DMD Bonus č. 1. pro 4. 4. 2012. Téma: Vražda na tyranu není zločinem

(Poznámka: nic lepšího už mě asi nenapadne, tak aspoň že tenhle případ tu ještě nebyl.)
Pečlivě vše naplánovala.
Neměla pochybnosti, že dělá dobrou věc. Bylo to jako zabít krvežíznivou šelmu. Zničil už dost životů.
Štěstí stálo při ní, nakonec ji za ním pustili.
Vypadal opravdu tak, jak se povídalo. Hlavu omotanou plátnem a před sebou měl desku na psaní.
Tváří v tvář své oběti přece jen zaváhala. Mluvila s ním. Předložila i seznam lidí, který mu slíbila. Teď už nebylo cesty zpět.
Zatímco četl, vytáhla nůž a udeřila.
„Pomoc, má milá!“
Tolik krve… A bylo to.
Zbavila svět netvora a nyní ji mohou odsoudit.
Jen při pohledu na jeho naříkající družku pocítila Charlotta výčitky svědomí.

Autorská poznámka: Tod znamená německy smrt.
Jedu ulicí. Všude kolem mě mávají lidé. Heydrich, Heydrich! Kynu jim. Vůdce bude spokojen.Všude mávají vlaječky s naším symbolem, symbolem Říše, symbolem moci.
***
Nervózně přešlápl. Jan se k němu otočil. „Klid. Vražda na tyranu není zločinem.“ Neklidně pokýval hlavou. Bože…
***
Stojím v autě, když náhle vypukne zmatek. „Co se-“ stačím pouze vykřiknout, když mě obklopí bílo.
***
Rozhlédnu se po nemocničním pokoji. „Co se to sakra děje?!“ „ZEMŘEL JSTE.“ Otočím se. Vedle mě stojí kostra v kápi a poťukává kosou. Zrudnu. „To si s vámi Vůdce vyřídí!“ „NEVYŘÍDÍ. ZDE JSEM VŮDCE JÁ.“ Zblednu, ale po chvíli se rozhodnu. „Hail Tod!“

Pozn.: Drabble je inspirované jednou opravdu povedenou a mrazivou scénou z filmu Lidice.
Sál byl narvaný k prasknutí a neobyčejně tichý. Houslista měl dojem, že jeho škobrtnutí smyčcem o dřevěné tělo houslí museli slyšet až v zadní řadě. Pomyslel na jejich primária Izáka, který už s nimi nikdy hrát nebude, protože byl minulý měsíc poslán do Terezína.
Na jeho místě teď sedí tenhle ďábel.
Během náročného partu neudělal jedinou chybu. Hrál dobře, to musel houslista uznat. Když koncert skončil, uklonil se jako profesionální hudebník, který dostal titul říšského protektora omylem.
"Jsem rád, že jsem mohl nahradit vašeho primária," řekl.
Houslista mu podal ruku.
Reinhardu Heydrichovi zbývaly přesně tři měsíce a pět dní života.

Mimo soutěž... takovej náhlej nápad aneb koho (a taky proč) vlastě Rob zabil a taky koho (a co) zradila Frances.
----
Na moři se vzpoury obvykle rodí na spodní plaubě. Na souši v hospodě. Frances tedy nepřekvapilo, že místem, kde se pravidelně scházelo zdravé jádro rebelantů, byl právě hostinec U Zubatý.
„Zase ztloukli několik našich na křižovatce!“
„To už přestává všechno!“
„Prostě ho zabijem!“
„Pryč s Burnabym!“
Jak snadné bylo najít viníka všech útrap. Kapitán Walter Burnaby. Jakoby smrt jednoho vojáčka mohla vyřešit všechny problémy. Byl to Rob kdo vystřelil. A Frances kdo řekl kudy Burnaby pojede. Taky s ním měla nevyřízené účty. A nejen s ním. V rebelii našla jisté zadostiučinění. Jenže pak se objevila Nemesis. A po ní Skřivánek.

To náměstí zbylo jako relikt svobodnějších dob. Nikdo nesměl být potrestán za nic, co tam vyslovil. A tak se tam samozřejmě stahovali buřiči.
Jeden z nich byl hlasitější než ostatní a podařilo se mu strhnout většinu davu. Poslouchali. Souhlasně bručeli. Formovalo se v nich odhodlání.
Na rohu náměstí stál tyran a občas se pobaveně ušklíbl. Když mu na tvář dopadla kapka deště, zaškeredil se nahoru na oblohu, povzdechl si, stáhl jednomu ze svých strážců ze zad kuši a vystřelil.
Náměstí ztichlo.
Před odchodem se tyran na chvíli zamyslel.
“Jak zněla ta moralitka, kterou se proslavil? Vražda od tyrana není zločinem?”

