Vtipy

V pralese vypukl požár a zvířátka utíkají na všechny strany do bezpečí. Jeden z prvních, kdo vyrazil na útěk, je mravenec, někde daleko za ním běží slon.
Mravenec se dere hustým porostem, zuřivě si prosekává cestu, mačetou mlátí nalevo napravo, až rostlinstvo odletuje, slon následuje.
Mravenec se co chvíli ohlídne na slona přes rameno, ale ani na chvilku nepřestává ve svém horečnatém úsilí, seká a seká a seká…
Za další chvíli je slon už skoro u mravence, ten z vyčerpání chytne hysterák a začne na slona křičet:
„Ty parazite, to se ti to dobře běží po vysekané a vyšlapané cestičce!!!"

Chlapík se začíná probírat po operaci, ještě mu nejdou otevřít oči, ale okolo slyší nejasné hlasy, v povzdálí hraje příjemná hudba, nic ho nebolí, asi ještě úplně nevyprchala anesteze nebo už do něj pumpují analgetika, jak pozorné…
Pomalu zkusí pohnout ukazováčkem, bezva, jde to, tak po jednom zahýbe prsty jedné ruky, druhé, potom zakroutí kotníky, a spokojen s inventurou končetin se soustředí na otevření očí.
Po chvilce mrkání se svět okolo začne zaostřovat a on nad sebou vidí sehnutého muže v bílém plášti, tak se zeptá:
„Pane doktore, jak ta operace dopadla?“
„Nevím, já nejsem doktor, já jsem Svatý Petr!“

Je ledový zimní večer, venkovská hospůdka je zaplněna do posledního místa a pivo teče proudem. V koutě u krbu sedí u jednoho stolku tři místní zahrádkáři a vytahují se, jakou měli úrodu.
„Já jsem tenhle rok vypěstoval takové jablko, že když jsem ho položil na židli, tak židle praskla,” povídá první.
„Já jsem letos vypěstoval jablko, že když jsem ho dal na stůl, praskl stůl,” přeráží ho druhý.
„To já měl tendlekrát jablko, že když jsme ho v šesti naložili na festovní dubovej valník...” začne třetí.
„Neříkej, že praskl vůz?” vyhrkne první.
„Ne, ale vylezl červ a sežral mi koně.”

Zákazník: „Mám nainstalovaný Windows Vista.“
Hotline: „OK.“
Zákazník: „Počítač mi nefunguje.“
Hotline: „Ano, to jste už říkal...“

...

Leží tři krabice softwaru na smetišti.
„Proč jsi tu?“
„Neběžel jsem pod Windows 98, a vy?“
„Já jsem padal pod Windows 98.“
„Já jsem Windows 98...“

...

"Haló, hotline, nejde mi vložit do mechaniky třetí instalační disketa."
Technik po delším přemýšlení:
"Poslyšte, vyndal jste vůbec tu druhou?"
"Ne, a to mi připomíná, ta už tam šla taky nějak špatně."

...

Pustím si Nortona a koukám, vlevo disk C, vpravo disk C, říkám si: Kurva, k čemu jsou mi dva disky C? Tak jsem jeden zformátoval.

Přijde chlapík k doktorovi a povídá:
"Pán doktor, deset děcek mám, jedenácté na cestě, poraďte mi něco proti tomu".
Doktor: "Používejte prezervativ."
"To neznám," říká chlapík a doktor mu prezervativ vrazí do ruky.
"Ako sa s tým narábá?"
Doktora už to nebaví: "Třeba ho sežerte."
Chlapík přijde za tři dny nadšený: "Zabralo to, dobre stě mi poradili pán doktor."
Doktor vyvalí oči: "Co jste s tím udělal?"
Chlapík spokojeně: "Ako stě povedali, pán doktor, zožral som to. A po dvoch dňoch keď som si usral, tak mi taká bublina vyliezla od riti, že mi hned štyry děcka pomreli od smiechu!"

Stařík osloví v parku partu znuděnců:
"To za mých mladých let jsme si užívali jinak. Jeli jsme do Paříže, najedli a napili se do sytosti, a když došlo na placení, zbili jsme číšníka. Potom jsme se dorůžova vyspali a když došlo na placení, zbili jsme recepčního."
Za měsíc najde stařík partu zbitou.
„Co se stalo?“
"No, jeli jsme do Paříže, najedli se, zbili číšníka. Pak nás zmlátila ochranka. Potom jsme se vyspali v hotelu, zbili recepčního. Pak nás zmlátila security."
"A s kým jste tam jeli?" ptá se stařík.
"No s Čedokem."
"Aha, tak to já tam byl s Wehrmachtem!"

V soudním procesu provádí vrahův obhájce křížový výslech patologa:
„Než jste podepsal úmrtní list, zkontroloval jste nebožtíkovi, údajné oběti mého klienta, puls?”
„Ne.”
„Takže jste si poslechl stetoskopem, zda mu tluče nebo netluče srdce?”
„Ne.”
„Provedl jste zkoušku dechu? Zrcátkem, nebo jinou metodou?”
„Ne.”
„Pokusil jste se zjistit, zda reagují zorničky na světlo?“
„Ne.”
„Takže to shrnu, když jste podepsal úmrtní list, nemohl jste si vůbec být jistý, zda je ten člověk mrtvý, že?”
„No, řeknu to takhle: mozek toho chlapa jsem měl v piksle na stole. Ale je klidně možné, že běhá někde venku a živí se jako obhájce.”

Malý Pepíček jede v tramvaji, způsobně sedí mamince na klíně a roztomile komentuje okolní dění a krajinu.
Paní, sedící vedle, ho chvilku se zalíbením poslouchá, pak ho pohladí po hlavě a pochválí, že je hezký a chytrý chlapeček.
Pepíček k ní obrátí svá dychtivá kukadla a zeptá se:
„A vy máte doma taky takového chlapečka?“
Paní se začervená a smutně konstatuje:
„Ne, zlatíčko, bohužel mi čáp žádného chlapečka nepřinesl.“
„A máte aspoň holčičku?“ ptá se opět Pepíček.
„Ne, vrána mi žádnou nepřinesla,“ odpoví paní.
Pepíček se chvilku zamyslí a pak se nevinně zeptá:
„A s jiným ptákem jste to nezkusila?“