DMD č. 25. pro 25. 4. 2017. Téma: Sedm osmin

„Nás lidí bylo ve vesnici původně osm,“ pokračoval Martin. „A to se neustále obměňovalo, jeden přišel a jeden odešel.“
„Lidí?“ zeptal se Aaron vyděšeně. „Kdo jiný ještě?“
„Ach, ty ses s nimi ještě nesetkal? Pravda, často nevycházejí... ale na to je ještě čas,“ odpověděl Martin.
„Bylo nás osm. Stařena, Muž, Žena, Poustevník, Žebrák, Chlapeček, Holčička... a Čarodějnice. Ta byla původně hlavou vesnice, ještě za časů, kdy se místní nesnažili pohltit každého, kdo se jen přiblížil. Byla velmi laskavá. Jenže Stařena už takhle dál žít nechtěla. Poštvala proti ní ostatní a ti ji společně zabili.
Od té doby je nás sedm.“

Modravý svit pohasíná. Praskliny se prokoušou k sobě. Osm temně průhledných střepů se rozběhne do všech stran. Olena sesbírá rukama v rukavicích tři, které zůstaly na přikrývce.
Křivky na monitorech se roztřesou.
Dva u postele. Dva pod lůžkem.
Rozpípá se alarm. Zdravotní sestra ji vyvede z pokoje.
Sedí na chodbě a zírá na sedm střepů. Trvá nekonečně dlouho, než ji pustí do pokoje. Osmý střep najde v koutě.
„Prý nesmím vstávat.“
„Neudržel by ses na nohou.“
„Cítím se skvěle.“ Usměje se, mávne rukou a vyčaruje plamínek. Jeho zrcadlový odraz má havraní provazce vlasů, šedou kůží a jezera smůly místo očí.