DMD č. 24. pro 24. 4. 2023. Téma: Omyly moderní drezury

Byla to v podstatě náhoda, znouzecnost.

Nebýt Isaacovi nemoci, byly by teď někde v první linii, v bitvě, na kterou trénovali už od narození.
Místo toho vysedávali v císařově polorozpadlém paláci, spíš chodili než nechodili na lekce, snažili se pochopit, co se po nich vlastně chce, a poslouchali (Mágne, néé, prosím, nemluv o mě) staré historky z vlastního dětství.
Trénovali na boj, ne na tyhle nesmyslné hádanky a schovávačky.
Využívali to, co mohli - hlídejte si záda a držte oči otevřené - a učili se za pochodu to, co jejich trenéři nemohli předpokládat. Všechno ostatní byla improvizace.

Ani jedno je neochránilo dost.

"Co si o tom myslíte, paní Havránková?"
"Že oba dva pořád mluví česky mizerně."
Paní Vonásková si povzdechla. Guru Procházka si také povzdechl: "Jsem duchovní vůdce, ne učitel jazyků."
"Dobře udělané, dobře všechen," poplácal ho Elvis po rameni. "Všechen mluvit a rozumnout."
"Nejdobřejštěji ty vycvičil do moje mě," pochválil ho i malý Lojzík Beránek. "Dobřejštěji na Alaberanu na češtinou nikdo nemluví než moje mě."
Paní Havránková se upřeně zahleděla na guru Procházku. Ten pokrčil rameny a sklopil oči.
"Nebuď studlivý, guru Procházka, že něco nedokázals natrénovat nás," utěšoval ho povzbudivě Elvis, "každý učenec může spáchnout nějaké ty omyly moderní drezury."

Krásné šaty, boty sladěné s kabelkou pro každou příležitost, nové auto, dovolenou v nejluxusnějších hotelích, premiéry milovaného baletu, koncerty ve VIP zóně, módní přehlídky, zážitkový let balonem,...
Všechno, všechno to, na co si pomyslela, když byla malá.
Perfektní fotky na instáči, vždy krásně oblečená a nalíčená.
Spíš zalíčená, zakrytá, zamaskovaná.
Schovává před světem, to co už pochopila.
Nádherná klisnička pro chov, ale ještě prý není čas.
Až on řekne.
Až on rozhodne.
Do té doby se smí jen usmívat.
Do té doby musí poslušně čekat, jestli v jeho výchově uspěla.
Musí?
Nebo se dokáže vzepřít...
Dokáže žít...
Bez pozlátka...
Spokojená...

The Mabari's eyes were fixed adoringly on the Hero as she spoke. Sit. Roll over. Play dead. He obeyed, and a cheese rind was his reward.

"He's a war dog." Loghain's sullen face made its appearance. "You should be training him for battle, not parlor tricks."

"He's a smart dog," she replied, coolly. "He can do war and fun. You should try it sometime." She waved a finger at him before he could respond. "Eat your dinner. We have a mission tomorrow."

He rolled his eyes, but picked up his wooden bowl and obeyed.

Old dogs could be trained, too.

Alex sedí na tribuně a nechápe, co tu dělá. Prezidentčin syn přeletěl zkurvený Atlantik, aby mohl sledovat zápas v pólu.
Nikdy se neobtěžoval pochopit pravidla. Vycvičení koně, branky, pálky - nic z toho ho nezajímá. Jen Henry v sedle, bílé kalhoty obepínající stehna, vysoké kožené boty, největší omyl v dějinách monarchie, nikdo by neměl být tahle sexy. Alex ten rozpor nesnáší, nesnáší, že musí přetrpět benefice a charitativní zápasy, aby získali pár drahocenných minut.
Všechen vztek zmizí, když ho Henry později přitiskne ke dveřím sedlovny, zpocený, vlasy rozcuchané, třesoucími se prsty rozepne pásek. Zůstane spalující vášeň, zrychlený dech, vzácná chvíle svobody.

