Mladí biologové

Kolem Rejska se motala spousta lidí, jak měl Žabák zjistit, jestli zrovna on má u něj šanci? Rozhodl se lovit. No, moc mu to nešlo.
"Nešel bys se mnou někdy... na... zmrzlinu?" nervózně vykoktal Žabák.
"Ani ne, teď nemám vůbec čas." odpověděl Rejsek a vůbec mu nedošlo, že to Žabák myslí jinak než obvykle. Zval ho na rande.
"Ahoj Rejsku." přišla k jeho oblíbenci Tlapka a zářivě se na něj usmála: "Nepůjdeš se mnou na Majáles?" Přihlížející Žabak rychle přiskočil. "Eeee..." ale kuráž mu došla. "My..já..s Rejskem jdeme...jdeme spolu."
Rejsek pro Žabáka prostě nebyl žádná levná kořist.

"Sakra!" Ujelo Kobře, když ji Hrošice vlepila pusu na tvář. Tohle bylo už druhé kolo mafie, které prohrála na začátku.
"Nenávidím tě..." Zahučela, když jí dal Rejsek babu a těžkopádně se rozběhla. Tohle se dělo vždycky.
"Už o tom nechci mluvit." Otočila se ke Snílce zády. Právě dala neznámému bezdomovci padesátikorunu.
"Prostě jsem taková." Dodala na vysvětlenou.
"Nesnáším ho!" Pronesla o klukovi, za kterým běhala týden v kuse, přestože se s ní rozešel.
Možná proto si vybírala trochu děsivé koníčky.
Protože když držela rámek obsypaný včelami, nebo se trefila do středu terče, nikdo o ní nedokázal přemýšlet jako o kořisti.

Je večer na Drchničce. Koljuška je hyperaktivní, snědla moc čokolády.
Kobra by spala, kdyby do ní nenalili kafe. Teď sedí v dece a pobrukuje si.
"Dzun gali gali..."
Všichni ji za tu písničku nenávidí.
"Jak vlastně vzniklo slovo džin?" Koljuška se dostává k hlubším otázkám.
"Třeba kvůli tomu chlastu." Nadhodí Snílka.
"Nesmysl." Zabručí Kobra a zpívá dál.
"Kobro, ticho!"
Kobru Koljuška nežere. Za pár vteřin začne znova.
"Já už vím!" Křikne Snílka.
"Někdo slyšel Kobru tohle zpívat a slíbil, že když přestane, vleze do lampy, změní si jméno a bude plnit přání!"
Kobra jí strčí do ramene, pak uraženě odejde.

Dnes vede exkurzi Tesařík. Hrošice je nemocná, nebo to zas přehnala s tomkou.
Přinesl si dokonce určovací klíč.
Jako první všem ukazuje stínku. Ta si své poslední minuty života moc neužívá, zvlášť, když ji Snílka označí za "malou sr**ku".
Strčí nebohé zvířátko do smrtičky, než vyvolá Broučku, aby řekla něco o taxonomii.
Celou dobu, co mluví ji Tesařík sleduje.
Poté, co najdou šestého korýše se nechá Trubec slyšet, že ho to nezajímá, protože nejde o včely.
Tesařík ho praští síťkou a řekne mu, že včela je víceméně taky korýš.
Exkurze končí, Tesařík a Broučka zůstávají.
Půjdou dále po stopách korýšů.

Exkurze k rybníkům.
Biologové mají bazénky s vodou a cedníky a odvážně se vrhají k vodě, aby vylovili nějaké vodní breberky. Pak je Hrošice svolá, aby prošli úlovky.
"Hm, splešťule, larvy jepic, to už známe. Ale tohle je hezký! Koukněte, Kobra s Koljuškou lovily v rybníce, maj tady berušku. Ale Rejsek s Tesaříkem hledali v támhletom potůčku - a maj tu blešivce."
Pampeliška ukáže na kolem běžícího mnohonožce: "Co je tohle?"
"Co bys řekl?"
"Svinule?"
"Tohle rozhodně neni hmyz!"
"Svinka?"
"Ale chcípni, to je stínka!"
"Hej hej, to mi připomíná," zazubí se Snílka vítězoslavně. "Jak polapíte korýše? Musíte ho pořádně chitin!"

