Futurama

Jak to u spolubydlících a kamarádů bývá, Bender a Fry měli své každodenní rituály, a jedním z nich bylo sledování robotího nekonečného seriálu.

„Fryi, honem, začínaj Velmi křehký obvody!“

„Hele, Bendere, Leela říkala, že bych se měl víc zajímat o lidi než roboty,“ namítl Fry opatrně.

„Pche, ta ví kulový! Dělej, Calculon se chystá něco říct!“

Fry využil vhodné chvilky, aby si z lednice donesl pivo. Když se vracel, shledal, že si robot odmontoval kovovou botu a vší silou jí mrštil po nejúžasnějším lidském vynálezu – televizi.

„Bendere! Budem muset kupovat novou!“

„Ty toho naděláš, dyť přes tu prasklinu je vidět.“

Pokus o únik byl marný. Zapp Brannigan Leelu zpozoroval a zamířil k ní.
„Šálí mě zrak? Jestli to není ta nejrajcovnější pilotka, která prošla mou ložnicí! Po večeři tě zvu do mé kajuty, kotě. Šampaňské, společná koupel…“
Leela se otřásla, ale věděla, že Brannigana jen tak lehce neodradí.
„Hmmm…“ předstírala zájem,“ a co bys řekl masáži? Ramena, lopatky, bedra nebo dál…?“
„To zní přímo skvostně,“ přikyvoval nadšeně.
„A možná jsi slyšel o technikách masáží pomocí nohou…“
„Oooh, ty mi snad čteš myšlenky.“
Jako na povel ho zápasnickým chvatem strhla do půlobrátky, přiskočila za něj a její bota pomasírovala Branniganovo pozadí.

„Předkrm – kočičí jazýčky,“ oznámil a sledoval, jak se druhý mlsně oblízl.
„Polévka – kočičí vývar,“ pokračoval a nemohl se ubránit úšklebku, když tomu mimozemšťanovi začala téct slina končící kdes v útrobách toho chlupatého ryšavého těla.
„Jako první chod.“ Udělal dramatickou pauzu. „Čerstvě nařezané kočičky.“
„Čerstvé?“ Melmačan žasl.
„Takřka je můžeš slyšet mňoukat,“ potvrdil sebevědomě.
Zvládnout pár koček byla pro ohýbacího robota naprostá hračka. Jeho skutečnou vášní bylo vaření. Fry, ten hloupý člověk, jeho kuchařské dovednosti neocenil. Jeho pravá láska ano.
„Hlavní chod,“ pokračoval. „Kočka na slanině s rajčaty.“
Alf se na něj podíval s takovou vášní, až se Benderovi zachvěla anténka.

„Dobré zprávy pro všechny! Právě jsem vynalezl budoucohleditor.“
„Budou… co?“
„Budoucohleditor. Přístroj, kterým se můžeme dívat na věci, které teprve budou.“
„Uhni Fryi, chci se taky podívat. Vidím tam leda tak prdlajs. Dáte si ještě někdo pivo? Já!“
„Profesore, ale vždyť je tam úplná tma.“
„Dobrá zpráva je, že jsem se podíval na konec světa. Bylo to nesmírně zajímavé, poučné a plné zázvorového pudinku.“
„Dobře, ale co jste tam viděl?“
„To jsem zapomněl, protože mě zrovna poškádlila moje umělá prostata.“
„Tak to vraťte zpátky, ať se můžeme podívat taky.“
„To je ta špatná zpráva. Zapomněl jsem do toho zabudovat přetáčení.“

„Co je mi, doktore?“
„Klid, slečno, všechno dobře dopadne. Jen provedu banální operaci mozku.“
„Doktore Zoidbergu, já jsem přece Fry.“
„Ale to já přece vím! Nehýbej se, nastavím termonukleární vrták.“
„Aby to nedopadlo jako posledně, dělal jste mi banální operaci oka…“
„Ale dopadla přece dobře!“
„…análním otvorem!“
„Vy pacienti jste příliš přecitlivělí. Uklidni se, jsem odborník.“
„Dobře, dobře. Ale říkal jsem vám, že mě bolí břicho. Proč mi chcete operovat mozek?“
„Chceš mi snad radit? Já jsem tu doktor!“
„Nikdy jsem neviděl váš diplom.“
„Co?! Diplom? Nemůžu za to, že mi spadl do sopky!“
„Co chcete dělat s tím… ááááá!“

"Ne Bendere, ta je moje. Je poslední v téhle galaxii a ty moc dobře víš, že je mám rád. A vůbec, znal jsem je, když ještě byly živý." Fray rozhořčeně poskakoval kolem svého plechového přítele a snažil se mu vypáčit malinkou plechovku z rukou.
"To jsi až tak starý?" Zeptal se stroze Bender a začal se mu posmívat.
"Jsou prošlé! Podívej, minimální doba spotřeby duben 2001!" Pokusil se ještě Fray.
"A to mě má odradit? Tím lepší budou! A vůbec, taky bys je mohl začít chovat. Co si neuděláš, to nemáš." Řekl Bender a začal z ančoviček vysávat veškerý olej.

„Hurá, je jaro! Bendere, jdeme trhat pampelišky!“
„Klídek, Fryi, pampelišky se podařilo vyhubit před třemi sty léty.“
„Vyhubit? A proč?!“
„Jak to, proč? Přece kvůli evropský invazi. Neříkej, že nevíš nic o útoku na Paříž.“
„Útoku? Ale pampelišky jsou takové ty žluté kytičky, jak z nich lítají semínka na deštníčku!“
„Nene, to si pleteš. Jsou to patnáctimetrový mrchy, ze kterejch lítaj neutronový bomby.“
„Já je měl tak rád!“
„Nebuď z toho smutnej. Když je to jaro, půjdem si natrhat kočičky.“
„Ty pořád ještě jsou?!“
„Jasně, ale musíš je trhat před tím, než dozrajou a začnou mňoukat. Ten zvuk je hroznej.“