DMD Bonus č. 02 pro 5. 4. 2026

Osmého dne vystoupal, tak jako obvykle, třešňovou alejí na vyhlídku. Po včerejším deštíku byl vzduch plný vláhy, ale vysvitlo slunce a v bělostných korunách hučely včely.

Nahoře se otvíral pohled na vlnící se řeku mezi skalami, porostlými křovím, v němž svítily trnky, nad ním zelená pole a les omládlý jarem. 

Slunce však už zapadalo. Tu vystoupila z třešňoví, sama tak svěží, věčně mladá.

„Nastal čas,“ usmál se.

„Je tak krásně tady na zemi. Ale co se děje mezi lidmi… faleš opět vítězí, nenávist a lakota opanovala nesčetná srdce... Raději odejít.“

Přijal od Vesny pohár medoviny a vrátil se do podsvětí.

Že je referent, kterého jim přidělili, nesnesitelný blbec, pochopili záhy. Na první zastávce za hranicemi se v tom jen utvrdili.

„Soudruzi,“ odkašlal si, než vystoupili z minibusu. „Jsme v západním Německu, v imperialistické cizině. Takže se spočítáme, ať se do vozu zase vrátíme všichni.“

„To si snad děláš prdel, ne?“ ozvalo se ze zadní řady. „Soudruhu,“ dodal týž mužský hlas, snad aby svému výroku dodal alespoň zdání slušnosti. „Je nás devět a jdeme na benzínce na záchod!“

Dáma vedle Elišky se útrpně ušklíbla. „Vloni jsme mohli jet na sympozium bez dozoru,“ šeptla hořce. „Myslím, že příští rok už nepojedem nikam.“

„Už zase jdeš?“ řekne tiše, lehce vyčítavě.

„Je to jen pivo,“ odpoví, zatímco si obléká bundu.

„Jasně. Vždycky je to jen pivo.“

„Mer, nezačínej.“

„Já nezačínám,“ řekne ostřeji. „Ty odcházíš.“

„Jen na chvíli–“

Povzdechne si. „Tak si jdi.“ Pomalu se otočí.

Zarazí se. „Mer počkej...“

Chytí ji za ruce, aby ji zastavil.

Ztuhne v pohybu. 

„Pusť mě,“ řekne tiše.

„Mer, prosím…“

Vytrhne se mu. „Jdi!“

„Fajn, ale pak se nediv!“

Dveře se za ním hlasitě zabouchnou a byt utichne.

Dívá se na zavřené dveře a na rukou stále cítí jeho dotek. A poprvé v životě má strach, že se nevrátí.

„Našel jsem tu mapu,“ zašeptal do ticha klučičí ložnice hlas.

„Tak ji vrať, komu patří,“ zamrmlal druhý hlas.

Ha, ještě nespí. Rychlými kroky překonal mezeru a vlezl za závěs. 

„Silencio!“

„Je tam, přesně jak jsem si myslel.“

„Nemáš tam co pohledávat. Když tě chytí, sebere nám stovky bodů.“

„Pokud mě chytí.“

„Ty si fakt věříš.“

„Pořádně se připravím.“

„Nezapomínej na duchy.“

„Ti mají svoji sešlost.“

„A co paní Norrisová?“

„Mezi poslední hlídkou a čtvrtou ráno chrní jak zabitá.“

„Ale on nikdy nespí.“

„To je blbost.“

„Já s tebou nejdu.“

„S tím počítám.“

„Varoval jsem tě,“ razantně ho vyšoupne z postele.