DMD 2024

Jmenovala se Ája. Černá tříměsíční poukázka na flat coated retrívra. Když jsme si ji přivezli, vzali jsme ji k rybníku. Že si namočí tlapičky a čuchne si k vodě, když je to ten vodní pes.
Ája uviděla rybník, vletěla do vody jako torpédo a zavřela se nad ní hladina. Než jsme se rozmysleli, jestli pro ni skočit v botách nebo se zout, vynořila se, vyfrkla vodu a začala se nadšeně cákat na mělčině. Tři konsternované lidi na hrázi nevnímala.
O devatenáct let a hromadu psích dětí, vnoučat, pravnoučat, prapravnoučat a praprapravnoučat později na ten slunný den z rybníka pořád vzpomínáme.

Starý voják vyprávěl. Popisoval, jak se Briwal nepřítomně usmíval, když četl poezii. Jak kdykoliv Nevaia našla zanedbaný kousek zahrady, nedala si pokoj, dokud nerozkvetl. Jak Maila dokázala použít krásu jako smrtící zbraň. Škytavku, kterou Lycva dostala vždy, když se moc smála, a jak Fanred miloval pomerančové víno a rychlé koně.
„Můj pane, potřeboval bych spíš popis konkrétních událostí…“ přerušil ho písař.
Stařec si odfrknul. „To se můžeš dočíst v kronikách. Zapiš to, co ti říkám – to podstatné, co by nemělo být zapomenuto. Pokud si lidé budou pamatovat je, nejen jejich činy, pak jsem od nich odehnal smrt naposledy a navždy.“

Roman balí nástěnku do složky pro státní zastupitelství. Je načase opustit bezpečný dům.
Odnesu hrnky do kuchyně. Potřebuji nabrat dech a síly. Tenhle den ještě neskončil.
Kroky.
„Stále máš na sobě telepatickou pojistku,“ řekne Adam.
Málem upustím hrnek.
„Tu už zrušil Fajermon, když se mi hrabal v hlavě.“ Nádech. „Pokud mě už nechceš nikdy vidět, pochopím to. Hrabat se v hlavě tobě mně nedělalo radost.“
„Nemohla jsi jinak. Příliš ti na mě záleží, že?“
Vydechnu. Zavřu oči. Přikývnu. Doufám, že odejde.
Najednou se ke mně přitiskne celým tělem, mám jeho ruce vlasech, jeho rty na svých.
Tenhle den ještě neskončil.

Člověk slyší zvuk o frekvenci mezi 16 Hz a 16 kHz. Oproti jiným zvířatům je to docela málo. My netopýři pokrýváme několik desítek kHz!
Nejen echolokováním, ale to bývá nejvíce slyšet. Například netopýr rezavý zvládne vyvinout hlasitost 150 dB. Což je srovnatelné se starující stíhačkou.
Netopýři rezaví mají relativně hluboké hlásky. Pohybujeme se od 20 kHz výše, nejčastěji kolem 25 kHz. To už neslyší ani malé děti a výborným sluchem.
Pipouši, neboli netopýři rodu Pipistrellus, jsou někde v polovině škály - plus mínus 45 kHz.
Úplně na konci máme vrápence. Ti se pohybují někde okolo 100 kHz.
To jsme frajeři, že?

Stáli spolu na prahu nového života.
Na okraji propasti, kterou díky Bohu překonali.
Když se ohlédli, viděli temnotu protrhávanou záblesky slunce, vlny moře, které se zuřivě tříštily o skály, dva ptáky s poraněnými křídly, co za soumraku hledají cestu domů.
Ani jeden už se nechtěl ohlížet.
Nebo snad chtěl?
Edward nejistě nahmatal Siriusovu ruku. Pozoroval profil jeho nezvykle vážné tváře.
„Hvězdičko?“
„Hm?“
„Asi bychom měli jít. Čeká se jenom na nás. Nebo sis to rozmyslel?“
Sirius odtrhl pohled od divokého, zpěněného příboje. Opětoval jeho stisk.
„Jdem na to, zlato. Veď mě. Z týhle cesty už nechci uhnout ani o krok.“

