DMD 2020

Annie ke mně chodí na tvůrčí psaní a mám radost, že se do DMD pustila a zvládla s přehledem všechna témata. Nejvíce mě asi zasáhly Vzpomínky, ale oceňuji, že se pak pustila do toho nejtěžšího, co můžete v DMD zkusit – do seriálu. To není žádná legrace ani pro mnohem starší a zkušenější autory a Annie se s tím popasovala se ctí.

Arenga psala převážně střípky ze svého vlastního, mnou velice oblíbeného světa, Čajový cyklus. Sestry Krásovy mám ráda všechny, ale mou favoritkou jsou Toninka a Doramo. Proto vybírám Sesterský rozhovor

Mary – druhá z holek, které ke mně chodí na tvůrčí psaní. Většina jejích drabblat byla opravdu mimořádně vtipná, a podobně jako u Annie mám radost, jak bravurně DMD zvládla. Asi nejvíce mě pobavil Projekt

mila_JJ nám předestřela neuvěřitelné množství zajímavých domácích pokusů. Snad nejvíce mě dostala Pánvička za pár šupů

Regi – měla jsem radost, že konečně dopsala příběh, ke kterému jsem jí už před pár lety vytvořila banner. Povedených dílků byla spousta, ale asi nejvíce mě pobavilo špičkování mezi namalovaným a živým bratrem v Epilogu - George

Tora – taky těžký výběr, protože jsem se rozhodovala mezi kočkami a historií. Nakonec jsem vybrala od každého jedno drabble. Z historických zřejmě to nejděsivější: Zlá doba , náladu vám pak spraví koťata: Jak v hotelu vypukla krize

Na Labě od Apatyky je sugestivní úvod do vlastního seriálu, který vřele doporučuju
Zas halas svátku od Čespíra je esence divadla ve 100 slovech
Neznámá krajina od Jeřabiny je drable ze seriálu Šumava tajemná. Kdo má slabost pro temnou lyriku, nechť si přečte celý seriál, protože je prostě úžasný
Bůh vás ochraňuj Kolma Puši jímavě vylíčila večer Na Cimburku
Přivolávání jara od Avevy je prostě Budeč a krása
Na sever od Terdy má přesně tu atmosféru, kvůli které vždycky vyhlížím Skřivánka
Oběd od Ef77. Kapitolka budečského seriálu, který doporučuju celý, protože tam je všechno: ďábel, Anděla, kouzla a čáry, dobro a zlo, krásný jazyk
10 kroků Cptdrake se tu tuším letos jen mihnul, ale u mě rovnou zabodoval
Narzizenj aurzednj
Blueberry Lady psala krásná a barvitá historická drablata, ukázka jednoho za všechny
Prosba tif.eret. Lyrický horor, co víc si přát

• Nejlepší film: winterpool Capo di Jednota
• Nejlepší režie: zirafice Murphyho zákony v praxi
• Nejlepší ženský herecký výkon: KattyV Loučení (Minerva)
• Nejlepší mužský herecký výkon: Apatyka Úsměvy (Gorgulov)
• Nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli: Rebelka A mezitím vyšlo z módy (Rebelka)
• Nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli: Bilkis Kavalerie (Matěj)
• Nejlepší původní scénář: Lady Lestrade Ahoj
• Nejlepší adaptovaný scénář: Dain Návrat posledního
• Nejlepší kamera: Aplír Výměnkáři
• Nejlepší střih: Aries Srdce z kamene
• Nejlepší výprava a dekorace: Klav Hospoda
• Nejlepší návrh kostýmů: Peggy Nebezpečná nákaza
• Nejlepší hudba: Blueberry Lady Soumrak bohů
• Nejlepší píseň: Tora Jen maškara jsi…
• Nejlepší zvuk: strigga Musí sama chtít
• Nejlepší masky: Aveva Rodinný výlet
• Nejlepší vizuální efekty: neviathiel Pátý svět
• Nejlepší střih zvuku: Esclarte Svědectví oživlé děvečky
• Nejlepší celovečerní animovaný film: Kleio Čarovný les
• Nejlepší cizojazyčný film: Profesor Stíny na kameře
• Nejlepší krátkometrážní hraný film: P.M.d.A. Nábor
• Nejlepší krátký animovaný film: kytka Na pouti
• Nejlepší celovečerní dokumentární film: milla_jj Prasátka pro každý věk
• Nejlepší krátký dokumentární film: Esti Vera Ještě jeden
Speciální ocenění
• Vzpomínková cena archanděla Gabriela (pro producenta, jehož práce trvale vykazuje vysokou kvalitu): Lee Starého psa idealismu nenavrátíš
• Humanitární cena evangelisty Marka (pro jednotlivce, jehož humanitární úsilí přispělo k věhlasu DMD): Owlicious Drobky ze stolu
• Čestná cena – ocenění mimořádného celoživotního díla, výjimečného přispění DMD nebo vynikající službě DMD: Rya Omyl
• Cena za vědecký a technický přínos – za objev či vynález přínosný DMD: Queen24 Bojovka (za „prořízlou pusu“)
• Cena Vincenta Vegy – pro jednotlivce, jehož technologický přínos přispěl k věhlasu filmového průmyslu: Lejdynka Home, sweet home (za „grafické psaní“)
• Pochvalná medaile Walta Disneye – ocenění vynikajících služeb na podporu vysoké úrovně DMD: Brygmi Spor o vodníka

Zástupce šéfa Cechu lovců Rollandis dorazil do práce.
Cestou do své pracovny se zastavil v dohledovém sále a pohlédl na mapu.
Vytřeštil oči a popadl se za hrudník, jak se o něj málem pokusil infarkt.
Přeběhl chodbu do spisovny, kde v poklidu sedělo několik činovníků: "Vyhlaste poplach! Pošlete posla na radnici a hlavně na magickou universitu! Patnáct spatření draka, to budou nejméně tři kusy!"
Starší administrátor Golflam odložil knihu a dýmku: "Zadržte, to nebude třeba."
Vstal, popošel k brunátnému zástupci a pošeptal: "Jenom nám došly kolíčky pro medvědy. Tak jsem vzal ty zlatý... Vždyť draky už tisíce let nikdo neviděl..."

