DMD č. 19. pro 19. 4. 2015. Téma: Nesnaž se ukaž se

Byl téměř konec školního roku, slunce pařilo.
Sešli se tu spolužáci, maminky, tatínkové a další.
Alex zvedla hlavu a viděla skrz školní hřiště kolem dvou tisíc lidí, kteří zaplnili tribunu a nejbližší okolí. Největší zvědavci se dokonce roztáhli podél hranice hřiště.
Alex se třásla nervozitou. Zelené třpytky ve vlasech a na tvářích se na ni nepříjemně lepily. Rozhlédla se po ostatních tanečnících. Jejich stejnokroj byl prostý – bílá trička a modré kalhoty.
Brána se otevřela a začala hrát hudba k nástupu. Alex šla v čele jedné ze dvou řad.
Teď nejde o snahu. Jde o to, ukázat, co ve mně je.

Ostatní jsi přesvědčil, že jsi zábavný, chytrý drsňák, který rád černý humor. Všichni tě berou jako osobnost. Boží hovádko. Ale pod tou tvrdou charizmatickou slupkou se skrývá muž, který mi jezdil prsty po rtech. Řekl, že je do mě zamilovaný. Proplétával nohy do těch mých, hladil mě po vlasech... Ukázal jsi na pár vteřin svou pravou tvář.
Umírám touhou tě políbit, říct ti, že bez tebe nedokážu žít. Že to bez tebe nezvládám.
Když se loučíme, usmívám se, jsem přeci vyrovnaná žena. Bez tebe sama pod horkou sprchou bezbranně zabalená do klubka, vypouštím slané potoky jenom kvůli tobě.
Nebuď hovádkem.

Trenky vlají, zrak mi plane
srdce buší o překot,
nohy furt mi říkaj pane,
až se ze mě řine pot.
Hlava praví, nesnaž se,
radí abych závod vzdal,
tak si říkám ukaž se,
a nohy moje běží dál.
Po desátém kilometru,
už mi tělo umdlévá,
neporučím vodě větru,
cesta kopce přidává.
Chvíli rovně, chvíli kopec,
nějak tempo ztrácím,
jenže jsem už velkej chlapec,
snadno se nezkácím!
Kilometry ukrajuji,
klusám stále vpřed
ego své si utahuji,
nejsem žádný děd!
Na posledních pár set metrů,
chtělo by to zrychlit běh,
protáhnu i délku kroků,
a v cíli jsem si na zem leh!

Manželé Černobejlovi právě pracují na jejich zahrádce v Hobitíně.
„Slyšel jsi už o tom Pylíkovi a jeho bandě? Víc než rok se neukážou a najednou ejhle! Co se asi tak stalo?" Povídá máma Černobejlová, načež vytrhla mrkev a hodila ji do koše.
„Já ti řeknu co se stalo," ozval se její manžel Buban. „Akorát se toulali kolem Hůrky a kradli, takových jsem viděl!"
„Berta mi říkala, že šli zachránit Středozem."
„Chacha! Jsi blázen?" Táta si otřel čelo a opřel se o hrábě. „Den, kdy bude Středozem potřebovat pomoc od takových jako jsou oni, bude den, kdy mi naroste prasečí ocas."

"Takže se koukneme, jak jsme na tom. A, za dvě. Souhlasíš?"
"Ano, pane profesore."
"Výborně. B. Mezi dvě a tři. Takže za tři?"
"Ano."
"A vážně bys nechtěl dvojku?"
"Nechtěl."
smích ve třídě
"Co mám s tebou dělat. C. Tak tam je to za čtyři, a můžeš být rád. Souhlasíš?"
"Nesouhlasím."
naprosté ticho
"Ne?"
"Ne. Zasloužím si lepší známku. Snažil jsem se celé pololetí."
"Ale snaha není všechno. To přece víš."
"Já si to opravdu myslím."
Profesor se podivá na hodinky, a pak, napůl pohoršeně, napůl pobaveně, pronese:
"No tak pojď, borče. Pojď, a dokaž mi, že jsem se mýlil."

