Pět pokladů

„To sedí,“ hlesne hlína unaveně, „v tomhle horku.“
„Tatínku,“ pípne Apolo, „je docela chladno.“
„Dej si pivo, fotře,“ sykne Sikar, „nejsi na tom dobře! Sláva, skoro rým!“
„Táto,“ je s ním z potomstva nejdéle Linkva, „asi jsi zase popletl slovíčko: terno není parno!“
„Nepodceňujme otce svého,“ tápe Thea, „největší ternař byl dle Písma Abrahám, a stejně neuchránil Sodomu a Gomoru od výhně!“
„Ta-ty,“ chce do náruče Viktorka.
„Popletl,“ bere ji do náruče Filcin, „protože vůbec netuším, co je terno!“
„Jak bychom ti to...“ dumají.
„Vy jste mé poklady!“ řekne popleta náhle.
„Tvým největším životním ternem,“ uzavře tápání choť, „jsem já!“

„Umírám.“
„Co je?“ drcne Apolo do bratra.
„Asi ho bolí záda,“ nezvedne hlavu Sikar, „v jeho věku normální!“
„Jestli to budou dál natahovat,“ rozvíjí otec, „hoďte mi papírek s tématem do hrobu!“
„Vyšlo!“ uklidňuje Linkva, „Dožil ses bodláčí.“
„Cože?“ vstává z mrtvých Lazar, „Ňáká Ježkova píseň, ne?“
„Pleteš se,“ čte si Taura, zašívá ponožky a krmí Viktorku, „Je to Suchý a Šlitr a nikoli bodláčí, ale klokočí...“
„Biblicky celkem podchyceno,“ hlásí Thea, „zejména v kombinaci s trním!“
„Každopádně Samaritána hodili do křoví, ne?“ poskakuje vzkříšený.
„S tátou je to vážný,“ přitulí se k otci Apolo, „už aby byl konec dubna!“

„Cože?“ zavyje Apolo, „To jsou ty rybičky?“
„Tučňák, ne tuňák,“ zavrčí Sikar, „ty ťuňťo!“
„A jak se nakládají?“ je zmaten Filcin.
„Gůgl nám teď nic neřekne,“ referuje Linkva, „všichni déemďáci pátrají po odpovědi na stejný dotaz.“
„Biblenet hlásí nulový výskyt obyčejného tučňáka,“ vzdychne Thea, „natožpak dokonale naloženého!“
„To ses snad ani nemusela koukat,“ stírá Sikar.
„Nepropadejte trudnomyslnosti,“ vyskočí otec, „nepomůže Batman?“
„A že si jako Netopýří muž dá k večeři Penguina?“ bortí hrady Sikar, „Batman alias Hannibal Lecter?“
„Koupila jsem k večeři něco speciálního,“ nakoukne do obýváku Taura. „Dobře naložené utopence!“
„Zachránila nás. Buřty jsou každopádně tučné!“ shodnou se všichni.

„Signifikantní,“ hlásí Linkva.
„Nerozumím,“ umí se ptát Apolo.
„Příznačné,“ hlesne hlína, „ve studně na dně vždy já!“
„Jen se nelituj, mami,“ rád zaměňuje rodiče Sikar, „vždyť tě čtou!“
„A kdyby opravdu,“ zná Davida Thea, „psal bys žalmy!“
„Myslel jsem si,“ brání své chcípáctví Filcin, „že komentáře se pohybují v kladných číslech: od nuly výš! Zapomněl jsem na záporné hodnoty!“
„Nerozumím,“ umí se přiznat Apolo.
„Mate tě,“ rád poučuje mladšího Sikar, „tatínek nesnáší kritiku!“
„Uááá,“ přeruší je Viktorka.
„Kdo zase mučí moji holčičku?“ vyskočí otec.
„Klid,“ usazuje jej Taura, „napomenula jsem dceru, ať nehází jídlo na zem. To se jí dotklo!“

„Vlastně je téma supermarket,“ směje se Sikar, „v něm je každý zákazník pekelný!“
„No dovol,“ ohradí se patriarchální prach země.
„Z hlediska pokladních!“ upřesňuje syn.
„Já znám spíš prodejce satanáše!“ prohodí Taura.
„Biblicky to rozhodně sedí lépe,“ podpoří Thea, „jablka, kupte si jablka!“
„Skoro zdarmááá!“ rozvíjí Linkva. „Lhali už od počátku...“
„Když někdo koupí něco posledního,“ přemýšlí Apolo, „nemají ho ostatní rádi. Proto nerad nakupuju pro celou naši rodinu!“
„Vidíš,“ pohladí ho Filcin, „jak tě rodinné povinnosti učí logickému uvažování!“
Viktorka odhodí tatínkův zubní kartáček a přitulí se k mamince.
„Je to tady,“ čichá k ní Taura, „můj pokakaný klient!“