Na nádraží se k nám přišoural bezdomovec. Dostal nějaké drobné a protože jsme stáli a čekali na autobus, dal se s námi do řeči. „Co se vám stalo?“ kývla kamarádka směrem k jeho francouzským holím. „Bouračka.“ „A teď chlastám. Já dycky nebyl todle … já měl ženu a dcerku. Žena vode mne potom vodešla. …A moje malá …. vona mi do poslední chvíle řikala, „tatínku, mám tě ráda“, a já k ní nemoh, byl sem tam zaklíněnej… Věříte v Boha? Dyby byl, já bych ho (vzal svoji hůl a zamířil s ní do oblak), takhle picnul, „prásk,“ „prásk“, „prásk“, že todle dopustil …“

Grumpa už měl všeho dost. Samé přines jazyk umrlce, umyj s podlahy krev, chyť mladou pannu. Velký pán Hadomor svými černými kouzly ochromoval celý kraj a chystal se na svržení krále. A, pro forma, sňatek s princeznou.
Grumpa dobře věděl, jak krutý pán Hadomor je. Nikdy nedával sluhovi zbytky ze svého stolu, vyžadoval práci za tři a za nesplnění úkolu čekalo tvrdé bití.
A zítra by měl Hadomor ovládnout celou zemi?
To ráno nasadil Grumpa pánovi břitvu pod bradu a fik.
Takže, tady máme čarodějné knihy, tady magický arsenál, tady lektvary…
Grumpa si zamnul ruce. Princezna i království jsou jeho.

Diákon Vorbis věděl, že Efebe musí být zničeno. Efebci zavraždili bratra Mordáka. Dali Omniáncům ovoce v postní den. Měli otroky. Nakazili omniánské duše morem kultu želvy. Hráli divadlo. Odmítali vyjednávání o podmínkách mírové smlouvy. Uctívali falešné bohy. Běhali po ulicích nazí. Neumožňovali delegaci východ z paláce. Měli sekulárního, dokonce voleného vládce. Vysmáli se bratru Mordákovi, když mezi ně přišel hlásat zvěst o velkém bohu Omovi.
Osmý prorok se musí postarat, aby byl Tyran svržen a Efebe, nebo to, co z něj zbude, poznalo pravého boha. Z hlediska vyšší pravdy…
Naštěstí je omniánská armáda už jen pár hodin cesty od města.

A/N: Slash.
Padli si do náruče. Nevěděli jak.
Hladili se. Nevěděli proč.
Líbali se. Nevěděli kde.
Jen s kým, to věděli.
S přítelem.
Více než přítelem.
Vždycky více, než přítelem.
Země pro ně pochopení neměla.
Objetí jí nic neříkalo.
Hlazení zapomněla.
(Amerika pořádala cuddle parties.)
Polibky jí nechutnaly.
Nevěděla kde je, jak je, proč je a s kým.
Nebyla. Byla sama.
Více než sama.
Vždycky více než sama.
Adam Vražda a Kristián Tyran skončili ve vězení.
Byli odsouzeni.
Později jeden z nich zemřel
a druhý byl sám.
Vždycky sám.
Proč?
Proto.
Protože nepřítel už dávno nevěděl, že
Vražda na Tyranu není zločinem.

„Stejně mě nezabiješ..,“ posmíval se muž. Vyslal jasně červený paprsek.
Daniel von Drak uskočil. „Jseš si jistý?!“
„Ten tvůj pámbíček by ti to nedovolil,“ odporoval muž. „Přece nezatížíš svou nesmrtelnou duši…“
Daniel neodpověděl. Skočil za obětní oltář.
„Neschovávej se za kámen. Bojuj jako muž!“ poroučel protivník.
„Neschovávám se,“ řekl Daniel. Jeho útočný paprsek byl modrý. „Chci tě zabít.“
Nepřítel se rozesmál. „Nezabiješ.“
„Zabiju,“ ukázal Daniel černý nůž. Bičován smrští rudých paprsků přeskočil kámen. Vyslal modrý proud. Vrhl se po protivníkovi.
„Tělo, duši zlomil jsi, tyrane. Kdo ublížil mnohokrát, smrti propadá. Málos mě znal,“ pronesl, když zabořil nůž do srdce nepřítele.