DMD č. 17. pro 17. 4. 2023. Téma: Kde se vidíte za 5 let?

Ivan se nad klávesnicí zakousl do kaiserky s rybím salátem.
"Jak dlouho už tady pracuješ?" zeptal se kolega Ježek.
"Nevim, nějaký čtyři roky," uvažoval Ivan.
Vybavil si pracovní pohovor. Měl kocovinu, modrej oblek a úplně v píči.
Kde se vidíte za pět let?
Kde by se viděl. Bude mít tu práci, možná nový auto a hypotéku a taky kocovinu a úplně v píči.
"Taky se tě ptali, kde se vidíš za pět let?" navázal Ježek.
"Jo."
"A cos jim řek?"
"Že nemám věšteckou kouli."
"Fakt?"
"Ne, vole. Nějaký ty hovna o úspěšný kariéře a tak."
"Tak evidentně to fungovalo."
"Evidentně."

„Kde myslíte, Madame, že budete za takových, řekněme, pět let, když se dál budete chovat jako dosud?“

Co je to za hloupou otázku, pomyslela si. Kde by asi tak byla? Ona, královna! Přece tady, ve Versailles, ve svém milovaném Malém Trianonu. Možná ji občas navštíví děti – Marie Terezie, Ludvík Josef a Ludvík Karel. Víc dětí nechce, i když Žofinka loni v červnu zemřela a Ludvík Josef začíná churavět. Bude tady, se svými dvorními dámami a s ním, s Axelem…

„Promiňte, pane, neudělala jsem to schválně,“ řekne vdova Kapetová, když v říjnu 1793 při stoupání na popraviště šlápne katovi na nohu.

Tak se stalo, že jsem v práci byla vyslána jako zástupce personálního na výběrové řízení na jedno z našich pracovišť. Těšila jsem se na svou první zkušenost s pohovorem z opačné strany stolu a byla jsem zvědavá, co to s sebou přinese. "Hlavně pohlídej, že nikdo nedává nevhodné otázky," kladla mi na srdce šéfová.

Počítala jsem s tím, že na tomto konkrétním pracovišti nic nevhodného nehrozí, a v hlavě jsem si připravovala otázky, které bych položila, kdyby přišla řada na mě. Nepřišla... Paní vedoucí, která u pohovoru seděla, jen pořád komentovala, že hlavně nechce muslima. Otázky nepadly... Nikdo nastoupit nechtěl.

Řekni koule křišťálová,
co budoucnost pro mě chová
za závojem přítomnosti.

Zkoumám kávy sedlinu,
zda mám čekat hostinu,
či se roky příští postím.

Naslouchám vnitřnímu hlasu,
zatím, co se vlny času,
o útesy dneška tříští.

Hledám v kartách, runy házím,
odpovědi nenacházím,
co mi nesou roky příští.

Možná je to celé tím,
že o ni vlastně nestojím,
že mám obyčejný strach.

Že mě neskutečně leká,
možnost že to co mě čeká,
utápí se v temnotách.

Radši karty tiše skládám,
už budoucnost nevykládám,
dělám co se mi zalíbí.

Prostě žiji přítomností
a naději v duši hostím,
že se to nějak vytříbí.

Rok 2023 - představa (rok 2018)

Podaří se mi (snad) odmaturovat.
Pravděpodobně budu studovat medicínu.
Najdu si kluka.
Co bude se skauty?
Budu dospělá.

Rok 2023 - realita

Čtvrtý ročník medicíny, psychiatrická diagnóza a terapeutická péče. Šrámy, které už mi nikdo neodstraní.
Vztah nemám. Moje domnělá heterosexualita ustoupila a nastoupil zmatek.
Hledám si znovu cestu k oddílu.
Našla jsem skvělá přátelství mezi evangelíky i ve škole.
Učím se být dospělá, ale vnitřní dítě ve mně pořád je.

Rok 2028 - představa (rok 2023)

Budu vystudovaná lékařka.
Práce? Hlavně klid.
Věci, které mě baví. Lidé, které mám ráda.
Život.

