DMD č. 3. pro 3. 4. 2016. Téma: Anonymní seznamka

Leží spolu dva v temné noci. Ona se opatrně seznamuje s jeho tělem, je takové, jaké si myslela, a pak i s jeho... tedy s jeho nástrojem. Vytáhne jej, uchopí do obou rukou a promlouvá k němu.
„Slečno, ne že by mě netěšil váš zájem, ale kam ten spěch? Měli bychom se nejdřív trochu poznat, víte, popovídat si...“
Zřejmě ho nevnímá, je ztracena v myšlenkách na to, co se chystá udělat.
„No tak, slečno, brzděte, vždyť já ani nevím, jak se jmenujete, tohle ne, to já si nemůžu vzít na svědomí!“
A pak si Julie vrazí Romeův nůž do srdce.

Pohlédl mu přes rameno. „Anonymní seznamka… jak… roztomilé. Ne, vdaná. Dál. Ten nos, jasná kleptomanka! Dál… ouvej. Dál! Opravdu? Co za zoufalce… bez urážky, samozřejmě.“
John vztekle otevřel profil HotDoglover78.
„Klid, o zbytky mé sebeúcty mě dávno připravil můj spolubydlící, který. Teď. Bude. Zticha!“
Sherlock zasykl. A mlčel. Velmi významně.
„Co?!“ nevydržel lékař.
„Má ráda psy.“
„Chjo… moment. No a?!“
„Má velmi ráda psy.“
„…Ach.“
„Ano. Ach.“
„…nemyslíš náhodou… k jídlu? Nebo jiným, ehm, společensky a v očích zákona stále - byť pochybně - přijatelným způsobem?“ chytal se stébla.
Detektiv mu věnoval pohrdavě soucitný pohled.
John zavřel notebook.
„Angelo’s?“ navrhl rezignovaně.
„Angelo’s.“

Chcete sa zoznámiť, ale bojíte sa, že na druhom konci klávesnice je otrava, ktorá len zneužíva vaše preferencie? Buďte chytrejší! Zaregistrujte sa do našej anonymnej zoznamky! Pravidĺá sú jednoduché.
- Popíšte maximálne troma slovami, o čom máte náladu diskutovať. Ostatní to uvidia.
- Nadviažte kontakt! Z prihlásených užívateľov si môžete vybrať niekoho, s kým sa chcete rozprávať. Zistite, čo máte spoločné a nebojte sa byť uprimní! U nás sa predsa každý volá "Anonymous"
- Prihláste sa znova a nájdite lásku vášho života na základe vašich vzájomných rozhovorov!
Poznámka organizátorov: Nezdeľujte žiadne detaily zo svojho života. Pamätajte! Nemôžete si byť istí, s kým hovoríte.

Ústupová cesta vedla skrze výškovou budovu. Všichni kladní i záporní hrdinové při útěku v podobných stavbách prchají nahoru, směr střecha. Hloupost! Tam je čeká buď smrt skokem, nebo shozením.
Tohle všechno se mi míhalo hlavou, když jsem s Jonášem vběhl do spojovacího tunelu. Jediný slyšitelný zvuk široko daleko byl náš přerývavý dech a mlaskání mrtvých nohou.
Seznámíme Vás anonymně! Nevěříte? Věřte!
Ing. Vrabčáková - majitel agentury, hlásal nápis na dveřích jedné z kanceláří, ve které jsme se ukryli.
Mrtváci nás stejně našli. Nevím jak, ale našli. Vzápětí jsem seznámil dva anonymní mozky tak intimně že by to žádná Ing. Vrabčáková nezvládla.

„Hledal tě včera v práci zase ten Marek. Je trochu zvláštní.“
Martina zaúpěla. „Maruško, musím teď končit, mám tu schůzka naslepo. Zavolám ti.“
Vstoupila do kavárny Nadějné vyhlídky.
U prvního stolku sedí Marek: „Máš radost, že mě vidíš?“
„Nene! Jak ses dokázal nabourat do anonymní seznamky?“
„Kolik bys vlastně chtěla mít dětí?“ ptá se Marek.
„Marku, už jsem ti to několikrát jasně řekla. Já s tebou rozhodně nic mít nechci a nebudu!“ Marek na Martinu zasněně hledí: „Moc ti to sluší, když se zlobíš.“
„Já jsem takovej smolař!“ třískla dveřmi.
„Ty to se mnou prostě umíš,“ zašeptal s přivřenýma očima.

„Prague approach, Speedbird 862, FL100,“ řekla britská pilotka svůdným britským akcentem.
„Speedbird 862, Prague approach roger, descend to 4000 feet, clear ILS approach RWY 24,“ odpověděl dispečer na věži, co nejmileji mohl. Byl naprosto okouzlen jejím hlasem. Nestává se každý den, že na trase Londýn – Praha v půl jedné odpoledne letá žena místo obvyklého kapitána. I když to bylo naprosto proti předpisům, přerušil dispečer obvyklé ticho při závěrečném přiblížení.
„Speedbird 862, Prague approach, May I invite you to dinner?“ řekl ostýchavě.
„Prague approach, Speedbird 862, ehm… If it’s a date, meet me at 1255 at the departure hall,“ řekla nadšeně.

Nikdy si nechtěla nic začínat s kamarády. První objetí, které znamenalo něco víc, nějak nepříjemně narušilo její psychickou rovnováhu. Zkusila to třikrát. Třikrát to velmi rychle utnula.
Nikdy si nechtěla nic začínat s nikým, koho neznala. Pár rande naslepo, několikrát speed dating – jak by se vůbec mohla zamilovat do někoho, o kom vůbec nic neví a kdo hledá lásku na internetu?
Nikdy by ji ani nenapadlo něco si začínat s někým z jiné kategorie osob. Až do okamžiku, než pohlédla do očí jemu. Náhle nebyl jen jedna třicetina davu. A znala ho dva roky. Jenže ho ještě jeden bude učit.

“Víte, já vám nevím. Samozřejmě pociťuji biologický imperativ a cítím to i jako povinnost vůči společenství, ale… je to opravdu anonymní?”
V duchu si povzdechla, navenek nasadila svůj nejdůvěryhodnější úsměv. “Ujišťuji vás, slečno, že vzorky jsou stoprocentně anonymizované. Žádný z dárců také nepochází z bezprostředního okolí.”
“Musím též myslet na svou pověst. Nepotřebuji, aby si o mně každá sousedka šuškala, že jsem využila vašich služeb.”
“V tom případě vám mohu nabídnout obzvlášť diskrétní dobu zákroku, například soumrak nebo svítání.”
“A můžete mi zaručit, že…”
Včela Božena si unaveně promnula tykadla a obrnila se trpělivostí. Opylování panenských jabloní byla opravdu fuška.

-chceš si užít?-
-mám to takovýho, že neuvěříš-
-dokážu- --- -nebo i- --- --- --krát-
Geralt stál u stěny a zamyšleně hleděl na vzkazy. Dlužno říci, že u toho prováděl i činnost, pro kterou sem původně přišel.
"Co ti tak dlouho trvá?" ozval se za dveřmi Marigold, který odešel do druhé místnůstky a tak nějak byl hotový dřív.
Zaklínač přestal luštit nadrásané vzkazy a oblékl se.
"Cos tam tak dlouho dělal? Nemáš doufám... problémy s... víš co myslím."
"Četl sem si, jestli ti to nevadí," zabručel.
"Á, nová bezejmenná seznamka. Je zajímavé, že těm chlapům pořád nedochází, že si to nikdy nepřečte ženská."

cink cink! zní za chladného rána parkem.
Rosa pokrývá trávu nad níž se vznáší hustá mlha způsobená vycházejícím sluncem. V mlze se rýsuje několik siluet zahalených v pláštích a na rose tančí dva dva muži. Netančí však žádný tanec, kterým byste oslnili na plese. Tančí tanec smrti. V ruce každý svírá rapír, jejichž tenké čepele při střetu vydávají ono pronikavé cink.
Náhle se namísto cink ozvalo přidušené "HEH!" a jeden z mužů dotančil. Zavrávoral, padl do trávy a zemřel.
"Zvláštní," pomyslel si přeživší tanečník. "Jak, že se jmenoval, mon´ami?" otázal se gantlemana, který na okraji palouku spokojeně pokyvoval hlavou.