Sikar (ponuře): A jamamba dohnala děti a všechny je sežrala!
Apolo (rozčileně): To není žádná pohádka, ale horor! Já se bojím!
Sikar (dotčeně): Některé pohádky končí špatně, to už bys měl vědět.
Apolo (vystrašeně): Tma teďka úplně zhoustla! Můžu rozsvítit?
Sikar (rázně): Ať tě to ani nenapadne! Probudil bys Viktorku!
Nastane ticho, jen drobně narušované dětským pochrupáváním.
Apolo: Brácho?!
Sikar: Co je zas?
Apolo (prosebně): Podej mi ruku!
Sikar: Ty jsi ale strašpytel!
Apolo (úpěnlivě): Prosím! (po chvíli) Děkuju!
Sikar (překvapeně): Za co?
Apolo: Už tě držím za ruku!
Sikar (naoko vyděšeně): To není má ruka!
Apolo: Uááá!
Viktorka: Uááá!

„Jé,“ jásá Apolo, „to si živě pamatuji!“
„To si všichni pamatujeme,“ usmívá se Linkva, rak, „je to takové nostalgické téma!“
„Všichni ne,“ zavrčí Filcin.
„Budeš muset, tatínku,“ nezapře se Sikar, „ještě trochu zestárnout, aby si ti něco vybavilo!“
„Já si náhodou,“ kasá se Taura, býk, „pamatuji leccos...“
„Děkuji náčelnici...“ přeruší ji choť.
„A není to nic pěkného!“ zkrabatí čelo žebro.
„Prvňáčci jsou,“ ujme se slova Thea, „většinou ještě v úžasu.“
„Já třeba stále žasnu,“ chytá se stébla otec, „jak každé téma umí být horší předchozího!“
Viktorka se mazlí s chlupáčkem a neví, co ji čeká. Minulost ostatních její vzdálenou budoucností.

„To je dost biblické téma,“ soudí Thea, „soudím.“
„Až moc,“ zmůže se na dvě slova otřesená Linkva.
„Vyjdeme-li z premisy nebe,“ formuluje pro sudičky Filcin, „v zásadě na každého mučedníka padne jako ulité!“
„Tatínku,“ dospívá a poučuje Sikar, „případná obhajoba se píše do závěrečné poznámky, nikoli v rámci stoslůvka jiné identity!“
„Já tomu vůbec nerozumím,“ lamentuje jak nad domácím úkolem Apolo, „když vyhraju, jsem šťastný, když prohraju, jsem naštvaný!“
„Jejda,“ vzpomene si otec, že maminka na vínku, „hlídáte někdo Viktorku?“
„Jejdanečky,“ řeknou, když najdou ve spíži. „Ty umíš šplhat?“
V puse okurku sedí na balících cukru, co byl ve slevě.

„Vůbec nevím, co to znamená,“ vzdychá Apolo.
„Kdybych neupřednostnil osobní setkání s vaší maminkou,“ vysvětluje Filcin, „nejste na světě!“
„Hele, kontroluj se!“ napomíná Taura. „Že tys měl pivko?“
„Jedno dvě,“ upřesňuje Linkva, „slovy dvanáct?“
„Ani jedno, abyste věděli!“ užívá si neobvyklé situace otec, „V dubnu jsem pod vlivem samovolně!“
„Duben je tu,“ přemýšlí Sikar nad rýmem, ale vzdá to, „a tátovi hrabe!“
„Ráda bych podotkla,“ vrací se k tématu Thea, „že osobní setkání Hospodin neupřednostňoval, nicméně pár výjimek by se našlo...“
„Sim vás,“ moderní se patriarcha, „dnes lze všechno vyřídit přes mobil!“
Když Viktorka vzlykne, je první u její postýlky.

„Stále je to lepší než šoupě,“ sporně porovnává Filcin.
„Prozpěvujte žalmy, bijte v buben!“ drží basu Thea, „Jednaosmdesátka!“
„Máme pušky a bodáky...“ mlýnově troškaří Apolo.
„Umět se podívat do očí průšvihu,“ kašle na těšínské ovoce Linkva, „je ctnost!“
„Já bych dodal,“ páře Sikar na dvě party, „už tak blbý duben, k tomu ještě buben!“
„Nejen krteček je v háji,“ vejde a odbočí Taura, „Viktorka nacpala leporelo do bubnu pračky a ta se ucpala!“
„Hlavně že to nebyl Hrubín,“ nezapře svůj vztah k zahradnímu škůdci otec.
„Řešíte téma, že jo? Tak copak máme? Jako fakt? O tom bych mohla něco vyprávět!“