Stěna mého pokoje je plná magických barevných proužků.
Jsou tlustší, tlusté, tenké i úplně nejtenčí.
Jsou vysoké, středně vysoké i malé.
Hrají všemi barvami, když je jen tak přejedu očima, zahlédnu žlutou, oranžovou, fialovou, zelenou, modrou, červenou, bílou, černou…
Nehýbají se. Tiše, bezhlesně čekají na chvíli, kdy se k nim někdo přiblíží a vezme je do ruky.
Mám ráda jejich vůni, ráda se probírám jejich obsahem, pokud se do nich ponořím, nevidím, neslyším, čas dosáhne naprosto jiné dimenze – utíká mnohem rychleji, než jindy.
Jsou to mé brány do světů fantazie, do světů budoucnosti, do světů historie.
Jsou to mé knihy.

Myslela jsem si, že tě znám. Že poznám, jak se zrovna cítíš, jestli jsi smutný nebo veselý, i když to téměř nedáváš najevo. Každý tvůj pocit byl jako naladěná struna, která se rozezní a já poznám její tón.
Bylo krásné poslouchat zvuky tvých tónů, jak vytváří neslyšnou hudbu, která rozechvívala mé srdce. Každou nepatrnou změnu jsem vycítila, každým vláknem nervů ji registrovala. Bylo to jako cítit svěží vánek a hřejivé sluneční paprsky.

Proč už nic necítím? Utichly snad ty struny v tobě, že jejich hudba není slyšet? Ne. Tvá hudba zní dále, ale už to nejsem já, kdo ji slyší.

Maminky dobře ví, že děti milují drobnosti, kterých by si dospělí ani nevšimli. Ty nejmenší z nejmenších, nejposlednější z posledních, které podle maminkovských uklízecích pravidel patří do koše. Tam skončil i ošoupaný kamínek z pokoje pětiletého Septima Weasleyho. Ten řev, když to malý zjistil, si Cedrella bude pamatovat do smrti.

Aby jí starší Septimus vysvětlil, proč synátor vyvádí, vzal je do mudlovského muzea, (to je ta výhoda, když se provdáte za muže, který nemá omezené názory nějakou pochybnou čistokrevností). Tam ji ukázal podobné nepodstatné kameny s otisky pravěkých rostlin.

Na to si vzpomněla, když uklízela odřené mudlovské autíčko nejmladšího syna.

Děti vesele křičí mezi domy. Jejich hlasy uklidňují. Dnes je teplo, máme co jíst. Musíme si takové chvíle střádat do nelehkých časů.
Do časů, které nás obnaží na dřeň. Sedřou z nás všechny lži a líbivé představy. Ukážou nás nahé.
Miloval jsem všechny své děti. Trpěl každým jejich strachem i bolestí. A bál se, že zopakuju chyby svého otce. Proto jsem neupřednostňoval žádného ze svých synů. Právě to mi můj prvorozený vyčetl, než odešel za vlastním osudem.
Často na to myslím. Myslím na vlastní odchod z domova, na bratra, kterého jsem zabil. Myslím na otce, na bolest v jeho očích.

Zavřeli jsme Boha do karantény
Do prázdných vylidněných kostelů
Do prázdných vylidněných srdcí

Zavřeli jsme Ho do knihy
Do písem učenců
A debat teologů
Ale do modliteb ne

Zavřeli jsme Ho do nereality
Do kobky Darwinovy teorie
A útrob velkého třesku

Překroutili jsme Ho k obrazu svému
A zapomněli
Že mu tak předáme to nejhorší z nás

Zavřeli jsme Boha do karantény
Utekli na stezku agnocistismu
Z Vánoc udělali žranici
A z Velikonoc svátky opilosti

Bůh je mrtev, pravil Nietzsche
A my jsme ho zabili
Ale mýlil se - On není mrtev
My Ho jen zavřeli do karantény

Pustíme Ho ven?

Mladý muž ležel v trávě a sledoval oblohu.
„Kdybys mohl něco změnit,“ obrátil se na Společníka, „začít od začátku, všechno předělat - udělal bys to?“
Starší se usmál. Smutně. „Změnit - a neztratit Tě?“
Přikývnutí.
„Ne. Vím, že bych mohl, ale ne.“
Syn se usmál. „Hodně by se tím zničilo...“
„Ano. Svět by byl lepší, ale kolik dobra by pro něj skončilo v zapomnění? Představa, kolik svíček by muselo být uhašeno pro oheň... Dusí mě.“
„Tolik je máš rád?“
Jeho úsměv byl jako čistý vánek.
„Tolik mám rád to dobré, co jsi jim dal.“
Stiskl mu ruku.
„Jejich svíčky... planou silně, Tati.“