Utajený

„Tak vy říkáte, že musím obhájit svou stížnost na administrativní chybu, díky níž jsem se ocitl zde?

Tak za prvé, jsem zde vůbec neměl být. Vždyť páté pokračování je neustále v kurzu, nehledě na chystané spin-offy. Vím, že Keanuovi se do pětky nechce, ale to nechte na mě.

Za druhé, copak já jsem nějaký záporák? Antihrdina, prosím, ale záporák? Ten přece nemá žádné skrupule, já však ano. Já nežeru děti, ani sedláka s koňmi a vozem. Nepronásleduji nezletilé hochy či mladinká děvčátka nesoucí stařenkám zásoby.
A mezi těmi individui jsem musel strávit měsíc. Ještě že měl pracovník dostatečné zásoby vodky.

Tyro Lagobasse si zapnul bezpečnostní pás a vyměnil si úsměv s vedle něj sedící manželkou. Nakonec se vlastně moc těšil, i když původně na cestu přistoupil částečně proto, aby ho místo výročí svatby nečekal rozvod. Jako většina byznysmenů býval často příliš zaneprázdněný. Nicméně plánoval své zanedbávání vynahradit bohatým programem plným historie, kultury a skvělé kuchyně.
Lagobassova loď vyskočila z hyperprostoru a její pilot zůstal chvíli zkoprněle zírat, načež zkontroloval správnost souřadnic.
„Vůbec tomu nerozumím,“ přiznal nakonec zaměstnavateli, „Alderaan byl přece vždycky tady. A teď je tu jen pár asteroidů.“
To je svět, pomyslel si Tyro, už i planety se kradou…

Nic. Nada. Nothing.
Myšlenky a starosti vymazány.
Je jen houpání na vlnách nekonečna.
A ten hlas.
Asi něco říká.
Soudě dle drbání ve vlasech se od Fernãa – aha, Fernão! – neočekává složitější reakce než blažený úsměv.
Se jménem a jemnými dotyky vlhké žínky se mu postupně vrací i schopnost mluvit a o své vůli se pohybovat.
Ještě napít.
Pak se uvelebí v objetí svého muže.
„Franku? Svět má konec. A já byl daleko za ním.“
„A co jsi tam viděl?“
Aftercare účinkuje zázračně, už nabíhá i humor.
„Takovou velkou ceduli. S nápisem,“ udělá dlaní ve vzduchu oblouk, „byl jsem tu, Cimrman.“

„Pět set let ti uteče jako voda." Mělo to znít povzbudivě, ale nechtěně se mu do hlasu vkradla stopa závisti. On už načal sedmou tisícovku a konec pořád v nedohlednu. „Zkušenosti máš?"
Nešťastník zavrtěl hlavou. „Jsem tesař."
„Skvěle. Opravy potřebujeme jako sůl." Kdyby směl, nechal by ho, ať nedělá nic jiného. „A teď ukaž, co máš na sebe." Už se mu hlásili muži vybavení tak, že by nepřežili první noc.
Tentokrát to docela ušlo, až na boty. „Do takeláže mi nepolezeš, jasné?"
„Ano, pane." Elf zaváhal. „Neptáš se, za co..."
„Neptám se." Nikdy se neptal. „Vítej na palubě Vingilotu, námořníku."

Ten chlap se mu nezdál. Šedivý skrček s černýma očima a šklebivým úsměvem od ucha k uchu.
„Pepo, prosím tě, hoď ho do hrnce,“ obrátila se na něj kolegyně Radka.
„Kam?“
„Hrnec se to u vás jmenuje, že, pane Omáčka?“ odvrátila se a dala Pepovi důvod říct ano. Pořádný důvod v těsné sukni.
„Tak jedem,“ zahučel a nasadil si služební čepici. Aspoň se provětrá. Zatracená noční šichta.
Pepa vyjel, Omáčka navigoval ze zadní sedačky. Cesta se táhla. Sjeli z okrsky na lesní cestu. Zabrzdil. Nerad mrknul do zrcátka. Omáčka nikde.
„Pepíku, to si to spolu užijeme,“ zaskřípalo ze sedadla spolujezdce.

