Moje články

Byla již hluboká noc, když se rozhodli, že je čas vyrazit. Kruege potichu odemkl celu a kývl na ostatní, aby ho následovali.

„Co naše vaky,“ zašeptal Hora.

„My dva pro ně zajdeme, Kruege zatím ohlídá strážnýho,“ rozhodl Maller.

„A když se probudí?“ zeptal s Kruege.

„Udělej, co sám uznáš za vhodné. Třeba ho oslň svojí krásou,“ odsekl mu tichým hlasem Maller.

Kruege se jen pousmál a začal ze sebe shazovat oblečení.

„To všechno bere doslovně?“ zeptal se Hora.

„Hlavně ty nejblbější nápady,“ povzdechl si Maller. „Pojď. Vezmeme si naše věci a zmizíme dřív, než ten jeho chlupatej zadek někoho pohorší.“

Začít večer tím, že rozbijete hubu jednomu z místních, není zrovna ideální. Kruegemu to bylo jedno. Měl svoje pivo a byl spokojený. Tak moc, že se ani extrémně nepral, když se mladík vrátil po boku svého otce a několika svalovců.

„Ze všech lidí z celé vesnice si vybere syna Rychtáře,“ povzdechl si Maller a nechal se odvést do sklepení, kde se Kruege dal do veselého zpěvu.

„Mohl bys zavřít klapačku?“ utrhl se na něj Maller.

„Pivo jsme neplatili a navíc jsem jim čmajzl tohle,“ zasmál se Kruege a ukázal jim klíč od cely. Hned bylo do zpěvu i jeho společníkům.

Kruegemu padla huba k zemi z cen v hospodě. Jedno pivo stálo jako tři u Bídáka.

„To si dělaj prdel?“ zeptal se na něj ještě docela slušně. Než stihl Hora nebo Maller zareagovat, přišel k nim mladík. Od pohledu bylo jasné, že patří mezi zbohatlíky.

„Zde mohou popíjet jen ti, kteří ustojí naše ceny,“ pronesl pohrdlivě a probodl Kruegeho znechuceným pohledem. Ten se neudržel a srazil ho pěstí do prachu.

„Takže tu vlastně nemáš co dělat, smrade,“ plivnul na ležícího mladíka, překročil ho, došel k výčepu a objednal tři piva.

„Proč mám pocit, že jsme v prdeli,“ povzdechl si Maller.

„Neříkal si, že touhle dobou narazíme na vesnici, kde si budeme moc konečně dát něco teplýho k jídlu?“ ozval se Maller, který už se vážně těšil na pořádné jídlo.

„A hlavně k pití!“ přidal se Kruege!

Hora ten kraj znal. Mlčky ukázal do dálky. Maller s Kruegem se snažili zaostřit, ale nedokázali rozpoznat nic víc, než že jde o lidskou postavu. Když k ní konečně dorazili, i Kruege se zarazil.

„Tak tohle je fakt hnus,“ odplivl si směrem k mrtvole naražené na kůlu, která měla kolem krku pověšenou ceduli s nápisem.

U nás žízní nechcípnete. Hospoda je hned za kopcem.

Kruege byl rád, když nechali kostel za zády a vyrazili cestou k Midsgardu. Jako vždy při pochodu, měl hlad a zaháněl ho jezením syrové cibule. A samozřejmě díky tomu i upuštěním větrů. Po dvou dnech cesty v neustálém smradu to už Maller nevydržel.

„Buď dobrovolně tohle vypiješ, nebo ti to naleju do chřtánu!“ podal mu horký nápoj.

„Co to je?“ zeptal se opatrně Kruege.

„Odvar z kopru. To tě nezabije,“ odpověděl klidně Maller a Kruege se napil.

„Zajímavé je, že pomáhá i tvorbě mléka při kojení,“ dodal Hora.

Kruege znechuceně vše vyprskl. „Seru vám na to. Já nikoho kojit nebudu.“

Na Západní křižovatce strávili noc v kostele. Kruege se ani nesnažil skrývat svůj názor na církev. Klidně by si i odplivl na zem, kdyby ho Maller šťouchnutím do žeber nezastavil.

„Mi řekni, proč mu leze do prdele,“ syknul Kruege a kývl na Horu, který byl zabrán do rozhovoru s knězem.

„Kolikrát ti to mám ještě říkat. Dryn cestou do pevnosti přenocoval přímo v tomhle kostele a tak je dost velká šance, že nám kněz řekne, odkud přišel,“ pronesl zoufale Maller.

„Jasný, bereme i radu od zlodějů, co ti hrozí věčným utrpením. Hlavní je přeci cíl, ne cesta,“ odfrkl si Kruege.