Ondra se zoufale zastavil před vchodem do obchodu. Rozhlédl se, jako by se snažil zjistit, kudy lze nejrychleji utéct. „Tam nevlezu.“
Daniel si povzdechl. „Pokud to nechceš dělat nasucho, budeš muset.“
Ondra se pouze zatvářil, spolkl jedovatou poznámku a vběhl dovnitř, div že nenarazil do otvírajících se dveří. Proběhl regály, nedíval se vlevo ani vpravo, a zastavil až před policemi, které hledali. Skepticky si prohlížel vystavené zboží.
„Rýžový nemají.“
Daniel doklusal za ním. „Tak vezmem… třeba olivový?“
„Hm.“
Daniel dvakrát zkontroloval všechny lahve. Nic. „Ty to musíš smažit dneska, že jo. V neděli večer nic jinýho než Billu otevřeného nenajdeš.“

„Počítačová bezpečnost je mýtus,“ hovořil profesor před skoro prázdnou posluchárnou, „nic takového neexistuje, a nikdy neexistovalo. Malá ukázka jako důkaz.“
Odmlčel se, a na plátně za ním se rozsvítily kopie obrazovek všech notebooků v sále.
„To máme pětkrát Facebook, čtyři střílečky, mimibazar, fakultní web, “ začal shrnovat obsah obrazovek.
„A tady,“ zarazil se nad dlouhým textem, který začínal To máme pětkrát facebook, čtyři střílečky a končil zcela zbytečné.
„A tady máme výstup z věšteckého programu NSA,“ usmál se, když rozpoznal známé logo.
„Povšiměte si, že všechno vědí už teď. Takže snažit se ukrývat svá osobní data na internetu je zcela zbytečné.“

O nikom jiném nekoluje tolik pověstí. Že rozdal německým zajatcům cigarety, a pak je všechny postřílel. Že sám zneškodnil nepřátelské dělo. Že zastřelil vojína vlastní jednotky, protože nechtěl nastoupit na hlídku.
Žádnou nepotvrdil. Ani nevyvrátil.
Na zmrzlém poli před belgickým Foy, kde do nich nepřítel pálí jako na střelnici, ve chvíli, kdy chcípají, je vojákům úplně jedno, kdo za to vezme a dostane je ven. A když „Bloody“ Ronald C. Speirs proběhne německou linií na druhou stranu vsi, spojí se s další četou, a pak se vrátí stejnou cestou zpátky, rozhodnou se na všechny kecy kašlat.
Rota E našla velitele.

V domě nám nečekaně vyměnili zvonky. Jen klid, šeptám si konejšivě do ouška, to se vstřebá. Na chodbě komplet servali lino. Bude tam nový. Dýchej, připomínám své tělesné schránce. Zatím to jde. Metro prodloužili o čtyři stanice. Je to pro dobrou věc, přesvědčuju sama sebe. A nebuď sobec, dodám. Tramvajovou zastávku přejmenovali. Zase. Je to prkotina, uklidňuji se. U babičky nad umyvadlem nahmatám nové kohoutky. Dobře, tohle pomalu přestává být vtipné. Všechny dveře jsou nově natřené. Ze záchoda zmizela moje oblíbená nálepka Diesel.
Kašlu na to, vyřvu svůj hněv do světa!
Bejt konzerva je v dnešní době fakt za trest.

„Neseď tady jak Boží umučení, jsi přece na sabatu!“ zavrčela čarodějka na svého posmutnělého kamaráda. „Koukej se odvázat!“
„Snažím se,“ zavrčel oslovený.
„Prej snažím! Tumáš, zavdej si a ukaž, jestli se vůbec umíš bavit!“ podala mu láhev s neznámou tekutinou.
Zavdal si. Důkladně.
Za chvíli se András pustil do křepčení s ostatními čarodějkami a postupně ve víru vášně odhazoval oblečení, takže ukázal víc, než chtěla jeho kamarádka vidět.
Když se později rozvášněný vlkodlak přidal k čarodějkám, které očarovaly náhodně slídícího biřice, aby si myslel, že je veverka, následkem čehož biřic lezl po stromech a hledal oříšky, přestala si ho všímat.