DMD č. 19. pro 19. 4. 2015. Téma: Nesnaž se ukaž se

"Nesnaž se, ukaž se. Až rozluštíš tuto hádanku, budeš právoplatným mágem. Mág musí být zdatný nejen fyzicky, ale i psychicky. Klidně si dej na čas, rozmysli si to v klidu a pak mi to přijď povědět," prohlásil moudrý mág Gedovi po splnění všech zkoušek procvičujících jeho fyzičku.
Čekat! Jak já můžu čekat, když venku zuří válka! Ged div nepukl zlostí. Po všech zkouškách tohle?! Rozzuřilo ho to. Rozčílil se ale až příliš.
Nakonec se Ged mágem stal. Ale ne tak, jak si to představoval. Povraždil všechny. A ani se moc nesnažil. A tak pochopil slova mága. Ale chápal je správně?

Věci, které Clintu Bartonovi zůstaly po té, co opustil cirkus:
Reflexní luk s ohnutým zaměřovačem, tři nepoškozené šípy, sluchadlo, sada baterek, obal na luk, chránič na prsty, chránič na předloktí, doklady, fialové triko s dírou, manžestráky, kecky, co bývaly bílé, armádní batoh s kroužkem na klíče místo přezky, kousavá deka, šíp s mírně odlepenou letkou, bílé triko s flekem, šíp bez špičky, černé trenýrky, co napřed miloval a pak nenáviděl, zavírací nůž, lžíce, dva kapesníky, kartáček na zuby, plechový hrnek, mýdlo, ve kterém byla zaražená spousta kamínků, mikina s napůl utrženým rukávem, jehla, zavírací špendlík, náhradní tkanička, dvacetidolarovka a srdce.

Kdysi to byla jedna z nejubožejších institucí ve městě. Směšná, opovrhovaná, nasáklá alkoholem, s rezavým hrudním plátem a prošlapanými botami. S třemi páry prošlapaných bot. A zvoncem. Zvoncem, kterým v noci odzvonila každou další mizernou hodinu ulicím Ankh-Morporku. Ale tak potichu, aby to nikdo neslyšel, aby si nikdo nevšimnul, že právě prošla kolem.
Pak se objevil čtvrtý pár bot. A vyleštěný hrudní plát.
A věci se začaly měnit.
Čtyři páry bot společně nakopaly několika lidem (a drakovi) zadek, a Ankh-Morpork si jí konečně všiml.
A věci se změnily.
Boty měla pořád prošlapané, teď jich ale měla více než tři tucty.

Byl malý a drobný, a všech se bál.
Proto na něj měli spadeno.
Každý den po škole, když se vracel domů, ho ztloukli.
Mamince nic neřekl. Trápila by se.
Pak našel je.
Chlapce silné a odvážné, věčně usměvavé, kamarády.
A jeho.
Vůdce. Přítele. Zpovědníka. Otce.
Pod jeho vedením začal cvičit. Posilovat. Běhal, skákal a plaval.
Zesílil. Splnil jak bobříka síly, tak bobříka mrštnosti.
Snažil se. Celé prázdniny.
První den po škole ho napadli dva.
Ukázal jim, zač je toho loket.
Nazítří jich přišlo šest.
V den, kdy zjistil, že všechna jeho snaha byla zbytečná, se utopil v rybníce za městem.

Vidět a být viděn, to bylo hlavní krédo sira Williama Elliota. Hlavním ideálem, jehož se snažil dosáhnout, bylo jako zářivý ozdobný bažant volně a nevšímavě kráčet životem, ale tak, aby mu nic z podstatných společenských milníků neuniklo. Jakoby mimochodem by do jeho bathské rezidence proudily stovky pozvání na prestižní večeře, plesy a karetní odpoledne, jakoby mimochodem by ty nejlepší z nich přijímal a stával se čestným hostem těchto slavných večerů.
Nu což, nejde vždy všechno samo. Někdy se osudu musí pomoci, povzdechl si sir Elliot.
"Lady Dalrymplová! Taková náhoda! Jsem zcela nadšen, že jste se nás rozhodla poctít svou návštěvou!"

