Pokud si chcete zřídit uživatelský účet, napište nám prosím na sos.hp.ff (zavináč) gmail.com. V mailu prosím uveďte zejména to, pod jakou přezdívkou u nás chcete vystupovat!
"Moje včely jsou hodný," tvrdila Hrošice s nevinným výrazem a oblekem připomínajícím skafandr.
Z úlu se ozývalo zlověstné hučení.
Kobra se pokusila navléknout si ochranný klobouk.
"To nebude potřeba." Vyškubla jí ho Hrošice se sladkým úsměvem.
"Táák a teď se podíváme dolů." Namířila prst na dvířka vespod úlu.
"Koljuško, podívej se tam!" Rozkázala.
Proti Koljušce vylétl houf rozzuřených včel. Bzučení nebylo přes křik slyšet. Dostala jich pět.
"Tvoje hlava jim bránila v cestě." Zastávala se zvířátek Hrošice. "Představ si, že se to samé stane tvému letadlu," zdůraznila.
Koljuška vypadala, že by byla mnohem radši oběť leteckého neštěstí než divokých včel.
Za úkol z hudební výchovy dostala sekunda vlastnoručně vytvořit nějaký primitivní pravěký nástroj z přírodních materiálů.
Broučka si s tím vyloženě vyhrála a sestavila chrastítka z kamínků a každé ozdobila usušenými listy, co měla ještě od podzimu, takže nejen, že každé jinak znělo, ale mělo i jinou barvu.
Lžičce byl ale tenhle úkol celkem ukradený. Aby se neřeklo, cestou si jeden takový nástroj u cesty přece jen utrhla.
A když ho ukázala učitelce hudebky a ta jí vychválila do nebes za originalitu, Broučka si naštvaně říkala, proč se se svými chrastítky tak dělala, když si taky mohla někde sehnat makovici.
“Vlčí mák,” oznámil Rejsek prostě, zatímco Žabákovi vplétal rudý kvítek do vlasů. “Papaver rhoeas,” doplnil i latinský název.
“A plodem je?” vyzkoušel ho Žabák.
“Tobolka, neboli makovice.”
Žabák se zamračil. Vypadal, že přemýšlí. To nikdy nebyla dobrá zpráva.
“Nedělá se z toho to, no, opium?”
“Obsahuje morfin,” přikývl Rejsek. “Proč se ptáš?”
Žabák se ušklíbl a utrhl další květinu. Oškubal jí okvětní lístky, až zbyla jen zelená tobolka. Otevřel ji nehtem a vysypal si nezralá maková zrna do dlaně. “Sjedem se?” zavlnil na Rejska obočím.
Rejsek protočil očima, ale nemohl se ubránit úsměvu. Botanické procházky s Žabákem byly vždycky zážitek.
Na cytochromovém komplexu redukovaný plastochinon předává protony do lumen tylakoidu, čímž vytváří protonový gradient mezi stromatem a lumen a...
'Uživatel skokanzeleny se chce připojit mezi vaše kruhy.' vyskočilo na Rejska uprozornění z Google+, když zrovna studoval tu nejzapeklitější část brožurky Biologické olympiády pro kategorii B. "Kdo mě to sakra zase ruší." zabručel naštvaně.
Nastal čas testu krajského kola a Rejsek byl nervóznější než kdy dřív.
Kde redukokvaný plastochinon předává protony do lumen tylakoidu? zněla jedna z otázek. No super.
"A na krásném druhém místě se ztrátou jednoho bodu na vítěze je Rejsek. "Žabáku, já tě zabiju." říkal si pro sebe.
Nikdo nechápal, když jim na kroužku Hrošice rozdala slepičí vejce, že je mají zahřívat.
Snílka svému vajíčku vytvořila hnízdečko v největším teple - svém výstřihu. Nevyndala ho na tělocvik, spala kvůli němu na zádech. Povídala si s ním, vrčela na potencionální hrozby.
Stejně nakonec našla místo vajíčka jen vyteklý žloutek a trochu skořápky - nejspíš jej rozbila někde v autobuse a vyteklo spodem.
Rozhodla se ale Hrošici ukázat, že úkol dokáže splnit stejně jako ostatní, a ve zverimexu si pořídila malé kuřátko.
"Zázrak zrození," prezentovala jej pak na kroužku mezi ostatními ptáčaty.
"No sakra zázrak," prohlásila Hrošice, "tobě jsem ho dala naměkko."
Díky Aziz, za to, že mě k tomu dokopala :)
Jsem ráda, že jsem si to zkusila a příště do toho jdu samozřejmě znova!
Díky, díky. A hezký konec dubna.
Biologové uhádli poslední slovo z kufru, pak se hráli aidsáci a sněmovna lordů. Potom se Velká Hrošice začala chystat k odchodu:"Tak já jdu spát. Dělejte si co chcete, ale pokud mě probudíte, špatně dopadnete. A běže do postele brzy, zítra jdeme na túru."
"Jasně." otráveně odpověděli - tohle už z Drchniček znali.
