Pokud si chcete zřídit uživatelský účet, napište nám prosím na sos.hp.ff (zavináč) gmail.com. V mailu prosím uveďte zejména to, pod jakou přezdívkou u nás chcete vystupovat!
Tohle jsem vybrala, poněvadž se mi povedlo asi jako jediné akční. Já sama mám v těch knihách ráda rvačky, protože jsou tam krásně popsané :)
Zašel si na oběd do nejbližší hospody. Objednal si pečínku a pivo a sedl si do rohu. V hospodě někdo vystupoval, jeho zpěv se rovnal Marigoldovu, ale bard to nebyl.
Šenkýř mu donesl jídlo a než si stačil kousnout, muzikant odhodil loutnu a vytasil meč. Celé obecenstvo vyjeklo. Zaklínač tušil, že tu něco nehraje. Potichu zaklel. Útočník se oháněl mečem a začal zabíjet lidi kolem sebe.
Zaklínač neváhal, vystartoval a tasil meč. Běžel k němu, aby mu zabránil v dalším zabíjení. Osoba se zazubila a hned se po něm ohnala. Zaklínač všechny rány vykryl a přiložil mu meč k hrdlu.
Rya a její milý pan Grenadin Pan Grenadin: O šále zdarma Hukot slunce od Kitsune´s Sun je vážně hukot
Mamut píše o jednom skutečném zázraku Mávnutí sovích křídel Vrcholová strigga už tady v nějakém výběru asi byla, ale když ji miluješ, není co řešit Znovuzrozený od Lee je kapitolka z velmi dobrého seriálku. Doporučuju celý
neviathiel, Vyšehrad, Budeč a horor, to chcete Druhý svět
Vinpike brilantně sepsal seriál Vraždy z prestiže o skutečné události Jak to bylo, proboha?. Doporučuju přečíst celý Montmartre od Scully popisuje přesně takovou Paříž, jak si ji ideálně představujeme
Aplír představila Hrst vzpomínek, která zaujme bezprostřední autentičností Dalekohled Saudade od Nathanaela sem dát musím, protože miluju Lisabon
Asi jsem letos napsala i lepší drabblata, ale tohle mě fakt bavilo psát. A navíc jako právník zaměřený na pracovní právo mám zvrhlou radost z nového důvodu zániku pracovního poměru, který mi zákoník práce může jen závidět :).
Pracovní smlouva se uzavírá na dobu jednoho roku. Bude-li po uplynutí této doby zaměstnanec stále schopen výkonu práce, je možné pracovní poměr prodloužit o další rok.
Pracovní pokyny zadává zaměstnanci ředitel školy nebo Harry Potter (pokud bude opět potřebovat pomoci s otevřením Tajemné komnaty nebo jiným bojem proti Voldemortovi) nebo Hermiona Grangerová (bude-li Potter v bezvědomí).
Zdravotní pojištění se nehradí.
Pracovní poměr zaniká, vyroste-li zaměstnanci ze zátylku Voldemort...
Remus zvedl obočí.
„To jsem tam musel přidat po Quirellovi,“ vysvětloval Brumbál.
Remus se suše uchechtl a podepsal. Vždyť… jaká byla pravděpodobnost, že se Harry do něčeho namočí tři roky po sobě?
Marně si vzpomínám na časy, kdy jsem nejen stíhala psát, ale dokonce i číst všechno v celém DMD (možná jsem si neměla pořizovat tři identity... hm, to stojí za úvahu). Letos jsem přečetla asi ještě méně celých témat než loni, zato jsem se konečně naučila používat nástroj Oblíbených autorů, takže jsem poctivě četla alespoň drabble svých stálých oblíbenců (plus dalších, kteří mi utkvěli, když jsem právě kontrolovala téma).
Tu je tedy mých prvních deset oblíbených drabble :).
neviathiel: Ráno Honzy Toufara
Tohle mě krásně naladilo na paranoidní stránku své osobnosti. Konspirace a urban legends jsou skvělé!
Čarodějnice: Bibi má vždycky řešení
Celý fandom Statek je rodu ženského je sranda a tenhle kousek to celé nádherně odstartoval.
Kahvi: Crossing a Line
Dobrá znamení se letos objevovala hodně, ale první oblíbené drabble z tohoto fandomu náleží Kahvi a lehkému drcnutí do Crowleyho proměnlivého genderu.
Mordomor: Amatérské divadlo
Tuto inscenaci Hamleta chci neironicky vidět.
nettiex: Méněcenný
Mám ráda pozitivní, milá drabble, ale občas chci malilinko trpět. Třeba nad Percym.
Co je Na krásném modrém Dunaji?
S oblibou toto své dílo nazývám historickou telenovelou, protože pro telenovely svého dětství planu čistou láskou a vyrostla jsem na Sáze rodu Forsythů a Sňatcích z rozumu. Ocitnete se ve Vídni konce 19. století a potkáte řadu tajně queer katastrofických postav, které tak nějak tvoří jednu trochu divnou rodinu :).
Letos jsem se opět vrátila do Vídně, byť mírně neplánovaně až s osmým tématem a silně nepravidelně, a stejně jako loni jsem rozhodla drahému čtenářstvu nabídnout souhrnný soubor v pdf.
První ucelený příběh z historického podfandomu Zkušenost exilu.
Mimochodem, víte...
...kde leží stanice Labinskaja?
...co patří do soljanky?
...kdo založil Všeruskou lidovou zemědělskou stranu?
...kdy byl v roce 1930 úplněk?
...co způsobil jeden úsměv a jedno chybějící vízum?
...že pouze jeden francouzský prezident byl zastřelen?
...kdo je vrah?
Rozhodla jsem se do autorského výběru vybrat toto dramatu (téměř) prosté drabble, které lze číst i bez znalosti fandomu :).
Lina Sternbachová celý svůj krátký život sledovala rodiče při vítání hostů, obvykle tajně, s jistotou tedy přistoupila k roli hostitelky v dětském pokoji.
„Jak se jmenujete?“ pronesla důležitě k návštěvnici.
„Jak se jmenuješ ty?“ řekla návštěvnice a rozšlapala společenskou strukturu.
„Já se ptala první!“
„Já se ptám druhá,“ založila si podospělácku ruce.
Lina si ji pečlivě změřila. Porušení etikety vyžadovalo netradičních řešení. „Dáš si čaj?“
Pokrčení rameny. „Mám radši kakao.“
„Hm... Chceš si vyrábět masky zvířátek?“
„Tak dobře,“ souhlasila nepředstavená. „Budu kočka.“
„Ne ne! Já chci být kočka!“
Vetřelkyně výhrůžně zamňoukala. Sepraly se. Ale nakonec v pokoji byly kočky dvě.
Letos za nejpovedenější (a čtenářsky nejúspěšnější) považuji určitě drabble ze života, jedno (o mém boji s jógou) jsem už zařadila do e-knihy (Rady proklínané jogínky), do autorského výběru vám tedy přihraju jednu téměř pravdivou historku z mých poštovních dní :).
Jsou zelené, modré, červené, jednou za uherský rok se zjeví fialový. Magické proužky na doporučených dopisech, elegantně osekané na doručenkách (pokud je někdo nerve jako vlkodlak ovci). Barvy do papírování vnáší trochu té radosti. Někdy až moc.
Kolegyně Veronika, pohybově nadaná mladá babička s rudou trvalou, stála ve frontě na kulaté razítko. Za horkého dne se ovívala svazkem pestrobarevných doručenek a tichoučce si cosi prozpěvovala pod vousy. S postupujícím čekáním rostla hlasitost.
„Jsem poštovní víla...“ Mávání doručenkami jako vějířem.
Vedoucí směny třikrát pomalu zamrkala. „Jdu pro testr.“
„Jsem poštovní víla!“ Baletní poskočení.
Vedoucí pobočky nemrkala vůbec. „Snad je pod vlivem.“
Název drabblu je veršem ze zmíněné písně a zároveň odkazuje k místu, kde se drabble odehrává – na velké poště, kde jsem pět let brigádničila, se místnosti, kde sedí doručovatelky, říká sál.
Testrem se myslí samozřejmě testr alkoholový, který se v případě podezření z intoxikace používá i u pěších doručovatelek, nejen u řidičů.
Dlouho jsem váhala, který drabblík vybrat. Nakonec jsem si řekla, že tento je takový... aktuální. Psáno na téma Kopr.
Plešatý tlouštík, kterého jsme potkali v hostinci U křivého kotlíku, byl sice odpudivé individuum, ale ukázal se být velmi silným kouzelníkem. Bohužel. Mudly nenáviděl víc než všichni čistokrevní britští kouzelníci dohromady.
Kouzlit dokázal i v silné opilosti, jen sebeovládání měl v těch okamžicích menší.
„Zabiju je, všechny je vyhladím…“ blábolil.
„Jak?“ zeptala jsem se opatrně.
„Pošlu na ně děsnou chorobu. Kouzelníci jsou na to odolný, ale voni vychcípaj. Sem ji vynalez.“
Máchl hůlkou.
„KOrona PRopukne!“
Na poslední chvíli se mi povedlo seslat zpomalující kouzlo. Odhaduji, že opozdí účinek o nějakých dvaapadesát let. To už si s tím mudlové určitě poradí.