Předseda záchranné stanice pro záporné postavy rázně zaklapl spis.
„Pane, řeknu Vám to narovinu. Domnívám se, že pro naši stanici nejste ten správný typ. Vždyť já ani nechápu, proč sem chcete vstoupit...“
Uchazeč se usmál.
„Řekněme, že mám slabost pro záporáky.“
„Ale…“
„Lépe se oblékají a ani se svlékáním nedělají takové cavyky.“ Mrknutí. „Jen tady na chodbě jsem potkal zlou ježibabu a… no… na dámských záchodcích jsem jí uloupil perníček, jestli chápete, co tím myslím…“
„Ale…“
„Věřte mi, pro Vaši stanici budu přínosem.“
„Ale já nechápu, jak…“
Jack Harkness si povzdechl a zatáhl rolety.
„Tak já Vám to prostě ukážu…“

"Jsme v pasti! Tudy se ven nedostanem..." obrátí se zoufale muž na mladého bojovníka s arogantním pohledem a dívku v stejnokroji čarodějů.
"Vchod je úplně zasypaný. Nedovedu si představit, jaká nadlidská síla by tím mohla pohnout..." zarazí se a podívá se spolu s bojovníkem na dívku.
"Magie..." zašeptá. "Karolín vím, že jsi začátečnice, ale nemohla by jsi to zkusit?" Bojovník si posměšně odfrkne.
Karolín ignorujíce ho se zaměří se na kameny u vchodu. Snaží se s nimi pohnout magií... Nic.
"Karolín?"
"Snažím se." procedí čarodějka skrz zuby.
"Nesnaž se, ukaž se!" okřikne ji bojovník a pak se najednou kameny pohnou.

Už několik minut je v obýváku absolutní ticho. A to vždy znamená jedinou věc. Králík si zasel našel nějakou zakázanou zábavu a snaží se být nenápadný...
"Prdíno, ukaž se," volám zatím klidně. Normálně ihned vykoukne a běží si pro podrbání. Dnes večer ale dělá že neslyší.
"Nesnaž se schovat. Máš to marný," zkouším to znovu, ale opět bez reakce. To si žádá radikálnější přístup. Zvedám se z gauče a hned je mi jasné, proč nereagoval. Sedí pod záclonou, v puse má jeden z provázků a čeká.
"Ňufe! Vypal. To nejsou špagety," zvedám hlas a kolem mě zběsile prolítne chlupatá koule.

Přiopilá dvojice se vrací z hospody z vedlejší vesnice. Je letní noc. Už se domotali docela daleko. Do chalupy už to není daleko, ještě zatáčka u rybníka a jeden kopeček.
Dívka se zastaví a rozchichotá se. Nejde to přestat. Zakloní hlavu a měsíc a hvězdy se houpají v rytmu jejího smíchu.
Chlapec k ní přistoupí, chvíli se objímají a trochu se potácí. "Pusť mě, musím si odskočit", prohlásí dívka a odebere se za křoví.
Chlapec čeká. Zapálí si. Dokouří. Dívka se nevrací.
Je ticho.
"Nesnaž se a ukaž se!"
"Stejně vím, kde jsi."
"Neusnulas tam?"
Ale Bára za křovím není.

Nesnaž se, ukaž se? To je podle mě asi jeden z největších problémů dnešní doby a společnosti obecně. Proč musíme pořád někomu něco dokazovat?
Někomu stačí byteček, manžel a děti. Znamená to, že je něco méně, když se nehoní za kariérou?
Někdo chce velký dům a luxusní auto. Dělá to z něj hned povrchního snoba?
Někomu je všechno jedno. Nepřipadá nám jako flegmatickej ignorant?
Tak nějak mi přijde, že ve skutečnosti jsme všichni stejně ztracení, ale každý svým způsobem. Přesto všichni soudí všechny, přitom nikdo neví jak by to mělo být správně. V individualitě a odlišnosti je síla a kouzlo.