Lžička se rozhodla ulovit si noční svačinku.
Tesařík si ustlal v koupelně, protože jinde nebylo místo a do noci studoval knížky.
Houba dojídala zásoby.
Kobra dopisovala fanfikce.
A Žabák se Snílkou se zašili v klubovně a povídali si.
Ráno byli všichni zase jako mrtvoly. Hrošice měla zase pravdu.
Tak poslední letošní DMD Drabble. Moc jsem si to užila, i když jsem občas úplně nestíhala. Bavilo mě jak psaní, tak čtení dílek jiných lidí. Děkuju všem, kteří DMD organizují a bez kterých by nemohl být. :) To je snad všechno :)
Trubec se víc zachumlal do deky. Byl poslední duben a on byl s Kamzíkem pověřen hlídáním májky.
Bylo kolem půlnoci a on pomalu usínal, kdyby ho nevyrušila Kamzíkova ruka, co ho objala kolem ramen.
Bylo to příjemné nejen díky teplu.
S přibývajícími hodinami a ubývající lahví vína mezi nimi se k sobě tiskli pořád víc.
a když pošimral Trubcovi tvář Kamzíkův dech prosycený alkoholem a jejich rty se setkaly, na májce přestalo záležet.
Usli, netušili, jak.
Trubec se probudil ve tři chladem, májka nikde.
Kamzíka to nijak neštvalo.
Se slovy "A teď spát" si přitáhl Trubce co nejblíž, aby nezmrzli.
Tentokrát se víc fandomů nekoná. Tenhle rok jsem jich ani tolik nepsala.
Duben se moc povedl. Strašně rychle to uteklo a je mi docela i líto, že je konec. V květnu se určitě pustím do čtení toho, co jsem nestihla.
Děkuju moc za všechny kachničky a komentáře, strašně mě vždycky potěší! Omlouvám se, že jsem na nějaké neodpověděla, ale připadám si špatně, když jen dokola opakuju 'Děkuji', u seriálu jsem nechtěla hrát tajemnou nebo spoilovat - věřte mi, že jsem za ně všechny neskutečně vděčná a tímhle vám všem odpovídám veliké, nadšené, 'Děkuji mnohokrát!'
Všichni jste krásně psali a doufám, že za rok zas nashledanou.
Velebím Nifredil, KaTužku i sosačky, zkrátka veškeré organizátorstvo, které skvěle organizovalo a bodovalo. Jste skvělý!
A nakonec i dík Teje a Dobi, že se nechaly přemluvit a šly do toho letos taky.
Noční bojovky jsou prostě zlo. Nejen, že není nic vidět, ale je i docela chladno.
Nevyspalá Snílka plní úkoly a všem při tom připadá jako na kofeinovém tripu, Kobra si zpívá, Houba hudruje, Koljuška vypadá, že bude vraždit, Jelen asi spí s otevřenýma očima, Broučka si prozatím ustlala na Tesaříkovi, Lžička nepřítomně šermuje lžičkou, Pampeliška si stěžuje.
Rejsek s Žabákem ztratili mapku úkolů.
"Co budeme dělat?" stresoval se Rejsek.
Žabákův podlý úsměv šel vidět i ve tmě. "Co by. Vrátíme se na ubytovnu a vyspíme se jako normální lidi."
Aby se na ně nepřišlo, ustlali si v jídelně pod stolem.
... a stejně se vsadím, že tu mapku Žabák ztratil schválně.
Snílka a Kobra o sobě tvrdily, že jsou "silné a emancipované ženy" téměř pořád.
Když byly líné holit si nohy, když Hrošice dávala Slizouna za příklad, nebo když lezly do kopce.
Ale pravdou je, že nejvíce emancipovaná byla Lžička, přestože nikdo nevěděl, zda je žena. (Většina jí přisuzovala pohlaví "Pekelné monstrum".)
Nedělala očekávané ženské práce, namísto nich šplhala po stromech.
Dávala najevo všechny svoje názory, dokonce i ty nevybíravé.
Nenechala se urážet sexistickými poznámkami. (A neměla částí těla, na které by mohly směřovat.)
A když o ní někdo náhodou zapochyboval, prostě mu přiložila ostří lžičky ke krku a byl klid.
Byla jedna moudrá žena, která oplývala značnými znalostmi o květeně a zvířectvu našem. Žena tato vedla také kroužek přírodopisu a Velká Hrošice se jmenovala.
Jednou byla se svými dětmi v lese hlubokém a popisovala květinu jim ještě neznámou, když v tom se z nebes ozval hrom, udeřil blesk, na znamení jejich školy duha se objevila a kdosi zakřičel: "Dortííík!"
Všechno žactvo se ihned zvedlo a jako invaze malých kobylek se nahrnulo k této dámě. Každý se dotýkati musel někoho, kdo držel se vážené Hrošice.
"Dobrý! Konec!" vyřkla Hrošice.
A od té doby se tato hra hraje na každé z výprav.
