DMD č. 15. pro 15. 4. 2016. Téma: Hrdinovi trapní příbuzní

Jack tohle vážně neměl zapotřebí.
Před chvílí si s ním chtěla zatančit něčí stará tetička. Naštěstí ho včas vysvobodil tác s jednohubkami, na něž se ona korpulentní dáma vrhla jako hladová lvice.
Radoval se předčasně. Vzápětí se mu kolem nohou pověsil párek řvoucích slintajících dětí. Jack se vnitřně zachmuřil při pomyšlení, jak po dnešku bude vypadat jeho milovaný plášť. Navenek však jeho tvář zůstala dokonale přívětivá. Jednoho člověka tím ale neošálil.
“Omlouvám se,” zašeptal Ianto. “Mí příbuzní jsou nesnesitelní, neměl jsem tě sem vodit.”
“Co bych pro tebe neudělal,” ujistil ho Jack a poprvé za celé odpoledne se doopravdy usmál.

,,Tak prosím, jen si vyberte." Do pokoje vešel cizí dvounoháč s malou holčičkou. Vydávám se okamžitě na průzkum.
,,Tati, tenhle je roztomilý!"
Na čumáček nesahat! Nebo tě hryznu, zavrčím výhružně a také tak učiním. No co, že ještě nemám zuby... Aspoň jsem jí poslintal.
To už lezou i ostatní. Bráška Ted třikrát zakopl, tlusťoušek Ben se počůral. Nesouhlasně zatřepu ušima. Jsou nemožní. Jako malí. To já se na svět vykulil jako první, abyste věděli!
Vzápětí ségra Rozárka leží na zádech, nechá si drbat bříško a blaženě přitom chrochtá. Protočím oči. Co je zas tohle? To že má být psí slečna...?

„Nezamkl‘s?“
„Zamykal.“
Opatrně vešli, z kuchyně bylo slyšet šramocení. „Halo?“
„Monroe, Rosalie jste doma. Čekali jsme vás dříve.“
„My? Mami? Co tady děláš?“
„Táta skládá postýlku. Musíme o vás pečovat, když budete rodiči.“
„Postýlku? Ale tu máme koupenou. Jak ses to dozvěděla?“
„Podle tradice jsme sem vzali tvoji. Poznám podle pachu. Jak asi myslíš, že tvoje babička všechno věděla?“
„Moc jí to nepomohlo, když ji zabil Grimm. Moji postýlku? Zbláznila ses?“
„Pokojíček hotov, i výzdoba.“ ozvalo se ze schodů.
Monroe se hnal do pokoje, ztuhl. „To snad nemyslíš vážně?“ zahřměl.
„Je to hezké, všechny odkazy na to, že jsi Blutbaden .“

Záchyt jest slovo mnohoznačné.
Význam v jaderné fyzice vygooglete za domácí úkol.
Záchyt může též býti bakteriální a z tohohle už by se jeden naježil.
Jednou ráno jsem vytažen z hamaky a dostanu injekci. Moji tři spolukomentíci ani nekvikli na poplach. Ježkovyzraky, jsme vůbec příbuzní?
Kdyby jen jednou! Denně! Dvakrát!
Chtěl jsem varovat holky, ale varoval bych i Béďu a Veliho, což bych nerad.
Plán B! Musím chránit svou rodinu! (Včetně Drahoše, tudíž zvu na návštěvu nazyvatelku)
Číhám v horní hamace, až bude sahat po Pavlovi.
Záchyt!
Takže do odvolání budu drabblata psát JÁ
Evžen Rattus Zježen Vztekloun Čumbrk Mařen

"Dyť sem řek, že jsem tu slavný," zopakoval pro jistotu Noby svému bratranci Poklónkovi.
"Proto máš na skříňce napsáno Smraďoch?"
"To když jsem zabil draka, se to tak říkalo."
"Noby?" zeptal se Elánius.
"To je jen můj bratranec, pane."
"Velmi mě těší, pane veliteli," představil se. Noby se na bratrance ošklivě podíval.
Elánius na okamžik zaváhal. "Vy jste... Nobyho příbuzný?"
"Zajisté, pane. Doufám, že má přítomnost vám nevadí."
"Zajisté... doufám... přítomnost..." mrmlal Noby.
"Je něco v nepořádku, Noby?" zeptal se Elánius.
"Promiňte pane."
"Je poněkud neklidný," všiml si bratranec.
"Mluv už sakra normálně! Blbý uhlazenče!" vykřikl Noby a praštil dveřmi.

