DMD č. 8. pro 8. 4. 2014. Téma: Na cestách

"Ty, Košíne," zaprovokoval Želvík. "Tebe nikdy nelákalo být divokou kočkou? Cestovat po širém světě..."
Tohle téma mohlo skončit jen jedním způsobem.
"Tobě nestačí pravidelné cesty k veterináři?" zívl Košín. "Jseš vyklepanej už když tě strkají do přepravky."
"Ahá? A kdože se to pozvracel, jak nás vezli do toho kočičího hotelu?"
"Já se možná pozvracel, ale zato ty ses po...! Cestou tam i zpátky."
"Sssss... Za tohle tě zmlátím!"
"Tak si mě nejdřív koukej chytit, slimáku!"
Dupdupdup. Dupdupdup. Kočičí tlapky dokážou být na plovoucí podlaze pěkně hlučné.
"Koně," zalomila rukama sousedka o patro níž. "Oni tam nahoře snad opravdu chovají koně!"

Hřál se na slunci, kouřil dýmku a listoval ve své Knížce moudrosti.
Z dřímoty ho vlastně probudil až klapot kopyt na cestě.
Rychle si otřel ústa, pocuchal své tři vlasy a nasadil si ten nejmoudřejší výraz.
Přijížděla sličná panna ve zbroji pod modrou a zlatou korouhví.
Sestoupila z koně, pozdravila a poprosila jak prý nejlépe posloužit Francii.
A on jen otevřel knížku, náhodně do ní zapíchl prst a odpověděl: "Následuj hlas ve svém nitru, žij naplno. Pamatuj, je lepší shořet než vyhasnout. A Orleáns je tamtím směrem."
Za chvíli už měl plná ústa crépes a quiche, protože buchty slečna neměla.

Eve sedí za svým stolem, jablíčko svítí, myš kliká, osvěžovač vzduchu pod oknem osvěžuje.
„Evie?“
Ani nezvedne hlavu.
„Notak, Eve. Prosím.“
Povzdech.
„Jeden z nejchytřejších lidí v Británii, a bojí se cestovat. Já to nechápu, Q.“
„Na cestách je mi špatně, Eve. Nesnáším změny času, tlaku, rychlosti, vlhkosti, nesnáším cizí jídla a nerozumím cizincům. To poslední je možná naopak. Prosím, jeď místo mne.“
Zatřese hlavou.
„Upřímně, Q - „
„Zmínil jsem se už, že účelem cesty je provést kontakt s 007?“
Zbystří pohled a narovná záda.
„Jaký kontakt?“
„Osobní, předpokládám. Jinak bych tam nemusel.“
Zdá se, že jsem konečně získal její pozornost.

Sloužím Jeho Milosti králi už drahně let a celou tu dobu jsem klidně nespočinul. Jeho Milost neustále někam putuje. Tu s jinými králi o věcech převelikých rokuje, tu s papežem.
A turnaje! Jak Jeho Milost miluje turnaje a stále je jich aktivně účasten. Myslel jsem si, že když se podruhé ožení, bude se více doma zdržovat, ale kdež! Král vlastně nemá stálého domova, jeť doma na cestách.
A když o bitvě zprávu obdrží, hned do ní spěchá. Jako zrovna teď.
Milosrdný Bože, učiň, prosím, něco, ať to skončí!
„Co je to za vesnici?“ přerušil mé chmurné myšlenky král.
„Kresčak, Milosti.“

Cesty, vytvořené v dávných časech, byly pošpiněné temnotou. Proto už je cestovatelé tolik nevyužívali, ačkoli dokázaly mnhohatýdenní putování zkrátit na několik málo dnů. Na Cestách skrytě putuje také Machin Shin - černý vítr. Tisíc mumlajících hlasů, skrytých ve větru, šepot, který se zarývá pod kůži. Řev šílenství, poloslyšené hlasy, chichotající se, vyjící a slibující věci, ze kterých se obrací žaludek nejen proto, že už jim skoro téměř rozumíte, ale i z té radosti znějící v těch hlasech.
Poznáte ho tak, že se v absolutním bezvětří Cest ozve jeho dunění. Pak už mnoho času na únik není. Pak už je téměř pozdě.

