DMD č. 15. pro 15. 4. 2023. Téma: Bujaré strkanice

Byla horká zařijová noc, když jsem se procházel ulicemi vyrostlými z římských staveb a bylo mi, jak kdybych chodil po hřbitově.
Rudým španělským vínem jsem připil stínům gladiátorů přímo tam, v chodbě odkud kdysi vybíhali vstříc smrti nebo slávě, a víno chutnalo jako pelyněk.
Tarragona vřela, Tarragona pulsovala, Tarragona slavila svou asketickou svatou – povykem, masou rozjařených lidí, řekou prskavek, petardami a ohňostrojem. Castellers, lidské hrady, pyramidy těl, tlačenice a bujaré veselí, a já byl sám, tak sám jako nikdy.
Sešel jsem dolů do přístavu, v moři se míhala světla v divém reji a tesknota naplnila moje srdce až po okraj.

S ošetrovateľkou ma púšťajú na prechádzku. Nič nehovorí. Stále som „Tábezhlasná". Niekoľko dní za sebou ju vediem ku vtáčiemu krmítku. Vtáčence sa strkajú jedno cez druhé za semienkami. Nenechajú sa rušiť našou prítomnosťou. Ich trilkot viac pripomína hádku než spev. Celý výjav by sa dal prirovnať k hlučnej strkanici počas vernisáží. Oficiality sa skončia a všetci sa menia na hladné supy krákajúce o umení. Aj na tej, kde som ho stretla. Prvýkrát som splnila niečí príkaz:„Ujdite so mnou, slečna!" Odvtedy ho poslúcham.
Môj „ošetrovateľ" prvýkrát nerozkázal, ale požiadal:„Namaľuješ mi všetko neznáme?“ Krycí motív mám. Už len vypýtať farby.

Teta Dvorak ztěžka dosedla do křesla a zachmuřeně se pustila do věnečku, který si uzmula, než z podnosu přistál na stole.
Aneta čekala.
Teta žvýkala a mračila se.
Aneta přijala břímě konverzace.
„Vemte ho ke koním.“
Břímě konverzace bylo sejmuto a nahrazeno břemenem mentální gymnastiky. Co mají koně co dělat…
„Otci to pomohlo,“ osvětlila pamětnice dob dávno minulých. „Vypadal podobně, když zemřela moje matka. Potřeboval vzrušení. Pořádnou bujarou strkanici.“
Aneta místo odpovědi zbavila tvárnosti další věneček. Každá rada dobrá, ale…
„Vyzkoušíme všechno,“ pravila teta autoritou matriarchyně. „Přede mnou v téhle rodině nikdo umírat nebude. To bych se na to podívala.“

„Byla to nehoda, Rimmere!“
„Nehoda? Vyhodil jsi nadřízeného technika z nákladového prostoru!“
„Ale omylem! Nechtěl jsem!“
„Omylem? A jak asi? Jsou tam čtyři různé pojistky!“
„Byla to úplně nevinná kamarádská strkanice! Kočkovali jsme se s Kocourem u ovládacího panelu, jen tak jsme blbli a zničehonic se to otevřelo!“
„Vážně?“
„Vážně. Nejsem přece nezodpovědnej vylízanej mamlas, abych něco takovýho udělal schválně.“
„No dobře. Ale ještě jednou a půjdeš do hlášení, milánku! A budeš- Copak Krytone?“
„Ehm… Promiňte, že ruším, pánové…“
„Tak co je?“
„Pan Kocour si zřejmě v nákladovém prostoru zapomněl kyblík s popcornem, pane. A dalekohled.“
„Díky, Krytone. Fakt díky.“

Uhni ne ty uhni jdi pryč teď tu budu já ne ty uhni já tady teď budu kde mám tu mrkev hele podává nám oříšek koho to zajímá potřebuju se točit ne já se potřebuju točit vypadni z toho kolečka proč se to netočí proč stojíme chápete proč stojíme ty točíš napravo já točím nalevo nechápu proč stojíme necpi mi svou nohu do oka to si myslíš že se sem ještě vejdeš a navíc s ořechem omg není čas spánku nechci tvůj zadek na mý hlavě chápeš když už tu jseš tak se toč s náma prosím proč pořád stojíme???