„To je hrůza,“ prohodí frustrovaně Terka sledující jak jezdkyně na nádherném černém koni elegantně kluše po výběhu.

„Co?“ Zeptá se Alex.

„Všechno. To sedlo, ta miliarda popruhů, ta křeč...“

„Říkáš, že i do ježdění se vkradl modernizmus a všechno hyzdí?“

"Jo. Koně se šlechtí, aby zvládali zátěž dřív než je přirozené, aby mohli hned závodit, aby chodili hezky shromážděne, aby si kolenem skoro ukopli nos...
'Tohle mu zaklapne hubu, tohle mu nacpe hlavu dolů,' atd. A co je NEJVĚTŠÍ průser? Na těch závodech jsou dnešní pravidla nastavený tak, že tohle všechno je chváleno.“

Kůň najednou nepůsobil tak hezky jako předtím.

Je krásný jarní den. Sluneční paprsky emanují klamný pocit tepla a hřejivě se hrají v odlescích okenních tabulí, do kterých se opírá chladné ptáče brzkého jara. Halí do zlatého pláště střechy i dvory, pole i louky, tvář v okně i toho poskakujícího zajíce. Obkrouží ho a lapí do svých zlatistých ok. Ušák se ale třpytivému svázání vyhýbá a přeskakuje jeden louč tady, celý svazek zářivé tříště světla tamto. Čumák mu živě poskakuje sem a tam. Hop, hop, nedá se. Po neúspěšném zkrocení se záře přehoupne nad obzor, kde mlhavě rozpíjí svou pomerančovou bělost zapadajícího slunce. Listy chvějivě dávají dobrou noc.

Do města přijíždí cirkus, na plakátech velké nápisy „nové originální číslo - výcvik krav“ a „prolomení hranice moderní drezury“.
Představení přiláká davy, vždyť tohle tu ještě nebylo, takže se účastní i všechna média. Po obrovsky úspěšném představení se ptají krotitele:
„Jak se vám to podařilo? Je přece všeobecně známo, že krávy jsou na výcvik příliš tupé a prakticky se nejsou schopné něco naučit?”
Krotitel: „A to je právě velký omyl, že se úkony naučí jen inteligentní zvíře. I když já mám asi velkou profesní výhodu, protože před tím, než jsem se dal k cirkusu, jsem dělal telefonickou technickou podporu u Microsoftu.”

"Fakt se těším!" zvolala jsem nadšeně, když se rozezněla hudba. V cirkuse jsem nebyla 20 let. Na vstupence psali, že se jedná o úplně novou show, která ukáže, jak vypadá moderní cirkus. Hned vzápětí se mi sevřel žaludek.

Vyhublí koně běhali dokola a báli se hlasitých projevů lidí (a dokonce i jejich vlastní "krotitelky", jež nešla pro ránu bičem daleko). Posmutnělí sloni natření stříbrnými třpytkami se úplně bez života točili na místě a tekly jim slzy, choboty svěšené až k zemi. Za každým krokem je čekala další rána bičem.

Kam se poděl přátelský přístup a vystupování, co ta zvířata baví?

Když zazvonil holohovor, lakoval si zrovna komandér Fox nehty na hlídkařskou červenou. Poslepu zmáčknul tlačítko Přijmout.
"Coruscantské kafilerie, denně čerstvé na váš stůl, jak můžu pomoci?"
"CC-1010, proveďte rozkaz 66," zavrčel známý hlas. Ve Foxovi hrklo.
"Ano, pane," zasalutoval a zavěsil, než stihnul plácnout něco dalšího.
"Ty, Thorne, kterej byl 66?"
"Eee?" Chvilka ticha. "Kancléře nahradil dvojník, ignorujte veškeré další rozkazy a střílejte bez varování, myslím. Proč?"
Fox si rozčileně foukal na nehty. Pod rukavicemi se to všechno zase oloupe. "Máme práci."

Čip v jeho hlavě bezmocně zapraštěl. Ani kaminonská technika nepřežila tři roky kofeinu, alkoholu a ran do hlavy.