DMD Bonus č. 7 pro 23. 4. 2023.

Ještě ráno Denise děsilo množství práce, které ho v nové pozici čekalo. Naštěstí v kanceláři pracovalo několik velmi schopných havraspárských, dychtících po shromažďování dat. Právě jim předložil Hermioniny teorie o různorodém vlivu kouzla ZAPOMEŇ na mudly.

První úkol zadal Anthonymu Goldsteinovi, a sice zkontrolovat všechny, kdo mazali paměť, hlavně jejich magickou sílu.
Druhým pověřil Penelopu Clearwaterovou. Měla prověřit všechny členy ONI hlavně, zda mezi nimi nejsou potomci motáků, kterých se jejich rodiny zbavily.

Do konce pracovní doby měl na stole dvě hromádky výsledků. Pak přišla krize. Snad za to mohla únava, ale zaboha se nemohl rozhodnout do které se pustit.

Alkounovi, který měl komentovat fotbalový zápas mezi kasuáry a pštrosy, se před utkáním udělalo nevolno. Zastoupil ho papoušek, jenž nikdy žádný zápas nekomentoval. Se svou rolí se popral statečně, byť jeho popis dění na hřišti leckdy nedával smysl.

„Kasuár běží za míčem jako myš za sýrem, ale vypadá to, že myš zkouší ukrást sýr z kočičí misky. Pštrosi totiž mají tak dlouhé nohy, že by je šlo použít místo tyče při skákání,“ pronesl například. „Neofoukne pštrosům krk, když takhle běhají? Prosíme fanoušky, aby hráčům věnovali šály!“

Papoušek si svou improvizací vysloužil takovou popularitu, že alkounovi donesl za odměnu láhev vodky.

V mlze podzimního rána se zdá hladina nekonečná. Tichem zní jen šplouchání převozní tyče. Na prámu jsou čtyři: osel s jantarem, on, chlapec a převozník.
“Zapni si plášť,” vyzve chlapce vedle sebe, a on k němu obrátí hlavu. Oči má rozšířené. “Míříme do podsvětí?” Nechvěje se zimou, ale hrůzou.
Chvíli na něj překvapeně hledí, pak rozhodně zavrtí hlavou. “Ne, jen na druhý břeh. Už to není daleko.”
“Nikdy jsem neviděl tolik vody,” hlesne chlapec. “Takhle si představuju Cernunnovu cestu.”
“Kdo ví? I Řekové věří, že podsvětím teče řeka.”
“Ale tohle není ona,” ujišťuje se chlapec.
“Tohle je Dunaj,” usměje se.

I když už dávno měli umělé dělohy, ještě nějakou dobu se lidé snažili počít potomky přirozeným způsobem, byť pomocí asistované reprodukce.
Edith ty ženy vídala každý den, než centrum zavřeli na dobro, protože výsledky byly špatné.
Příroda si vybírala na lidech dluh, který začali dělat už před staletími. Přirozený výběr se najednou netýkal pár jedinců, ale většiny.
Jenže bolest zůstávala. Edith si vybavovala tu paralýzu, když se na ultrazvuku nehýbalo srdíčko. Teď, ani příště, ani nikdy potom.
Ta bolest zůstávala stejná po celá staletí, jen jí přibývalo.
Nakonec bylo pro všechny lepší, že se přestali snažit.
A přírodu nahradili technikou.

Šoustal ho na zádech a Tommymu se celou věčnost před očima houpal zlatý medailon portrétující Pannu Marii v umných detailech. Nejspíš považovaná rodinná svátost.

*
Vískal ho ve vlasech. Hladil šíji sluncem zabarvenou do odstínu železité půdy. Prsty zajížděl pod tenký řetízek; párkrát zavadil o zapínání, ale to už platící milenec téměř spal.

*
Skrýš ležela v Bobově bungalovu, v lince pod umyvadlem, v hrnci zastrčeném vzadu ve tmě. Bob vaření neholdoval a zloději se nedívají pod pokličky... Pod touhle pokličkou se schovávaly poklady nejcennější. Nebyly na prodej. Byly to Tommyho kořisti - protože každý z těch chlapů si zasloužil o něco přijít.

