DMD č. 3. pro 3. 4. 2014. Téma: Pacta sunt servanda

„Povstaňte,“ zaburácel zamračený soudce. „Soud došel k rozhodnutí: obžalovaný je vinen ve všech bodech obžaloby.“
Čupera polkl a malinko se mu roztřásla kolena.
Julinka vytřeštila své velké černé oči.
Čert v mysliveckém se potichu uchechtl.
Soudce si posunul brýle a pohlédl na Čuperu: „Jelikož zde přítomný zástupce vašeho smluvního partnera nemá z pochopitelných důvodů dostatečné botanické vzdělání, dopustil jste se zneužití cizí nevědomosti k vlastnímu obohacení. Za tento podvod se odsuzujete k propadnutí majetku, těla i duše a to s okamžitou platností.“
Čert se k němu nenuceným úsměvem naklonil: „Puohuál jste, pane Čupeuo. Ovšem ne každý den je posvícení, žeano?“

We married on a bright spring day, her hair fluttering as we said our vows.
Everything was perfect... until it wasn’t. Problems appeared seemingly out of nowhere – storm clouds on a July afternoon.
Months passed, but our troubles never really did, her sharp words lashing at me like hail, tears threatening to fall as often as rain in November.
She hated me, her retorts growing frosty, her face a mask of ice. I loved her still, as I had promised by signing the marriage certificate.
When we divorced, I was broken.
She, however, seemed more worried about breaking the prenup.

"Nesu zprávy," halekal Kanibal už ode dveří.
"Povídej," řekl Liam a kývl na Máju.
"Víte jak chtěli čistit tu studnu přání u lesa? Tak to před chvílí dodělali a normálně z ní vyrazil skřítek a vyšiloval, že nemohl 50 let ven a všechny ty přání, co tam lidi naházeli musí splnit. Takže teď zhmotnil nějakému umírajícímu dědulovi do postele Marylin Monroe, protože si to kdysi přál. Boží." Smáli se.
Zvenku se ozvala harmonika a bubny. Mája zbledla.
"Přála sis one man band?" vyprskl Liam.
Mája zavrtěla hlavou. "Ne one man band, ale one elephant band."
"No, tak to potěš koště."

Vážení,
již jsem se vyrovnal s tím, že moje pracovní smlouva obsahuje body, které částečně odporují britské legislativě. Smlouvy se přeci jen mají dodržovat (povzdech). S čím se smířit nemohu, je má údajná povinnost služebních cest (bod 8.1). Vše, co ke své práci opravdu potřebuji, se nachází zde na ústředí a je perfektně dostupné pěšky, po schodech nebo výtahem. Letecká doprava není - oproti obecnému přesvědčení - bezpečná (viz přiložená statistika). Odmítám letět na druhý konec světa proto, že si jeden ze speciálních agentů zapomněl před misí vyzvednout vybavení (pozn.: byl zas opilý? - před odesláním smazat).
V úctě
...... ......
Vedoucí výstrojního skladu

„Tu smlouvu dodržíte, Tsunade nebo vás přinutím!“
„Seru na smlouvu, nevyvraždím Hyuugi. Na mě nic nemáte jako na Hiruzena.“
„Ale mám.“
„Nevyhrožuj ty zkurvysyne nebo tě roztrhám na kusy.“
„Hoši, přiveďte tu blbou krávu k rozumu.“
Řev, cákance krve, prosby o slitování, rozdrcené lebky.
„Teď si na řadě ty, úředníku.“
„Áááááá ty všivá děvko ukouslas mi prst.“
„Neboj, jen se rozehřívám.“
„Di vode mě, nech mě, nesměj se tak.“
O desítky výkřiků později zbyla jen hrouda neforemného masa.
„Tak to bychom měli Shizune, odnes ty pytle sraček a pošli další delegaci. Uvidíme jestli i oni budou trvat na dodržování smluv.