„Holka, já tě chápu. Jsi na tuhle úpravu zvyklá. Ale řekni mi, přemýšlelas někdy o tom jak je pečené maso nezdravé? Máš už svoje roky, měla by ses šetřit! Podívej, vařené maso je ke tvému trávicímu traktu mnohem šetrnější. A když přihodíš nějaké koření proti nadýmání, co může být lepší? Ne ne, já vím, co chceš říct. Ale nezalézá ti ta vypečená kůžička mezi zuby? Dej se na vařené a i tvůj dentista tě pochválí!“
„Takže říkáš, že je lepší hodit ho do hrnce a uvařit?“ řekla zamyšleně ježibaba z perníkové chaloupky a usrkla kávy.
A Jeníček to měl spočítané.

Obědy ve školní jídelně většinou nebyly kdovíjak dobré, ale jednoho dne se celým patrem linula příjemná vůně, byla zrovna koprová omáčka s masem, jako už mnohokrát, ale tentokrát si žáci i učitelé opravdu pochutnali, nebyla totiž jen tak ledajaká, uvařil ji školník Huml, napadlo ho, že by si mohl vyzkoušet, jak se v dnešní době vaří, a sice se trochu ošíval, že v kuchyni nemají pořádné ohniště, ale hrnce si nemohl vynachválit, a tak se rozhodl kuchařkám vypomoci, a kuchařky se nestačily divit, jak mu to jde, ale žáci si pamatovali, jak v době ledové připravoval celého mamuta v omáčce.

+ "Třikrát kočka zamňoukala."
- "Třikrát pejsek štěk', a zas."
+- "Velký hrnec vezměme si, dáme do něj všechny směsi."

+ "Kolem hrnce kolem choď, oříšky, okurku vhoď."
- "Myši chutné máš ty ráda, všechny čtyři dej tam!"
+ "Pravda. Teď ti do sytosti, přidáme morkových kostí."
+- "Míchej, míchej, v potu tváři, ať se dílo dobře daří."

+ "Z špeku kůží dáme kilo, aby dílo mastné bylo."
- "Ještě buřty, čokoládu,"
+ "Tvaroh, perník, marmeládu–"
- "Tu ne, tu já nemám rád! Syrečky můžem' tam dát."
+- "Míchej, míchej, v potu tváři, ať se dílo dobře daří."

***

"Co tomu říkáš, Karle?"

"Josefe, to nemá být divadelní hra, ale pohádka pro děti."

"Checkmate," he smiled as he moved his queen closer to the black king.
Impossible! The demon was scanning the board for any kind of escape. He still had a few black pieces left. But they were of no use. This had to be a nightmare. Except, he never slept. He didn't have dreams.
"I win! Finally!" squeaked Grell and fluttered his eyelashes. "What about a reward, Sebby?" he asked softly, pursing his lips.
Sebastian scoffed. How could a shinigami defeat him? He would never admit it but he was impressed. Nobody ever beat him in chess. He sighed. "Alright then."

"Občas to prostě nevyjde. Já vím, že jste si tak rozuměli, ale každý vztah má trhliny."
Nešťastné přikývnutí.
"Už je to nějaký čas, měl by ses přes to přenést. Co se zkusit potkat s někým novým? Vy jste si byli takoví podobní, tak třeba spíš někoho úplně jinakého? Já mám pěkného souseda, jmenuje se Šachounek, on je taky gay. Je to intelektuál, rád čte knížky, poslouchá hudbu... No nechceš ho pozvat na rande? Třeba byste si rozuměli. Mohl bys mu postavit knihovničku, to by určitě ocenil."
Opatrné přikývnutí.
"A místo Pata a Mata bude Šach a Mat! A je to!"