Drazí ďáblové,

pokud se vám tento dopis dostane do rukou, nikomu dalšímu jej neukazujte. Riskujete slyšení před inspekcí následované výkonem rozsudku.
Kdo jsem?
Patřím k těm, jejichž existenci Peklo popírá tak rozhodně, že pouhá hypotetická zmínka o nás je příliš mnoho. Myslím, že už tušíte, co tím myslím.
To ale není důležité. Důležité je toto: i vy máte naději. Satan i všichni jeho pohůnci vám lžou.
Jeden příklad jejich lži za všechny: oni vám tvrdí, že každý pacient je pod vlivem pokušitele.
Přitom před lety žila v Galileji dívka, do jejíž mysli ďábel nikdy nepronikl.

Vaše...
Na mém jménu nezáleží.

Pro všechny:
Bohužel se musíme rozloučit, tak snad vám nebudu chybět. Zažil jsem v nemocnici spoustu věcí, od těch příjemných až po ty nepříjemné. Zkusil jsem spoustu věcí, udělat kemp - nedopadl, dělat osvětu, a pracovat v nemocnici. Kdyby nebylo první nehody se špatnou stravu, nezkusím pravděpodobně spoustu věcí, a to by mě u některých mrzelo. Kempy nechám asi někomu jinému, ale na osvěty nás můžete volat dál. Děkuji všem, kteří mě poslouchali, a zodpovědně k mým radám přistupovali. Musím se ale k něčemu přiznat. Většina z vás by to nepoznala, ale nemám to vystudované. A zbytek je historie. Díky všem.

Ostych, když byl dočasně pověřen vedením palácové kanceláře, přestože tu byli služebně starší a zkušenější kolegové.
Překvapení, když předal Patricijovi životopisy uchazečů o místo tajemníka a Vetinari ho požádal ještě o jeden.
Rozhořčení, když zástupci cechů zbavili Patricije úřadu za nedostatek válečného nadšení.
Škodolibost, když strážci zjistili, že Vetinari ve vězení není.
Zmatek, když dostal naprosto nečekanou ránu.
Pobavení, když ho Patricij za odeslání těch zpráv nazval zrádcem.
Starostlivost, když si všiml, že se Vetinari o svou hůlku začíná doopravdy opírat.
Zklamání, když slyšel, že v domácnosti pro něho zaměstnání nemá.
Teprve tehdy se jeho pocity slily v jediný cit.

PŘÍSNĚ TAJNÉ!
Určeno výhradně do rukou Otce v hlubinách!
Neoprávněná manipulace bude nejpřísněji trestána!

...následně se tým inspekce pokusil nezdařenou operaci zakrýt obviněním a odsouzením jednoho z řadových pokušitelů zapojených do projektu. Prokázal však ukázkovou neschopnost a cíl se o jejich úmyslu dozvěděl. Zlovolně odmítaje svůj úděl obrátil se na nejmenovatelná místa a pekelné spravedlnosti unikl.
...
Vzhledem k angažmá dvou hlubokých funkcionářů bylo rozhodnuto nepoužít k likvidaci aféry metodu asanace. Místo toho bylo všem zúčastněným po důkladném výslechu sděleno, že cíl byl vyslán na "přísně tajnou misi".
...
Projekt byl následně "kvůli zásahu nižší moci" zrušen.
...
Zapojené osoby jsou nadále monitorovány.

"Počátek organizované statistiky v Českých zemích se datuje rokem 1856. Od roku 1874 začala statistická kancelář systematicky zveřejňovat každoroční statistické zprávy tiskem. 6. března 1897 vznikl Zemský statistický úřad pro Království české. 28. ledna 1919 Národní shromáždění Československé republiky schválilo zákon o statistické službě ustavující statistický úřad jako státní instituci. ČSÚ byl zřízen 8. ledna 1969," přehledně shrnul předseda ČSÚ Jáchym Sedlo.
"A teď během měsíce obětovali vedení, úřad zkrachoval, vyházeli jsme přebytečné zaměstnance a nakonec odešli poslední věrní," postěžoval si Sedlo. "Tak to taky balím. Půjdu dělat starostu Hrčavy."
"To je naprd," zhodnotil konec historie ČSÚ arcišaman Vít Otylý.