Vtipy

Sedí chlapík v hospodě a chrlí jednu nadávku za druhou:
„Zloději, chmatáci, ruce jim usekat!“
Hostinský počká, až se trochu zklidní, a ptá se, co se stalo.
„Ale, byl jsem poslední dobou trochu víc zaneprázdněnej, manželka už dost frflala a nic s ní nebylo, tak mi kámoš doporučil, že jí mám dát kytku. No a jak jsem jel domů, tak vidím před sámoškou na bicyklu kytici a říkám si, to mi posílá samo nebe, vzal jsem jí a zanesl Jaruně.“
„Počkej, a ji to naštvalo?”
„To si piš, poznala v ní kytici, co několik minut předtím nesla mámě na hrob!”

25.8.1997: Milý deníčku, dnešní den byl ten nejkrásnější v mém životě. Cítím se, jako bych se vznášela, srdce mi buší jako o závod a nejradši bych zase běžela za ním. Protože konečně jsme si s Markem pořádně popovídali a on mě dokonce pozval na romantickou večeři, a to není všechno! Jak už jsem psala, nejkrásnější den v životě. Marek si přede mě u desertu kleknul a jako v romantickým filmu otevřel krabičku s překrásným zlatým prstýnkem s diamantem, a požádal mě o ruku! Byla jsem celá unešená! Myslím, že spolu budeme chtít děti. Škoda že pak musel domů.

Sedí takhle dvě fanynky na fotbalovém stadioně, každá v ruce transparent a pivo, a využívají přestávku ke konverzaci.
„Normálně představ si, člověče,“ povídá první, „že když jsem byla minulej tejden na zápase, jo, normálně fandim, ne, a najednou mi vibruje telefon, tak jsem to matce pětkrát vymáčkla a pak už jsem to nevydržela a vzala jsem to a než jsem jí stačila vynadat, že mě ruší v nejblbější chvíli, tak vona mi normálně říká, že u nás doma hoří a že je zrovna evakuujou hasiči!“
„To je strašné,“ říká druhá, „a jak to dopadlo?“
„Naštěstí dobře, vyhráli jsme tři jedna.“

Přijede slavný kouzelník a iluzionista David Copperfield na hranice a tam ho kontrolují celníci. Jeden z nich se ho zeptá:
„A nemohl byste nám předvést nějaké kouzlo?“
„Ale jistěže mohl.“
Copperfield mávne rukama nad šálkem kávy a najednou celý šálek i s lžičkou a podšálkem zmizí. Celníci na to koukají a jeden z nich povídá:
„A to je všecko?“
„Ano.“
„Tak teď se dívejte vy: Vidíte tam venku ty tři kamióny plné lihu?“
„Vidím.“
Celník vezme do ruky razítko, třikrát ho orazí na papír a říká:
„Tak a teď je v nich hrášek. Takhle se kouzlí u nás na hranici!“

Dvě puberťačky sedí u vody a opalují se.
Najednou kolem projde krásný opálený borec v tangách.
Ta jedna povídá: „Člověče, to by tak bylo, kdyby se tenhle začal topit, tak bych ho hned vytáhla, zachránila a sbalila…“
Co čert nechtěl, chlapec vleze do vody, udělá pár temp a hladina se nad ním zavře.
Holčina pro něj okamžitě skočí a vytáhne kluka ven.
Zkouší ho všelijak oživit, umělé dýchání, masáž srdce, a pořád nic.
Najednou povídá: „Člověče, ale jemu nějak divně smrdí z pusy!“
A kamarádka říká: „Se nediv, vždyť tamten byl blonďák v tangách a tohle je zrzavec s bruslema!“

Jeden soused povídá druhému:
„Venco, tys byl děsný kakabus a teď jsi úplně rozkvetl, co to?“
A druhý říká: „To bude asi tou dovolenou, letos jsme byli s manželkou na Bahamách. Sluníčko svítilo každý den, bezvadné moře, příjemní lidé, zkrátka dovolená jak se patří. Procházeli jsme se po pláži, koupali se a pak jsme se s manželkou zahrabávali do písku, nejdřív mě zahrabala manželka a potom já ji…“
První se usměje a zvědavě se ptá: „A kam pojedete příště?“
Soused s úsměvem odpovídá: „Ále, zase asi pojedu na ty Bahamy, protože tam bylo opravdu pěkně a navíc musím vyhrabat manželku."

Prochází se plavčík po Lipenské pláži, vedro, nuda, občas koukne na hladinu.
Laxně přiloží hlásnou troubu k ústům a volá na jednu z lodiček: „Devadesát devítko, devadesát devítko, jste dál než jsme chtěli, vraťte se do vymezeného prostoru!“
Chvilku čeká, ale žádná změna, tak volá znuděně znovu:
„Devadesát devítko, devadesát devítko, jste za červenou bójí, vraťte se zpátky!”
Vzápětí za ním doběhne kolega a povídá: „Co blbneš, vždyť máme lodě s číslama jenom do osmdesáti!”
Plavčík začne sprintovat k záchrannému člunu, v běhu ještě rychle přiloží troubu k ústům, a volá k jezeru: „Šedesát šestko, šedesát šestko, máte nějaké problémy?”

Adam s Evou stáli uprostřed Ráje. Poté, co je Hospodin přivítal, a přidal poučení o bezpečnosti práce spolu se zvlášť vyhrazenou výjimkou, řekl jim, že teď spolu projdou celý Ráj, on že jim všechno ukáže, a Adam s Evou budou vymýšlet jména.

Tak šli. Adam nebo Eva vždycky řekli, co je při pohledu na rostlinu či zvíře napadlo, a na tom zůstalo. Když skončili, všimli si, že opodál sedí Jiřina Bohdalová s Helenou Vondráčkovou (ne, nebyly v rouše Evině).

"Hospodine," zeptal se udiveně Adam, "kdo jsou tyhle dvě?"

Hospodin rozpačitě pokrčil rameny. "Nevím. Ty už tu byly, když jsem začal."

Mladý Kohn kráčí po městě a zdobí ho u toho dvě věci - blažený úsměv a zánovní kolo. Jeho otci se to nezdá, a tak hned nastoupí: "Kde vzali to kolo?"
Mladý se usměje ještě víc: "Vědí, jak je za městem ten prudký kopec? Tak tam jsem potkal Sáru, jak funí a úplně vyčerpaná ho do toho kopce tlačí. Pomohl jsem jí, vody jsem jí dal napít. Chtěla doprovodit do aleje. No a tam najednou přede mnou stála, jak ji Pánbu stvořil. Lehla si do trávy a řekla mi, že si můžu vzít, co chci.
Tak jsem si vzal to kolo."

Manželka zrovna vystoupila ze sprchy, když v tom zazní v hale zvonek. Manželka si přes sebe přehodí osušku a jde otevřít. Před dveřmi stojí soused Bob.
Ještě dříve, než žena stačí otevřít ústa, Bob spustí: "Dám ti 800 dolarů, když si tu osušku na chvíli sundáš."
Po krátkém rozmýšlení nechá žena osušku sklouznout a zůstane před Bobem jen v rouše Evině. Bob chvíli spokojeně kouká, pak dá ženě 800 dolarů a odejde.
Otevřou se dveře pracovny a vykoukne manžel. "Kdo to byl?" ptá se.
"Jenom Bob odvedle."
"To je fajn, že přišel. Dal ti těch 800 dolarů, které mi visí?"