Když provádíte v létě v Praze, máte v podstatě dva cíle. První je ztratit co nejméně lidí ze skupiny a druhý je stihnout všechny plány včas. Když nastoupíte na Karlův most, pochopíte, že jsou tyto cíle protichůdné. Lidé vás chtějí slyšet, fotit a stihnout loď. Dav na úzkém mostě má jiné plány. Většina průvodců se svoje skupiny snaží ukočírovat a používat základní pravidlo (chodí se vpravo). Ti, kdo průvodce nemají, dělají chaos okolo. Pak ale přijde socha Jana Nepomuckého nebo nějaký hudebník a úzká cesta se stane užší. Kapsáři mají svátek. Bujará strkanice nedodržuje pravidlo zipu. Člověk ocení povolené ztráty.

Nejhorší věcí na konci světa jsou ta všude zaparkovaná auta v ulicích a dálnicích. A to ticho. A mrtváci. Ale hlavně ta auta. Když jsem na to před pár lety koukal v televizi při sledování apokalyptických filmů, nikdy jsem nečekal, že se to opravdu může stát. A teď sedím v třistatunovém supertajném štábním vozidle a dívám se na D1, která je zvláště před Prahou ucpaná jako při dopravní špičce. Rozdíl je v tom, že ty auta mají všechna otevřené dveře, to jak se řidiči pomalu proměnili v mrtváky.
Pomalu jsem sešlápl plyn a Saladin se plynule vrhl do bujaré strkanice.

První den sněmu byl velmi únavný. Jan hned po návratu do dočasného příbytku ulehl. Vítek zašel ještě do stáje a pak vyhledal Svatavina snoubence.
„Pane Jiříku, dovolíš? Proč se pánové na sněmu tolik přeli? Hádali se, strkali, hůř než husy na rybníku. A proč tebe nechtěli vpustit mezi sebe?“
„Víš, chlapče, já vlastně nepatřím do panského stavu, jako ty provázím pány Jana a Jakuba. Pro mnohé pány jsem něco nižšího, neradi pouštějí takové mezi sebe. Zato máme pohodlnější nocleh u sestry mojí maminky, nemusíme se tísnit v hostincích. Pojď, pomodlíme se a půjdeme spát. Zítra nás čeká další rušný den.“

Standardní klient. Mladý, průměrně upravený chlap. Trochu nervózní. Normální práce. Ale když Tommyho přivedl na motelový pokoj, čekali tam další tři.

*
Gina panikařila. Zavolal jí uprostřed noci, trochu otřesený, a poprosil o odvoz. Dorazila úplně nepříčetná. Není ti nic, musíš do nemocnice, do hajzlu zkurvenýho, ty teda vypadáš.

Ráno vypil kafe a pohlédl do zrcadla. Byl jen trochu přiškrcený, opuchlý a bolest břicha pominula v nočním spánku. Měl výborný pud sebezáchovy.
„Neboj se o mě, já jsem nesmrtelný,“ řekl Gině pyšně.

*
„Těpic, takhle jdeš do práce?“ komentoval to Walter za barem. „Co se ti stalo?“
„Jen taková... strkanice s kamarády.“

Popíjela Bloody Mary a pozorovala probíhající kulečníkový zápas. Zrzek vedl, už utopil skoro všechny své pruhované koule. Podsaditý brunet s každou další víc a víc brunátněl v obličeji.
„Gregore, asi máš štěstí v lásce,“ ozval se blonďák opřený o bar.
Brunet se k němu otočil: „Ty se do toho nepleť.“
Zrzek na něj mrkl a poslal poslední kouli do správné díry.
„Tři nula. Zamázneš dluh svojí károu?“ otočil se na bruneta.
Brunet zařval a přelomil tágo o stůl, zrzek po něm hodil půllitr. Dvě vteřiny ticha a celá hospoda se proměnila v bujarou strkanici. Rudá pomalu roztáhla rty v úsměvu.