Aldorma/Tristenol

Sage Antares zemřel. Hranice dračího ohně, která odnesla jeho duši k hvězdné obloze, jako by spálila minulost a přinesla naději do budoucna.

První změnu pozoroval na Samuelovi. Už to nebyl ten maličký chlapec. Byť mi bylo necelých devět let, dospěl. Zjištění pravdy o svém původu mu v tom hodně pomohlo.

S Violou se báli, že je Samuel bude za to, že mu lhali, nesnášet. Ze začátku to tak vypadalo. Stranil se jim a nedával najevo žádné pocity.

Ale pak v něm láska k rodičům vzplála mnohem silnějším plamenem. Zvláště pak k Viole. Nezáleželo mu na krvi. Pro něj byla matkou.

Sage Antares ve svém životě moc věcí nelitoval. Když umíral, začal litovat svého rozhodnutí vydědit svého vnuka. Ve skrytu duše toužil po tom, aby mu syn dal vnuka či vnučku, kteří by vzešli z manželství s Violou. Jeho touha však měla zůstat nenaplněna.

V posledních dnech svého života mu navíc vnuk dělal nepřetržitě společnost. Něco, co si Sage vlastně nezasloužil, neboť vnuka do té doby ignoroval.

Nakonec byl Sage rád, že Sean zařídil svému synovi budoucnost. Mít ochránce, který má styky na královském dvoře, Samuelovi usnadní život.

Snažil se překonat hořkou pachuť toho, že ochráncem bude jeho protivník - Luthomar Niman.

Když se Samuel nedostavil k odpolednímu čaji, došlo Viole, že utekl.
Když zjistili, co zaslechl, vyděsila se.
Když Sean vyrazil hledat Samuela, nedokázal jí nikdo zabránit, aby zůstala doma.

Věřila, že Samuela najdou.
Doufala, že to nebude trvat dlouho...
Tušila, kterým směrem se dát - jako by jí radili draci.

V lesích u jezera narazila na domek.
Zaklepala.

"Jdete si pro Sama?" zeptala se mladá žena ve dveřích.

Nikdy ji nepotkala. Přesto si byla Viola jistá, že se dívá do očí Samuelově matce.

"Jak to víte?" zmohla se jen na zašeptání.

"Poznám matku, když ji vidím," pronesla žena lehce smutným hlasem.

Že se za dveřmi neposlouchá, vštípili Samuelovi už v brzkém věku. A tak by to úmyslně nedělal. Jenže toho dne pršelo a on se ve svém pokoji nudil. Začal tak bloumat po chodbách, když tu zaslechl hlasy z hlubiny dědovi pracovny.

"Jedno ti musí nechat. Aspoň si vyhodil tu flundru, když už se Sean rozhodl nechat si toho bastarda na krku," zasmál se dědův host.

Samuel rychle couval pryč.

"Co tu děláš?" ozvala se Samuelovi za zády Viola.

To není moje matka, došlo Samuelovi. Viola nechápala co se děje. Pokusila se Samuela pohladit, ale vysmekl se jí a utekl pryč.

Samuel Antares díky svému dědovi neměl zdědit rodinné jmění, přesto ho Sean nehodlal nechat do světa pustit nepřipraveného. A tak s Violou najali toho nejlepšího soukromého učitele, aby Samuelovi zajistil co nejlepší vzdělání. Sean sám ho učil rytířskému kodexu. Ač Samuel nikdy nebude moci nosit tento titul, v srdci rytířem bude.

Viola byla nejdříve lehce proti vybranému učiteli. Nelíbilo se jí, že chodí celý v černé, skoro jako stín. Víc však byla proti jeho přístupu. V Tristu možná zrovna bylo módní nechat učitele, aby učil, co on uzná za vhodné. Ona by však raději měla větší přehled o Samuelově vzdělání.

Po rozpravě s Nimanem se Sean vracel na Antares v rozzuřené náladě. Bez klepání vtrhl k otci do pracovny.

"Konečně chápu, co jsi. Stvůra, která se vyžívá v ničení života ostatních!" ječel na něj. "Necháš ho žít mezi šlechtou a pak zařídíš, aby se nestal rytířem a dokonce ani nic nezdědil? Zničíš život vnukovi, protože nenávidíš vlastního syna! Uvědomil sis jednu věc? Je to jediný pokračovatel rodu Antares. S Violou se nám nedaří počít. Tím, co jsi udělal, si možná způsobil jediné. Mojí smrtí vymře slavný rytířský rod. Snad jsi spokojený," dodal tiše, a aniž by čekal na odpověď, odešel.

Jak Samuel rostl, Sean uvažoval, kterého z rytířů požádat, aby si syna vzal za panoše. Při návštěvě Tristu toto téma nadhodil, ale rytíři mlčeli. Jen jeden s odvážil promluvit.

"Tvůj otec zařídil, že si chlapce nikdo na starost nevezme," pronesl tiše. "Víš moc dobře, že jsou s králem přátelé..."

"U draků, cožpak nestačí, že mu odehnal matku? Nebylo toho už dost? Co dalšího si ještě vymyslí!" vybouchl Sean a praštil rukou do stolu.

"Měl bys zajít za Luthomarem Nimanem," ozval se další z rytířů. "Byl u toho, když tvůj otec vše zařizoval."

Sean se bál zeptat, co myslel tím "vše".

Od svatby Seana a Violy uplynuly již tři roky. Úcta pozvolna přerostla v přátelství. Přátelství v lásku. Společně strávené dny byly zalité sluncem a nebýt jediného drobného obláčku, Viola by si připadala dokonale šťastná.

"Mám pocit, že draci se rozhodli, že mým jediným synem bude Samuel," povzdechla si Viola ráno, když na povlečení nalezla neklamnou známku toho, že opět není v očekávání.

Sean netušil, co říct. Naštěstí Viola nesmutněla dlouho. Do místnosti vběhl pětiletý chlapec a Viola se rozzářila.

"Pojď se mnou, mami!" chytl ji za ruku a odváděl pryč. "Už vím, kde jsou!"

"Co, zlatíčko?" zeptala se pobaveně.

"Fialky!"

Sledovala ho, kdykoliv se nedíval. Zbožňovala úsměv, který se mu objevoval na tváři čím dál tím častěji.

Když Sage oznámil datum svatby, nechávala si myšlenky pro sebe. Pak ho zaslechla Seana pronést: "Samuel dostane ke svým druhým narozeninám ten nejkrásnější dar, matku."

Poprvé nezuřil, byť moc dobře věděl, že Sage vybral Samuelovi narozeniny naschvál. A jí v tu chvíli srdce přetékalo láskou.

Pak je spatřila v zahradách. Sean se nesměle naklonil a políbil svoji společnici. V tu chvíli si byla jistá, že její syn a Viola spolu budou šťastni a naleznou k sobě lásku.

A ona jim bude držet pěsti!

39 den Klidně

Lady Viola v naší domácnosti žije již druhý úplněk a pomalu ji začínám poznávat. Ač jsem stále rozzuřený, že otec rozhodl o sňatku bez mého vědomí, musím poděkovat drakům, že vybral právě tuto ženu.

Je to inteligentní žena a rozhovory s ní jsou příjemným zpestřením dnů. Oceňuji na ní, že se nebojí říct svůj vlastní názor. Nejvíc si mě však získala svým přístupem k Samuelovi.

Chlapec jí zbožňuje a pevně věřím, že i ona jeho. Lásku, kterou má vepsanou v očích, nejde předstírat.

Přiznávám. Viola si získala moji úctu. Mně nezbývá, než se pokusit získat její přátelství.