DMD Bonus č. 3 pro 10. 4. 2022.

„Školní rok za dveřmi,“ zamnul si ředitel spokojeně ruce. „Už se na tu naši omladinu těším. Ačkoli občas je to mravenčí práce všechny ukáznit.“
„Spíš sysifovská,“ pousmál se Daniel. Měl ředitele Valentu rád. Působil přísně, ale měl široké srdce a dveře ředitelny byly pro každého otevřené.
„Už jsem říkal, že k nám nastupuje nová kolegyně?“ pokračoval žoviálně ředitel.
„Další slečna učitelka?“ podivil se. Školství bylo stále ještě převážně mužskou záležitostí. Ale poměry se evidentně měnily.
„S plnou kvalifikací pro měšťanku, výborná doporučení.“
„Češka nebo Němka?“ Ne, že by na tom záleželo.
„Vlastně nevím. Psala česky, ale jmenuje se Lydie Treschl.“

V sobotu ráno snídáme jako rodina. Vždy v osm. Bylo čtvrt na devět a ségra ještě nebyla u stolu. Zeptala jsem se mamky, jestli ji mám vzbudit. Ta mi s úsměvem odpověděla, že není doma a že spala u kamarádky. Předpokládala, že to vím. Ten úsměv si ale mohla odpustit. Já hlavně vím, že to určitě nebyla kamarádka, u koho spala.

Po obědě přišla konečně domů. "Tak co tvoje žhavé rande? Moje bylo superžhavé!"

Večer si očividně náležitě užila.

Svojí sestře však zamlčela, že když se probudila, byla znechucena. Jeho byt připomínal skládku. Nepořádek. Opadaná omítka. A ten příšerný smrad!

„Už vážně nevím, co s tím. Zkoušela jsem snad všechno – jenže ty kytky buď nevzešly vůbec, nebo uhnily. Přece nemůžu být závislá na tom, co mi dovezete!“ hudruje Jitka. Její sestra neurčitě zahučí. Jitka se na ni podívá a změní téma: „Co vůbec Marek? Jak se těší na mrně?“
„Moc. Pořád vymýšlí, co by pro něj vyrobil," usmívá se Jana. „Ale já málem zapomněla! Něco ti přivezl. Oryza se tomu říká. Za mořem je to prý běžné jako tady pšenice. Pěstuje se ve vodě. Jen to budeš muset probrat, leží to tu skoro měsíc a dali se do toho mravenci.“