Dvoukřídlé dveře Nemocnice svatého Munga se prudce rozlétly, dvě ze skleněných tabulek se roztříštily po nárazu o zeď, lustry se divoce rozkývaly. Pár zdobených dlaždic na starobylé podlaze puklo pod vahou obrovského těla. Recepční, starší tělnatá dáma, vypískla a v mžiku zajela pod stůl. Mladý léčitelský praktikant leknutím zapomněl, kde má hůlku, a začal nervózně prohledávat všechny kapsy svého hábitu. Několik pacientů se přikrčilo u zdí. Kdo jen mohl, zmizel v některé z mnoha chodeb.
Kolem obří postavy se protáhl Hagrid a naklonil se nad vyděšenou recepční.
"Dobrej večír přeju. Potřebujem fofrem felčara. Mýho malýho brášku Drápka děsně bolí zub."

To zase byla letos trapárna. Já nevim, že jim na to brácha se ségrou zase skočili. Ségra dokonce říkala básničku, já to fakt nechápu. Anděl furt dělá nějaký blbosti a vůbec vypadá jako bratranec. Čert sice dupe a chrastí řetězem, ale kouká mu cop a vráží do nábytku. A mikuláš zas hledá brejle, typickej děda.
A naopak:
Hrdina výše uvedeného textu se odmítal pustit máminé sukně. Anděl byl k popukání nejen pro své pubertální blbosti, ale protože mu z obnošených šatů do tanečních lezly namakané svaly. A vrážení do nábytku? Jen následek úvahy, že čert by asi neměl nosit brejle.

Z poklidného souznění je vytrhnul řev.
„Sklapni, Walburgo,“ utrousil Lucius.
„Ty krvezrádná špíno! Jak si dovoluješ na mne promluvit?!?“ sípěla, a kdyby už nebyla mrtvá, zřejmě by právě dostala infarkt.
„Ač to říkám nerad a rozhodně se tím nechlubím, jsme příbuzní,“ řekl Lucius. „Moje milovaná vyženěná prateta…“
„Ty se máš…“ zašklebil se Severus.
„Ale nejsem v tom zdaleka sám,“ připomenul Lucius a rozhlédl se vyzývavě po přítomných.
„Můj strýc z druhého kolene byl manželem její sestřenice,“ přiznal Kingsley.
„Naše rodina je tou vyškrtnutou větví na Blackovském rodokmenu,“ dodal Bill.
„Asi víte, že jsem její vzdálená neteř…“ řekla jakoby nic Tonksová.

Vždycky jsem se snažil konat to správné. A vždycky se něco pokazilo. Třeba s těmi jablíčky. Našel jsem je na poli a chtěl dát mamince, aby ji otec miloval. Ale uviděla je ona a vymámila je pro sebe.
Nebo moji bratři. Jsem nejstarší, měl jsem jim prostě poručit, ať ho nechají být.
Bál jsem se, že mě neposlechnou, tak jsem místo toho řekl: „Hodíme ho do jámy.“ Myslel jsem, že se pak vrátím a vysvobodím ho. Ale jeli kolem obchodníci a bratři se rozhodli prodat ho do otroctví.
Když Egypťané objevili v Benjamínově vaku ten pohár, nechal jsem mluvit Judu.

B.J. se skvěle bavil. A to už nějakou dobu stále stejným tématem. Hawkeyho posedlostí po jeho „skutečném, úplném jménu“…
„Mamka je Bea Hunnicuttová, táta Jay Hunnicutt. Bea a Jay… B.J.“ vysvětlil se svým širokým bezelstným úsměvem.
Hawkeyho toto jednoduché vysvětlení neuspokojilo. Vyvinul pozoruhodnou aktivitu. Následujících pár týdnů mu přicházely dopisy coby odpověď na jeho pátrání.
„Prý jsi bručounský jeliman,“ oznámil jednou.
„Strejda Dave mě má rád…“
„Bláznivý janek?“
„Ty nesouhlasíš?“ podivil se.
„Bezprecedentní jindividualista?!?“
„Prateta Mary si zakládá na své znalosti cizích výrazů…“
„A dost! Kašlu na to!“ zaprskal Hawkey frustrovaně. „Máš nemožné příbuzné a ještě trapnější jméno.“