DMD č. 8. pro 8. 4. 2014. Téma: Na cestách

Pátek. Vlak si to supí přes Malou Chuchli k Radotínu. Za zmoklým okýnkem na mě mrká loděnice. Louka před ní je opuštěná. Děcka jsou v klubovně, když prší. A já bych tam chtěla být s nimi. Zase se vydat na cestu za dobrodružstvím.
Společně jsme se plavili se až na daleký Mauritius. Přečkali jsme bouři i ztroskotání. V uličkách Stínadel jsme honili Širokka a v koutě opuštěného dvora jsme pozdravili partu Rezavých klíčů. S Frodem jsme putovali k Hoře. Prsten jsme nesli temnotou. Za ní nás čekal oheň a vůně špekáčků.
Ale každé dobrodružství jednou končí.
To moje už skončilo.

Pěchuji věci do krosny, původně určené k vysokohorským tůrám. Obludí "kabelku" zvíci instalatérské brašny mám plnou.
"Sbalila jsi všechno?" táta Smrť je nervóznější než já, když máme s A. někam jet.
"Jo," zamumlám a začnu vypočítávat. O půl hodiny později muž kývne: "Tak oblíkni Áďu a vyrazíme."
Miluju cestování. Vypadnout ze stereotypu! A. se sice pořád ptá, jestli fakt jedeme za Káčou, ale už sto padesátá kladná odpověď ji uspokojí. Začne hlásit, co vidí venku.
Ani to netrvá dlouho, jsme na místě. Muž rve do schodů zavazadla, pak nás dlouze objímá.
"Tak to zvládněte," šeptá nakonec. "Zejtra pro vás přijedu."

Kdyby měl spočítat všchny dny, co strávil na cestách, trvalo by to dlouho. Z Temerie do Koviru, pak zase zpátky do Rivie, čas strávený na Kaer Mohern...
Práce v Cintře, Verdenu. Odpočinek u dryád v Brokilonu...
Zaklínač je vlastně pořád na cestách. Putuje od města k městu, od hradu ke hradu.
Někde pomůže, někde mu nadají do zasraných Vědmáků a vyženou. Zvlášť když nemá na zaplacení účtu.
Geralt proštoural klackem oheň a pootočil králíkem, co se na něm propékal.
Ano, kdyby měl spočítat všechny dny...
Ale proč ho ještě po všech těch letech po celodenním cestování bolí ze sedla zadek?

Umírám hlady. Prosím, pomozte! Nejsem vybíravá, ale kdybyste mi přeci jen vybrat dali, upřednostňovala bych nějakou cukrovinku. Jsem ubohý tulák, celý život trávím na cestách za potravou. Neslouží mi zrak ani sluch a v prostoru se moc neorientuji. Nezbývá mi než se pohybovat sem a tam, až konečně zavětřím nějaké jídlo. A ani pak neumím jít přímo.
Vidíte? Nabrala jsem špatný směr! Musím se otočit a hledat nanovo… Á! Výborně! Jsem znovu na stopě. Ale musím se zastavit. Ne, zase chyba! Vezmu to jinudy…
Ach, kde jsi, má jediná, má nejlepší, má nejmilovanější?
Kde jsi, glukózo, mých nejsladších 36 ATP?!

Tenkrát jsem byl přesvědčenej o naprostý správnosti svýho jednání. To byl jazz. To byl zen a všichni ti ubožáci, kteří nerozuměli tomu co tyhle dvě slova znamenaj se mohli jít bodnout. S Nealem jsme procestovali Ameriku křížem krážem a kolem dokola. Bez předního skla zato s jazzem v přehrávači. Byla to jízda, jen chlast, já, Neal a Mary. Cestovali jsme tak porůznu bez úcty k indiánským pohřebištím i skutkům našich předků.
Jenom kdyby hluboko ve mně nebyla ta věčná touha po čistý posteli a vaně s teplou vodou. Nikdy jsem ale nebyl tak opravdovej jako všichni ostatní. Moc jsem chtěl.

