The End
Noční autokino znělo šustěním a mlaskáním. Sem tam rozřízlo vzduch roztřesené ano či úpěnlivé dělej (a taky jedno nebo dvě plačtivé ne). Na plátně před námi po inspirativní filmové líbačce zářilo do tmy obrovské The End. Nenápadně jsem zašilhal na svoje rande vedle na sedadle spolujezdce. Znuděně si malovala pusu a žvýkala.
„Coe?“ protáhla, když jsem jí položil ruku na koleno. Okamžitě jsem zčervenal.
„Mělas tady ohrnutou sukni.“
„Díkvoe. Hodíš mně domů?“
Vzdychl jsem a nastartoval. Další večer v trapu. Tahle holka se mi jaksi pomalu přestávala líbit. Díkvoe. Vyklopil jsem ji u domu, přibouchl dveře a odjel bez rozloučení.
- Číst dál
- 11 komentářů
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit