DMD č. 19. pro 19. 4. 2015. Téma: Nesnaž se ukaž se

S nepatrnou trochou snahy byla denně jako obrázek. Netušila, kde se její španělská krása uprostřed zarputile britské rodiny vzala, ovšem ani ji nenapadlo za ni děkovat. Ani Bohu, ani mamá.
Učení? Jistě. Nevzdělanost se nedá vystát. Šlo to samo. Navíc při hře na harfu vypadala zkrátka pohádkově.
Úspěch? Ne, ani tam nebylo třeba snahy. Jen se objevit ve správný čas ve správné společnosti. A připomínat se dostatečně často, tak akorát, jak slušnost dovolí. A zářit. Jiskřit.
Že si jí don Eduardo neváží? Že jí pohrdá? Nevadí.
Stačí se ukázat ve správný čas...
...ale kde, když na cestu do Londýna nezbylo?

On, Dorian, Solas, Vivienne sa zhromaždili na zamrznutom jazere, ba aj Morrigan ich poctila tým, že sa so synom ukázala.
"Pravidlá sú prosté a viete ich," hovoril, keď vykročil pred nich a upútal ich pozornosť. "Začneme so štítmi."
Pokynul Vivienne a Solasovi, ktorí odstúpili a obozretne sa premeriavali. Obaja mali so štítmi skúsenosti, a chceli predviesť, čo vedia.
Trevelyan bol spokojný. Prešli rôznymi odvetviami mágie, keď sa ocitol tvárou v tvár Dorianovi, hoci ho nevyzval. Obzrel sa na ostatných, a zase na mága.
"A začneme so súbojmi," nadhodil.
Ľad pod ich nohami sa rozžiaril odbleskami mágie, keď vrhli svoje kúzla.

„Zítra se koná jednání Fénixova řádu.“
„Což znamená, že večer přijdu o tvoji duchaplnou společnost?“ otázal se Lucius povzneseně.
„Ne. To znamená, že by ses měl připravit. Očekává se tvá přítomnost,“ doplnil Severus.
„Prosím?“
„Kingsley rozhodl, že všichni členové Řádu mají možnost vyjádřit se, zda tě považují za důvěryhodného…“
„Chcete mě předvádět jako nějaké ochočené zvířátko? S tím nepočítejte!“
Severus si povzdechl. Tušil, že to Lucius nevezme dobře. Vlastně se mu nedivil. Sám ze své zkušenosti věděl, jaké to je – nedůvěra, odsudky. Otevřená nenávist. Šeptané pomluvy.
„Musíš je přesvědčit. Dokázat jim, že to myslíš vážně. Že s tebou můžou počítat…“

Časem se ukázalo, že ani volební hesla nelze recyklovat donekonečna.
NE, NEBUDE HŮŘ bylo přece jen trochu slabší. NEVÍME, NĚJAK BUDE, už znělo jako příliš velký propadák i v kombinaci se slibem koblihy s polevou.
Cokoli s tradicí, jistotami, prosperitou, odpovědností, spolehlivostí apod. bylo vyloučeno. Tradičně to většina voličů rozpoznávala jako spolehlivý příznak politika, kterého nehodlají volit.
Političtí kreativci začínali propadat zoufalství.
Pak vzpomněli na rok 2014.
*
NESNAŽÍME SE VÁM LHÁT. NESNAŽ SE, UKAŽ SE!
Fotka polonahé, ideálně rovnou nahé ženy je marketingový evergreen.
I nudista je volič.
(Heslo LÁSKA, SEX A POLITIKA vylepšili na (LÁSKA,) SEX.
Politika voliče nudila.)

Občas to nejde tak hladce. Třeba v tomto případě jsme se museli vypořádat se sabotérem.
Zrovna jsme přistáli na planetce Aurora, na kterou jsme byli povoláni kvůli akutnosti situace deset z deseti. Její celý povrch zabírá jedno město. Při stavbě nové linky metra narazili na stará potrubí se Stresem a roztrhli ho. Otrávených bylo dost. Než však mohly přistoupit zdravotní jednotky, museli jsme vyčistit terén. A v ten moment na nás zaútočil jeden z postižených, který již měl halucinace. Ze zákrytu na nás házel cihly.
"Nesnaž se, stejně se netrefíš. Raději se ukaž!"
Pro tyto případy byly rozkazy jasné. Zneškodnit.

*fanatický výraz* "A bude z tebe ten největší hrdina, který kdy urval drakovi rohy a udělal si z nich poháry na medovinu!"
*otráveně* A šupinami si vytapetuju pokoj.
"Tati, já bych ti chtěl -"
"Staneš se pravým bojovníkem!"
A nemohl bych radši být levým bojovníkem?
"Tati, víš, potřeboval bych s tebou -"
"A pak si vezmeš Astrid a budete mít osm dětí!"
COŽE?
Ne, počkat, to neřekl. To jsem si vymyslel.
"Tati? Posloucháš mě vůbec?"
"ODIIIIIIN!!!"
Aha.
"Tati?"
"CHRRRRRRRRR! CHRRRRRVRRJFGJDKJGDLNVDJFGNDFJG eh cože to?"
Medovina udělala svoje. Škyťák to vzdal, sebral se a šel za Bezzubkou.
Mimochodem to není drak, ale kočka.
*líz*

"Haló, tady bezplatná anonymní linka vztahů a poradenství."
V telefonu to podivně zaškvrčelo. "Potřeboval bych radu."
"Ano, poslouchám."
"Znám jednu dívku. Moc se mi líbí... jenže nevím, jak na to..."
"Jistě, to je naprosto běžná situace. Zkuste jí věnovat malé pozornosti a-"
"Ano, nosím jí růže, dal jsem jí šaty, má všechno, na co si vzpomene. Ale nestačí jí to."
"Nesmíte se jenom takto snažit zavděčit, odhalte jí svoji osobnost, ukažte se jí!"
"Ano, také mi říkala, že se jí mám ukázat... tak děkuji."
Když o chvíli později Netvor odnášel zemdlelou Krásku na kanape, co nejjadrněji proklel Alexandera Grahama Bella.

Kroky na chodbě.
Jdu se podívat, ale nikde nikdo. Co by taky kdo čekal, když je skoro jedna ráno. To už je nejvyšší čas jít spát.
Klepání na dveře.
"Dále," ozvu se. Dobře vím, kdo to je. Takhle obchází minimálně jednou týdně. Alespoň klepe, když vchází.
Rachocení klíčů v zámku.
"Hele, že tady chodíš, s tím problém nemám, ale je noc, tak si prosím tě nehraj." Než se převléknu do pyžama, je klid.
Odsunutí židle.
"Už se přestaň snažit. Buď se ukaž, ať se můžeme bavit normálně, nebo běž pryč. Já jdu spát." oznamuji razantně.
Do příští noci je klid.

The Stalk. Nádherný ženský trup na na pavoučích nohách. Půvabná tvář s osmi očima lemovaná zlatými vlasy. Její jméno říká vše. Nejlepší nájemný vrah ve vesmíru. Nezaslechnete ji, dokud si to nebude přát. Ve čtyřech končetinách svírá zbraň.
Sleduje vás už druhý den, ve stínu kráčí ve vašich stopách. Poddává se rytmu vašich kroků, tichému dechu vašeho nemluvněte. Když obejmeš svou ženu kolem ramen, tiše sykne. Ji už žádná paže neobjímá.
Až nastane ta správná chvíle, až překročíte práh lesa, až do trávy položíš meč, The Stalk vystoupí ze tmy.
Už teď jsi mrtvá, Alano.
Už teď jsi mrtvý, Marko.

"Proč dneska tak smutně, Lve?", táže se Jimram.
"Ále, mám depku po víkendu. Nejprve mě sprdla Scholastika a druhý den i tchán s tchýní."
"Cos zase vyvedl?"
"Blbě jsem natřel okenice. S tchánem jsme to předělávali a vyslechl jsem sáhodlouhý kázání. A to jsem byl přesvědčenej, že jsem se snažil."
"Klid, kamaráde, já dostanu sprďana každou chvíli a nešílím", uklidňuje Tadeáš.
"Víš co?", radí Jimram, "nesnaž se, když tě nikdo neocení, ukaž se na té chatě jen sporadicky, pak si rodina bude vážit přítomnosti tatínka."
"Díky, ale tuhle velkopanskou radu nebudu radši aplikovat, nejsem takový formát jako ty", odvětí Lev.