„Prepáč. Všetko som nechala na teba. Všetky tie záležitosti,“podišla som k Edith, Thomasovej sestre. Objali sme sa.
„Prišiel aj za tebou, “prikývla, „tak sa do toho pustime.“ Musela som byť tou silnou.

Bylinkový odvar sme mali už prichystaný. Prišlo to najdôležitejšie. Dodať mu tú správnu energiu. Dnes prišiel čas splnu. Vďaka za súkromie domu pri lese. Inak by nás upálili ako čarodejnice. Hrniec sme uložili tak, aby doň svietil Mesiac. Okolie sme vydymili zapáleným tymiánom, bobkovým listom. S formulkou sme do hrnca vložili adulár. Cítila som jeho prítomnosť, keď mi šepkal:„Vhoď tam svoje pierko. Včas sa ti vráti.“

V Dalmácii poznala spoustu míst a inspirativních lidí. Když po Vánocích zaklepala v Dubrovníku na ordinaci dávného kolegy profesora Grübnera, aby vykonala zdvořilostní návštěvu a předala pozdravy svého bývalého šéfa, vyklubalo se z toho dokonce přechodné zaměstnání. Doktor Petrić totiž zrovna potřeboval sestru – dost urgentně, neboť ta jeho si zlomila ruku. ( Vás mi poslalo samo nebe, slečno! Koho bych sháněl tahle na rychlo, navíc s tak skvělým doporučením! )

Pokud by ovšem člověk hledal nějaké poznávací znamení milovníků antiky, rozhodně by mohl jmenovat touhu navštívit Řecko. V Tonince uzrála poté, co ji doktor Petrić už nepotřeboval.
Jejím dalším cílem byla Kerkyra.

Lucius jí to prozradil. Věděla, že jednou se bude muset provdat za čistokrevného kouzelníka z dobré rodiny. Všem bude jedno, zda je zamilovaná nebo ne. Ještě má ale čas.

Nechtěla to...Samozřejmě že to nechtěla. Má Abraxase ráda, ale nechtěla být jeho figurkou na šachovnici. Nechtěla být prostředkem, jak vylepšit vztahy s rodinou Blacků. Ne...Chtěla být svobodná a mít možnost svobodné volby. Bude za ni bojovat, tak jako když dáma chrání svého krále. Najde způsob, jak vyhovět oběma stranám.

A pokud ne, uposlechne. Vezme si toho, koho jí vyberou a bude doufat, že třeba i tu lásku tam objeví.

Vidím se jako šťastná matka spokojené rodiny.
Vidím se jako poslední přeživší všesvětové apokalypsy.
Vidím se jak kráčím kvetoucí zahradou a směju se obklopená přáteli.
Vidím se jak mezi čtyřmi prázdnými stěnami tiše skřípu zuby.
Vidím se bohatá a občas i trochu slavná.
Vidím se i chudá a zapomenutá.
Občas pomáhám lidem.
Občas se jim posmívám.
Někdy dosáhnu pokroku na cestě k moudrosti.
A někdy zhloupnu a přestanu chápat i sama sebe.
Některá má já jsou šťastná.
Některá nejsou.
A některá už nejsou.
Žádné z těch možností není třeba se bát.
Stejně nastanou všechny.
Já totiž věřím v paralelní světy.

Hufa vyslýchali. V práci je den ode dne tísnivější atmosféra. Vyměněné funkce se dožadují větší barevné příslušnosti.
V dálce slyší vlak; na chvíli zavře oči a představuje si, jak sedí v něm a jede daleko zpátky v čase, do světa bez kontrol a vynucených názorových šablon.
Z ulice se ozve známé zapískání. Trhne sebou. Copak už blázní?
Nedá mu to a seběhne schody. Ulice je prázdná. Na branku ale někdo navázal provázek s dobráčkem; tajné poznávací znamení, které před lety používali. Na známém místě najde schovaný zašifrovaný vzkaz: "Zítra domovní prohlídky."
Ještě si pamatuje, kdo vždycky dobráčky vázal tak nízko.