TAJNÉ OSLAVY ZALOŽENÍ HOSTINCE SE JIŽ BLÍŽÍ! PIVO ZDARMA PO CELÝ DEN!

Nepropásněte příležitost dát si pivo zdarma! Bídák pořádá tajnou degustaci nových ležáků pod heslem
CHLASTÁ, KDO ZNÁ TAJEMSTVÍ.

Příležitost, která se Vám naskytne pouze jednou za generaci!
Akce, kterou zavedl Bídákův děd, pokračoval v ní Bídákův otec a nyní naposledy ji pořádá Bídák sám. Víckrát již nebude!

Dostavte se patnáctý den po čtvrtém úplňkovém večeru letošního roku s tímto letákem do hostince a užijte si dobrosrdečnosti hostinského, který se již na Vás těší!

K pití bude servírováno i něco na zub. Samozřejmě v rámci oslav za poloviční cenu!

Že se přiblížil čas, kdy Hora a jemu přidělení společníci, měli opustit pevnost Northgard, se poznalo velmi snadno. Kruege přestal trávit každou volnou minutu v hospodě a začal shánět po pevnosti zásoby. Jeho heslem bylo – neutratit ani zlaťák navíc. A Hora zatím stále netušil, kde hledat sídlo Raků.

„Ser na to, dumat nad tím můžeš i na cestě,“ uklidňoval ho Kruege.

„Navíc Bídák tvrdí, že ho vezl od Západní křižovatky. Takže minimálně víme, kde začít,“ dodal Maller.

Hora nakonec souhlasil, že nemá smysl dál nic oddalovat. Doufal, že kněz v kostele Lahanovy osvícené církve bude vědět, odkud tehdy Dryn přišel.

Prý to mají ženský těžký a bez nich by to žádný chlap nezvládl. Já vám nevím. Kdybych zrušil nevěstinec, asi by chlapi chvíli brblali. Ale zase ten čas, co doslova a do písmene promr… Jo pardon, ty chvíle štěstí, co si užili, by prostě nahradili chlastáním. A možná bych ani nepoznal rozdíl na penězích. Stejně ta chátra u mě tak jako tak všechno utratí.

Ale to je holt úděl majitele hospody s bordelem, že musí neustále poslouchat ženský frflat, jak mají těžkej život. Naštěstí si brzy vypracujete neutrální výraz. A ony mají radost, že jste jediný chlap, co jim rozumí…

V hostinci bylo všechno při starém. Stále se chlastalo a přicházelo s novými, a čím dál víc nechutnými hrami.

Například o úplňkovém večeru, přišli s nápadem na hru, při které se každý musel napít piva. Napít, al nepolknout. Jakmile měli plnou pusu chmelového moku, úkol pokračoval. Na stole byla hromádka soli smíchané s pepřem a každý musel část směsky vmrknout do oka. Cílem bylo nevysmrknout z té bolesti pivo nosem.

Ptáte se, jaká byla výhra? Možnost dál pít v hostinci. Protože ty, co pivo vysmrkli, Bídák bez milosti vyhodil.

Nechutná hra...
Ale tu bandu vochmelků na pár večerů dokázala zabavit.

Dny pozvolna utíkaly. Hora byl každou volnou chvíli zabořený nosem v mapě. Poslouchal každého, kdo mu dokázal vyprávět o bývalých řáděních Raků. Do mapy zakresloval každé místo, kde útočili, a snažil se vykoukat, kde by mohlo být to jejich doupě.

„Jestli na to do pár dnů nepřijde, tak se zblázní,“ pronesla Collen k Bídákovi. „A támhleten je mu taky platnej, jak mrtvýmu kožich. Jen s ostatníma sosají pivo. Násoskové jedni,“ odfrkla si.

„Cos čekala od Kruegeho? Ten chlastá do zásoby,“ pokrčil Bídák rameny a začal točit piva. „A vzpomeň si. Vidělas ho bojovat.“

„Máš pravdu. Lepšího chlapa by Hora nesehnal.“

Myslel, že se nikdy nevrátí. Osud měl ale jiné plány. A tak Hora vkročil do Bídákova hostince a připadal si, že je doma.

Všichni ho vítali s nadšením a on musel vynaložit hodně sil, aby dokázal usmívat. Po zavíračce, když zůstal s Bídákem a Colleen sám, si dovolil dát najevo, jak se doopravdy cítí.

„No tak, to zvládneš,“ utěšovala jej Colleen.

„Jak si tím můžeš být jistá? Co když přijdu pozdě? Ta představa mě děsí,“ panikařil jindy klidný Hora.

„Toho se drž,“ prohlásil Bídák. „Donutí tě to nepolevit.“

Nebylo třeba dalších slov. Potichu popíjeli whiskey, každý ztracen ve svých myšlenkách.