A začala jím v srdci pohrdat
Mikol stojí u okna a pozoruje dav pod sebou. Občas s úsměvem pokyne rukou, důstojná, vznešená, pravá královna.
Průvod se valí pod okny paláce v bujaré strkanici, projednou nadšený a v jeho čele křepčí Mikolin muž, jako by to nebyl král, ale obyčejný pasák, kterým ostatně skutečně je. Mikol s nevolí sleduje jeho tvář zrudlou námahou a nejspíš i vínem. Nakrucuje se v ubohé napodobenině tance s efodem vysoko vykasaným, div že kdejaké sprosté otrokyni neukazuje spodky.
Mikol silou vůle zatlačí slzy hořkosti a ponížení. Jediným hnutím svalu nedá znát, jak se stydí.
Co na tom člověku vůbec kdy viděla?
Scéna ze slavnosti přinášení archy úmluvy do Jeruzaléma. Věřím, že poznáte, který král se tehdy znemožnil v očích své ženy. Kanonicky ovšem jeho nadšení bylo upřímné a ceněné, to Mikol z toho vyšla jako pyšná snobka, která pohrdá vlastním mužem a nadto králem.
- Číst dál
- 22 komentářů
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit