DMD 2023

Psalo se třicátého dubna roku dva tisíce dvacet tři.
Po dlouhém konfliktu, který se vlekl téměř devět let, došlo k jeho finální eskalaci.
První rakety nesoucí jaderný náklad dopadly kamsi na východ kontinentu zvaného Evropa. Potom se výměna jaderného arzenálu rozšířila přes celý svět.
Blorp, fialový slizoun se čtyřmi rukami mrskl s figurkami přes stůl.
“To se ti zase povedlo. Mohli jsme hrát ještě hodinku nebo i dvě, ale ne!”
“Když ne já, tak ty. Zbrojil jsi úplně stejně,” odpověděl mu Zglorp, zelený slizoun, a začal balit deskovou hru Risk.
“Hele, poslední ať zhasne nebo zase dostaneme vynadáno. Čau, příště.”

S nečekanými nepříjemnostmi se potýká sloní reprezentační curlingové družstvo na právě probíhajícím turnaji. Jejich hru totiž komplikuje silná rýma, která propukla u všech členů týmu, pravděpodobně kvůli nízkým teplotám v hale.
„Asi jsme přecenili izolační efekt své tlusté kůže,“ vysvětluje jeden z hráčů.

Sloní sportovci si nesmí dovolit příliš kýchat, curlingové koště totiž ovládají pomocí chobotu. Při hře jsou jim tak neustále k dispozici asistenti s kapesníky velikosti menšího ubrusu, kteří jim pomáhají smrkat. Obvyklý způsob řešení rýmy totiž sloni při závodech používat nemohou.
„Většinou si nos vyplachujeme, pochybuji ale, že by diváci ocenili sprchu,“ dodává k situaci další hráč.

Scéna: sledujeme prostý pokojík, obléká se v něm muž a dává si na čas, podle liknavosti pohybů se mu nechce odejít. Na lůžku, zády ke kameře, leží nahá postava, podle úzkých boků a hranatých ramen také muž. Za okny tma, ale i pár neonových klikatic.

Muž na lůžku: „Jdi už.“

Polooblečený se nahýbá nad postel, rád by ještě jeden polibek, ten úplně poslední, rozlučkový.

Muž na lůžku se ožene. Najednou vypadá, jako by zestárnul nejméně o deset let. „Přestaň na mě civět jako na svatej obrázek.“ Pohlíží nyní přímo do kamery. „Vypadni, slyšíš? Copak už jsi neviděl dost? A zhasni.“

Loď třikrát větší se zjeví v malé zátoce jakoby odnikud.

Nechť hra tedy započne.

Paluba Pomsty proměněna v šachovnici.
Dvě řady mužů vyskládané proti sobě.

Pohyb začíná.

První se rozběhne Jim a neomylně skončí v Oluwandeho náruči.
Lucius vystřelí z podbalubí a vrhne se k Petovi s takovou silou, až ho porazí. Pete vzlyká.

Wee John nadšeně zamává Frenchiemu. Frenchie pozdrav oplatí, ale nepohne se. Místo toho sáhne po Izzyho ruce. Izzy mu ji nevytrhne. Na opačné straně Wee John sbírá čelist málem na zemi. Stede pozvedne obočí.

Těžké kroky zazní palubou.
Poslední tah.
Kapitán přichází.

"Ede."
"Stede."

Šach mat.

Dveře zaskřípěly a Tonku ovanula důvěrně známá vůně vosku a sladce hnilobný pach liliových květů. Věčné světlo se v průvanu zachvělo.

Když poklekla před oltářem, jako kdyby zaslechla burácet ukradené zvony. Je to dobré znamení, nebo špatné?

Oknem dopadá na dláždění rozčtvercované světlo měsíce. Mám - nemám, odpočítává Tonka rozhodnutí v ruské ruletě života a smrti. Tvář světce ze sedmnáctého století upřeně hledí na skvrnu ve druhém čtverci zleva. Mám.

Odpusť nám naše viny a zbav nás toho zlého.
Slyšíš mě, bože, nebo jsi nás už dávno opustil?

A pak, přesně ve chvíli, kdy k němu stočí pohled, věčné světlo zhasne.

Poslední nezhasne
už nemusí
účet beztak není komu vystavit
a zbytky dohoří samy
jako všechno
vždyť je to jedno, teď už jo

Zůstaly trosky a vyplýtvané životy
pozůstatky naší hostiny
není nikdo, kdo by sbíral zbytky pod stolem

A ticho nastává
a trvá
na omluvy není nikdo zvědavej
tak nač se ptát
kdo za to může

Co kdybysme to zkusili znova
a tentokrát celé správně, chce se říct
už víme, kde jsme udělali chybu
ale písek se přesypal a druhé šance se nedávají

Jen hvězdy žhnou a září
jako by je pořád někdo viděl
jako by se vůbec nic nestalo

„Vážně je dobrej nápad sem lízt? Co když nás chytnou?“ ptal se bázlivě Franta, vyhublý blonďák s kraťonkým účesem.

„Neboj, v neděli v noci tady neni ani hlídač,“ odpověděl jeho o trochu starší kamarád Roman.

„A jsme tady“ pokračoval po chvilce, z regálu vylovil sklenici a její kašovitý obsah vylil kamarádovi na hlavu.

„Co to na mě plácáš, dyť to je jak písek s vodou?“

„Neboj se. Chceš mít to háro napořád? Tak nesejčkuj!“ prohlásil už trochu netrpělivě Roman a otevřel dvířka, za nimiž se objevil oheň.

„Počkat, je tvuj táta vůbec holič? Tohle nevypadá jako kadeřnictví?“

„Dělá v porcelánce.“

Sešli se po pár týdnech, vyklidit krám, rozloučit se s hroznou etapou, kterou ale skrytě milovali, protože byli spolu a byli u toho.
Úklid se odvíjel od množství vypitého alkoholu – tedy čím více chlastu, tím míň šůrování. James, který na likvidaci Výboru dorazil už v náladě a zvláštně zamyšlený, nakonec sebral odvahu a přiznal, že se zamiloval. Na to konto dali další rundu. Když dodal do koho, společnost ztichla.
Sirius byl na tohle příliš střízlivý (Kingsley ho strategicky vzdaloval alkoholu).
„Vypadni, nebo ti jednu vrazím,“ rozdrtil větu mezi zuby.
Výbor byl rozpuštěn, přišly lepší časy. Ale kamarádství bylo v tahu.

Muž přišel domů z práce, shodil kabát a hned zamířil k lednici. Byl pátek a pivo už rozhodně potřeboval. Otevřel lednici a překvapeně zamžikal očima.
“Marie, nevíš, kde mám pivo?” zavolal.
“Drahý,” přecupitala žena. “Moji rodiče nás navštívili.”
“Trošku jsem tu uklidila,” vysvětlila tchyně. “A měl jste špinavou motorku. Nešlo, to dolů tak jsem vám ji vzala drátěnkou.”
Do garáže to vzal klusem.
“Tak to vám pěkně děkuji, maminko,” podařilo se mu procedit skrz zuby.
“Tatínku, držte mě, nebo vám ji zabiju,” zašeptal stranou tchánovi.
Tchán se na něj smutně usmál, přikývl, sebral z ponku hasák a podal mu ho.

Postava navlečená v cárech proti-radiačního obleku se prodírala troskami města. Vůkol se rozprostíralo ticho přerušované jen neodbytným vrčením jeho Geigerova počítače detekujícího bouři radioaktivních částic z prachu vířeným každým jeho krokem.
Zastavil se před pobořeným vstupem domu. Popraskaný nápis vedle vstupu budovu označoval jako protiletecký kryt. Opatrně sestoupil do polo-pohřbeného sklepa, kde našel ocelové dveře. Za nimi bylo několik zatuchlých místností s pár postelemi. V další našel nějaké konzervy a čerpadlo napojené na malý dieselový generátor. Zkusmo za sebou zavřel vrata.
A potom - ticho. Skutečné ticho. Jeho Geigerův–Müllerův počítač částic konečně utichl. Muž se posadil na zem a rozbrečel se.