Rok 2028 - realita

Kdo ví?

„Kde se vidíte za pět let?” zeptal se Monty a napil se ze sklenky, protože jen barbar pije přímo z lahve.
„Nevim Asi s tátou budu chodit do Starostolce a učit se, jak to všechno funguje,” pokrčil rameny Max.
„Mohl bych už končit s učňovstvím, možná rozjíždět podnikání,” řekl Severus.
„Doufám, že nám dáš speciální cenu.”
Severus se zazubil. „Jistě. Trojnásobnou.”
„Bastarde. Co ty, Herolde?”
Harry se zatvářil ledabyle a napil se, aby získal trochu času. S trochou štěstí to, co bude za pět let, opravdu už nebude jeho problém. Jestli všechno vyjde, bude už dávno mrtvý. „Hůlkaření. Co jinýho?”

"Uvolněte se a zamyslete..." začne svou hodinu vymývání mozku ´human resources coach´ "Kde se vidíte za pět let?"

V hlavě mi v tu chvíli exploduje:
Včera jsem si vyvrátila koleno, kulhám jak starý Peirac, když balil Andželínu.
Celý víkend jsem míchala, krájela, porcovala, dělila, balila zabíjačku (no dobře, mňam).
Zrovna mi volal kolega, že se s naší třídní kráskou rozešel ten její a že se mu na praxi kácí a omdlévá a bečí a ječí.
Chtěla bych být rentiér na Bahamách nejmíň v Defenderu, ale bába od Sportky mi vyplatila ´výhru´ 113,- káčé.

"Řekla bych, že pořád v práci." odvětím.

Dovolí-li zdraví, tak ještě pořád ve škole. Učící, obklopená spoustou dětí a s Martinem čekajícím každý den ve dveřích pekárny. Nebo možná, a je to v mém věku snad i pravděpodobnější, pohřbená na malém hřbitově těsně za hranicemi Rubovky.
***
V hlavním městě, studující na univerzitě teorii magie a geografii. Snad přesvědčím Prokůpka, aby jel taky, bez něj by to byla nuda.
***
Nejspíš doma, pomáhající otci v dílně, obklopený rodinou a přáteli. Škoda, že Janek bude nejspíš někde za horami, táhne ho to k dalšímu studiu a Rubovka je mu malá...
***
V hospodě. Kde jinde byste asi tak chtěli hledat hostinského?

Položil poslední formulář jednotného přijímacího testu na lavici a zarazil se při pohledu na motivační plakát na stěně. “Kde se vidíte za pět let?”
Zasněně zavřel oči.

Revoluce! V Jankovcově ulici vylétají z vymlácených oken poslední úředníci i zbytky archivu. Krví zpitá lůza křepčí okolo stohů hořících formulářů. Většina davu odchází na Nové město a cestou se hádá, zda začít házením zápalných lahví do oken peďáku, nebo zda nejdříve zatarasit dveře zvenčí a až pak to tam zapálit. Táborový řečník radikálů burcuje zbytky k tažení na Malou Stranu…

Znovu je otevřel.
“Na školství nemám. Radši se vrátím k výškovým pracem.”

Oslava devadesátin proběhla velkolepě. A byla úplně prázdná. Na příští kulatiny už tu Marie snad nebude. Umřít ve spánku.
..
Malinko se jí zatočila hlava. Uklouzla v koupelně. Vrásčitá ruka se zlatými prsteny se roztřeseně přidržela dveří.
 Seděla na okraji vany, zhluboka dýchala. Našli by ji včas? Kdo by hledal?

Ve středu chodívala poklízet Nadiya. Učitelka z Mykolaiva. 

Třeba ji nemusela hned vyhazovat. Prosila jen dočasně slevit z nájmu, než sežene pro neteř hlídání. Ale co. Kňourání nesnáší. Cácorku teď slýchá celé dny pobíhat po schodech.

Zítra najde náhradu, ukrajinských uklízeček je plná Praha.

Napřímila se.

Vstala.

Vlastně se nic nestalo.