"V žádném případě ne!"
"Ale otče! Já jsem jim slíbil, že se vrátím!"
"Podívej, svoje kamarády už tam stejně nenajdeš."
Mladík zklamaně sklopil zrak. Pak jakoby ho něco napadlo. "Připomněl bych jim tu dohodu, víš, jak si stěžuješ, že už ji nikdo pořádně nedodržuje. Ty přikázání."
"Už jsem řekl, synu," trval na svém starší z těch dvou. "Máš domácí vězení až do příští potopy." Potom trochu smířlivěji dodal: "Těch pár dní to ještě vydržíš. Příští neděli to tam dole vyčistím a začnu od začátku. Pak si tam dole vyváděj, jak chceš. Pro mě za mě si tam třeba uplácej pyramidy."

Geralt stál na rozcestí na studoval ceduli přibitou na strom.
KDO PŘEMÚŽE UPÝRA V JEZKYŇY,
DOSTANE OD STAROSTY 50 ZLATÝCH!
Geralt pokrčil rameny a vydal se do jeskyně.
Za necelých dvacet čtyři hodin klusal zpět, bohatší o jednu hlavu.
"Eh... inu. Pane, my bychom rádi odměnu vyplatili, ale je to ten upír?"
Geralt nožem otevřel příšeře ústa a odhalil klasické špičáky.
"Nu, my... a inu...," mumlala rovnou celá Rada a Geraltovi bylo jasné, že peněz se nedočká.
Beze slova vzal hlavu a zamířil zpátky do jeskyně.
Smlouva je smlouva.
Když nezaplatili, ať si najdou jiného, kdo toho upíra zabije. Znova.

Bylo to normální odpoledne jako každé jiné. U Bídáka bylo narváno, chlastalo se a holky na patře měly o práci postaráno. Bohužel idylka tady nikdy dlouho nevydrží. A opět se to potvrdilo.
Po příšerném řevu se rozletěli dveře a Bídák za sebou táhl cotase, který si přidržoval rozkrok a byl rád, že stojí. Čímž se vysvětlil předchozí řev.
„Tak jsem si myslel, že jsme se domluvili jasně. Nikdo mi nebude chcát na zdi hospody. A jestli vy hovada potřebujete písemnou smlouvu, tak si můžete být jistí, že už nebudu tak hodný a místo kopnutí do koulí vás vykastruju,“ zaječel Bídák.

"Antonio, Antonio!"
Ten zvuk mu pomalu, ale jistě zalézal do toho, co zbylo ze sluchového ústrojí.
"Antonio!"
Co však může zbýt po pěti staletích?
"Antonio, pacta sunt servanda!"
Otevřel oči, dá-li se tak nazvat odstranění pavučin z prázdných očních důlku. Kostlivec, který stál před ním, se mu zdál čímsi povědomým. Co to jen bylo???
Nos, a příchozí nemohl být nikdo jiný než Shylock...
"Antonio, jsem tady pro svou libru."
Staletí pečlivého tréninku, statisíce investované do nejmodernějších vah, nákup laserového skalpelu - to vše se konečně mělo zúročit.
"Neměl ses nechat balzamovat," pronesl s uspokojením, když odpižlával libru na kámen seschlého masa.

„To jsem zvědavá, kdo nám teď bude sekat plevel na zahradě, když starý Kropáček zemřel,“ pravila maminka.
„Jeho dědici přece, naši otcové uzavřeli neprůstřelnou smlouvu!“ odvětil tatínek.
Najednou vstoupil jakýsi mladík a začal cpát do batohu nádobí a prostěradla. Když začal odpojovat myčku, maminka se vzpamatovala.
„Co to proboha děláte?“
„No než tatínek zemřel, kladl mi na srdce, že smlouvy se musí dodržovat,“ vrazil jí papír. Stálo tam:
„Jaroslav Kropáček a poté jeho dědicové jsou povinni každého prvního odstranit všechno bílý, co se bude vyskytovat na pozemku Nováčků.“
Mamince spadla brada. Nechte smlouvu sepisovat dědky, co měli z gramatiky čtyřku.