Rudé světlo probudilo žabáka u elektronkového počítače právě ve chvíli, kdy do místnosti nakráčela Srdcová královna.
„Hlášení!“ zařvala na obojživelného chudáka, který si olízl ospalé oči a bleskově odhalil příčinu poplachu.
„Nějaká holčička vám šlape po cestě, vaše výsosti,“ kvákl a na obrazovce se objevila bezstarostně ťapkající Alenka.
„Je nepřípustné pošlapávat majetek královny!“ vztekala se královna, ovšem přerušil ji další poplach.
„Další narušitelé, madam,“ skřehotal operátor a zobrazil nejen Dorotku, ale i její dva společníky.
„A ještě jsou vyšší než já? To je přece taky zakázané, srazte jim hlavu! Kde se fláká kat?“
„Vaše veličenstvo, už je na cestě!“
„COŽE?!“

Náš skupinovej terapeut navrhnul, aby se pacienti v rámci posttraumatický léčby vraceli tam, kde to s nima seklo.
Vlk to okamžitě odmítnul s tím, že on se do tý řeky podruhý hodit nenechá. Voldemortův výlet do školy plný dětí si všichni náramně užili; zato Santer hodinu vejral do nějaký propasti, kde byla akorát všem zima. Situaci zachránila ježibaba, když řekla, že její bejvák je celkem fajn. S tím následně všichni souhlasili: spousta perníku a žádný lidi. Jednomyslně se odhlasovalo, že stanici přesuneme sem.
Což by bylo fajn, kdyby...
Proboha, už zase. Nějaký dvě děcka klepou a Sauron jim jde otevřít.

Na cestách je vždycky prach.
Hledám jí už půl roku.
Eukalypty se nehnou.
Addis Abeba, město šedivého prachu.
Uklízím ulice. Pryč jsou moje lepší časy.
Je nepřehlédnutelná. Je přitažlivá. Je tak nápadná s těmi dlouhými plavými vlasy.
Ptám se po ní další skupinky dětí.
Všechen majetek, který jsem po bratrově náhlé smrti získal, je pryč.
Kdyby to můj bratr Mikael hloupě nezvoral, nemusel jsem se zaplést s gangsterem Mahmoudova formátu.
Addis Abeba, další město, kde jsem ji nenašel. Schovám ohmatanou fotku. Přemýšlím.
Možná, že už ani není v Africe? Peněz na to měla dost.
Nevzdám se, dokud tu mrchu nedopadnu.

Kráčím údolím, prodírám se lesy, běhám po vodě, brodím se pouští… jsem na cestách dny, roky ba i epochy – sám už nevím.
Zdravím se se vším a všemi, jako bychom byli staří známí. Na nikoho nezapomenu. Milují mě a nenávidí zároveň.
Nespím, nemívám sny, ale rozdávám je druhým.
Zřídkakdy se zastavím na místě déle než na pár hodin.
Byl jsem všude, ale jedno místo nikdy nevypadá stejně, byť ho navštívíte třeba stokrát.
Někteří mě vycítí a snaží se přede mnou prchnout.
Ale neujdou daleko.
„Osudu neutečeš,“ říkávám vždy a chtě nechtě jim do vínku vhodím balíček života - Ať je jakýkoliv.

1. den: o půlnoci sraz všech účastníků.
Doporučujeme vzít si s sebou cennosti (žádné poplatky za nadměrnou hmotnost zavazadel) a hole; jídlo stačí jen lehké a nekvašené (stravování zajištěno později).
1. - 6. den: treking pouští.
7. den: odpočinek u moře.
8. den: pozorování odlivu.
9. den: pozorování přílivu (fakultativně: potápění); večer lidových písní a tanců.
10. - 14610. den: treking pouští (poznávání místních pamětihodností; návštěva malebné oázy; zážitkový seminář; později stravování formou švédských stolů; pozorování vzácných hadů).
V ceně zájezdu spolehlivý průvodce.
Smlouvu možno podepsat až cestou.
"Hele, a ty si fakt myslíš, že se ti toho zájezdu někdo účastní, Mojžíši?"