Merida nasedla na Anguse. Byl čas vyrazit na cesty. Už dlouho chtěla navštívit Elsu. Do Arendelle byla dlouhá cesta a musela se pořádně vybavit. S Angusem se "nenápadně" vetřou na loď a bude.
Elsa si s přípravami na návštěvu Meridy nedělala hlavu. Jediné, co jí stačilo byla čokoláda, které tu bylo dost od té doby, co si Anna vzala Kristoffa. Už jí totiž tolik neujídala. Elsa se na Meridu těšila. Konečně bude mít pokoj od vládnutí a vyrazí na nějakou dobrodružnou cestu s někým, kdo také nepotřebuje muže.
,,Jsem tady! Cestou jsem potkala živýho sněhuláka. Divný," vyhrkla Merida při příchodu.

Narvaný vlak.
Lidé tísnící se v uličce. Třída stojící u záchodků, pár lidí téměř vystrčeno to prostoru mezi vagony.
A dvě puberťačky zabírající dvě sedadla. A jejich elegantní batůžky další dvě.
Narvaný autobus.
Horké léto. Neuvěřitelné množství lidí, kteří se na vás lepí.
Auto.
Neuvěřitelně dlouhá cesta.
Kinedryl uspává a mentolové metody se roztékají. Nebo jsou pro změnu neuvěřitelně tvrdé.
Takže buď je žužláte s papírkem, nebo vás bolí zuby.
Letadlo.
Není narvané. Ale padá. Nebo se ztratí, vypaří a kdo ví, co ještě.
Kolo.
Mám fóbii.
Takže mi zbývá kůň.
To chci vidět, jak na něm dojedu do Brna...

„Co červen?“ navrhla Hermiona.
„To budu tři týdny na výzkumné expedici v amazonském pralese,“ odpověděl Severus, který listoval ve svém diáři. „Červenec?“ navrhl.
„To jsem zase já na speciálním školení v Rusku. Srpen? Ne, to mají svatbu Neville s Lunou,“ listovala svým diářem. Září?“
„Musím odevzdat rukopis knihy…“
Být na cestách mělo své výhody. Nikdy si nezevšedněli. Nikdy si nezačali doopravdy lézt na nervy. Těšili se na sebe.
Ale také nevýhody. Třeba, že se nemohli dohodnout ani na datu vlastní svatby.
„Hm, co příští víkend. Mám volno,“ řekla Hermiona.
„Já taky.
„No, tak to bychom měli začít rozesílat pozvánky, nemyslíš?“

Bolest se šíří ve vlnách, zatmívá mi zrak a vzdaluje od reality. Boj o dech a návrat se najednou zdá méně podstatný. Tma vypadá vlídně a měkce, zve k odpočinku, který mi tak zoufale chybí.
Najednou moje ruce sevřou silné mužské dlaně, drsné, živoucí a naléhavé.
„Nesmíš to vzdát! Tam ještě nepatříš! Bojuj!“
Nechci bojovat. Bolí to. Zato ta laskavá, vstřícná tma...
Dlaně mě znova sevřou, hlas je stále naléhavější. Žádá, rozkazuje!
„Vrať se! Hned!“
Slyším i... zoufalství?
Nechci tomu hlasu ublížit!
Chytám se odhodlaných dlaní a zkouším bojovat.
Krůček po krůčku zpátky, k bolesti, k životu.
Čekají na mě.

Kopce mají touhle dobou barvu rzi. Silnice se vine jako had; šedá užovka v polštářích mrtvého lišejníku. Nikde žádný pohyb, jen vůz, stříbrná kapka rtuti na těle užovky, klouže tím obrazem, jako by plul. Řidič nepotřebuje mapu. Silniční hypnóza – vrací se domů.
(Vzpomínka: 13 let. Strejda Max ho učí řídit. Výpravy na sluky s Kincaidem. Otec tu není.)
Jedou dál, on a stará dáma, a ve stejnou chvíli v Londýně čísi ruka sype drobečky. Klade nástrahy. Kryje jim záda. Tiše a spolehlivě přesouvá boj na jeho území. Život má smysl pro ironii.
Aston Martin přibrzdí.
Usedlost Skyfall je na dohled.