Bombaaaaa! Deset......devět....
Zakřičí Hrošice na celý les. Veverka opodál leknutím spadne ze stromu.
Nastává šílenství. Všichni se rozebíhají různými směry, snaží se schovat za stromy a skály.
"Je bomba, nebo potopa?" Zmatená Snílka se rozhlíží kolem.
Tři.......dva..........jedna!
Hrošice se rozhlíží.
Nejdřív řekne jméno Pampelišky. Zase ztloustnul, zpoza stromu mu kouká břicho. Pak odhalí skupinu holek za skálou díky jejich hihňání.
Za padlým kmenem se ozve vyjeknutí. "Žabáku, nesahej mi na zadek!"
"Aaa, Rejsek", zazubí se škodolibě Hrošice.
Postupně odhalí všechny, ale ani její vidoucí oko nezahlédne Trubce, jak mizí v dálce s povědomě vypadajícím mužem.
Ten Kamzík.

Byli na Drchničce a hráli mafii. Snílka už pár lidí zabila a teď dostala papírek s nápisem Žabák. Zaradovala se. Večer na chodbě slyšela povědomé pobrukování. Pak uviděla Žabáka v jeho zářivě červených trenkách, jejichž záře ji téměř oslepila. Musela párkrát mrknout, aby viděla něco jiného než jeho zadek. (Ne, že by jí to vadilo. Prohlašovala o něm, že je li-bo-vej.) Vykročila a vlepila Žabákovi pusu. "Jéé. Snílko." vylekal se. A pak ji polibek opatrně oplatil. Tak tohle Snílka nečekala. Udivená a celá omámená vykoktala: "Seš mrtvej." Žabákovi chvíli trvalo, než mu došlo, že dnes se v mafii zabíjí polibkem.

Všem biologům se to už stalo.
Zvláštní záblesk v očích, který s sebou nese spoustu citů, trablů a trapasů v budoucnosti.
Na Houbu to přišlo, když poprvé viděla Čtverce hledat kešky.
Broučce zazářily oči, když ji Tesařík pozval na entomologickou burzu a ukázal ji štítonoše mater tua.
Snílka svůj záblesk zažila, jakmile se k ní Žabák na Drchničce otočil zády a vystavil na obdiv červeň svých uplých šortek.
Hráškovi a Gottwaldovi blýskly oči najednou-když se dozvěděli, že umí oba dva zpívat Kaťušu.
Kobra tento okamžik prožila desetitisíckrát. Když poprvé odklopila víko úlu a spatřila celé stovky malých roztomilých včelích tělíček.

Žabákovi začínalo docházet, že citů k Rejskovi pravděpodobně se nezbaví. Začal je naopak projevovat víc.
Před šatnou mu galantně podržel dveře a pustil ho před sebe.
Na oplátku se mu dostalo šťouchnutí do ramene a věty "Nejsem žádná květinka."
Když Rejsek upustil na chodbě všechny učebnice, pomohl mu je sesbírat, ale poděkování zase nepřišlo.
Jen bolestivé kopnutí do holeně.
Snílka se zase Rejskovi smála, když ho viděla bez brýlí a Žabák se ho ochotně zastal.
Rejsek zasyčel "Něco jsem říkal!" a odešel.
Žabák to ještě zkusil naposledy. Vtiskl Rejskovi pusu na tvář, když ho doprovázel z kina.
Rejsek konečně pochopil.

"A jéje."
"Copak, Rejsku?"
"Šlápl jsem do bažiny."
"Ty máš ale kozí nohy. Já tě vytáhnu," podal mu Žabák ruku.
***
"Dáš mi opsat úkol z matiky?"
"Ty ho zase nemáš?"
"Jéžiš, nebuď hned kyselej jak šťavel."
***
"Záříš jak hlaváček, co se děje?"
"Žabáku, my postupujem! Do národka!"
***
"Žabáku, já mám strach."
"Já ne."
Rejsek to vzal jako svolení, aby ho chytil za ruku.
"Sakra, ty držíš jak svízel. Je to jen stezka odvahy!"
***
Flaška ukázala na Žabáka.
"Žabáku. Pověz mi, jaký kytce jsem podobnej."
"Sedmikrásce."
"Proč? To jsem tak obyčejnej?"
"Seš sedmikrásnej."
Rejsek do něj strčil. "Už těch kytek nech."