Soud
Vévoda vždycky přemýšlel o odsouzencích.
Obzvláště o těch, kteří riskovali svůj život tím, že se pokoušeli ukončit ten jeho.
Co mohl tenhle chlapec vědět? Že vévoda je vrahem jeho pětiletého bratra, že kvůli němu má matka oči vyplakané do krve a otec přestal mluvit?
Toužil po šanci se obhájit, vysvětlit, že by se zabil sám – rád – kdyby nemusel chránit životy tisíců jiných.
Třináctiletý kluk. Nejmladší atentátník v Rakasi. Neúspěšný – jako všichni před ním.
Shromáždění čekalo na jeho slova.
„Nedopustil se žádného zločinu,“ prohlásil vévoda Wilhelm.
Shromáždění zahučelo a chlapec se na něj ohromeně podíval.
Ještě že diktátoři nemusí nic vysvětlovat.
- Číst dál
- 20 komentářů
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit