Opráski sčeskí historje

To bylo pořád "hej mistře, vstaň bystře!" a "překonej hranice neznáma!" (anotati) a "mistře, už jsi měl hodinu být v Betlémské kapli!" (no jo, dyk už vstávám)
Tak jsem vstal bystře, dal si k snídani dobré slovo, postrašil farníky peklem, zakázal spřežky, a najednou, kde jsem se vzal, tu jsem se vzal -
Hm.
Překonávat hranice, to se mu to řekne ... a co je to jako ta HRANICE NEZNÁMA? To je nějaký město ve Velkopolsku nebo kde?
No, tak hlavně že bystře tvrdnu v Kostnici.
AUUUU!
Kurva, kdo sem dal tu hromadu dřeva?
Já vás přerazím, zmetci! Málem jste mě zabili!

Tři muži seděli v ochranném kruhu uprostřed temného kabinetu. Drželi se za malíčky. Otevřeným oknem jim do vousů zalétal sníh.
"Sůl mám od Platóna," podíval se první zneklidněně na dveře. "Konzultace jsem zrušil, nikdo nepřijde."
"Svíčky hoří?" ujišťoval se druhý.
"Všechny," zašeptal třetí. Vítr dovnitř zanášel meluzínu.
"Tak začneme," rozhodl první roztřeseně. "Vyvoláváme tě, duchu jazyka českého. Jsi-li tu s námi, pohni sirkami."
Zbylí dva se připojili.
Pak se uprostřed kruhu zničehonic vynořil opásaný plešoun s bradkou, ukazováčkem hrozivě píchl do misky se solí, zařval "BOT!" a zmizel.
"Příště to zkusíme v Celetný," pokrčil rameny první. "Tam je magičtější atmosféra."

Probudila jsem se s pocitem dvojrozměrnosti.
A nezhopnosťý psád psrávňe česki.
Sem na prašskím hraďe.
Záblsek rudí midá nápat.
Přivleču sa ze Huza, kuopím prá vajc vod klomejduocí framářki a du čýhať.
Zmikund savčí na baklóňe.
Hub vecjem po ňom.
Psrk! Zsáh do koruňi.
Zmikund visakukje jk čerťýk s krabički.
Psrk! Druhí zsáh - pířmo do chruďy.
Zmikund posálí stárže.
Shovám se dovintř, proplýšim se aš k ňemu a satacham mu sa vocas.
Zmikund se točý, řšíské jabko mu padá s ruki.
Poseldňý vajce mu křáp vo šikšu.
"Se s tim smiř, Zmikund!"
Bru jabko a misim ponaglicku.
Na ženckou toprí!

Probudila jsem se s pocitem dvojrozměrnosti.
A nezhopnosťý psád psrávňe česki.
Sem na prašskím hraďe.
Záblsek rudí midá nápat.
Přivleču sa ze Huza, kuopím prá vajc vod klomejduocí framářki a du čýhať.
Zmikund savčí na baklóňe.
Hub vecjem po ňom.
Psrk! Zsáh do koruňi.
Zmikund visakukje jk čerťýk s krabički.
Psrk! Druhí zsáh - pířmo do chruďy.
Zmikund posálí stárže.
Shovám se dovintř, proplýšim se aš k ňemu a satacham mu sa vocas.
Zmikund se točý, řšíské jabko mu padá s ruki.
Poseldňý vajce mu křáp vo šikšu.
"Se s tim smiř, Zmikund!"
Bru jabko a misim ponaglicku.
Na ženckou toprí!

„Božka, ciwe, ǎ senato vyšaklu,“ postěšoval si Kaler Ǎromír Ebren. Poseldních pár dní sem nezkóroval. Š upák Máhca si ze mˇě taky futr dělá reglaci. Hcjo. Božka řekni sem fokolrista bo nejsem?“
Božěna uvjedomˇěle kývla. „Pohátky zbíráte, bartrě?“
„Vo tom právˇ mlvim byl sem u Olmiku zbjěr a zas semho mˇěl vzádech. Kudlu debilňícho liodvího sem mu řek vifič, ciwe von nevifičel.“
„Mu řěkni vimři dyš ti špicluˇe nápady zazády.“
„To ě víborní, Božěno! Tak es umsí na Kudlu vzádech! Přečtu mu ňěco z KITICE a Kudlu přějte pasní.“
„To ě zákeřňí, toschvaluji,“ potvrdila Božěna a udělala hup přěs plod.