Aldorma/Tristenol

Od plesu uplynul již nějaký čas a život na Antaresu se vrátil k normálu. Sean si užíval každičký moment, který mohl trávit na místě, kde vyrůstal. Kdykoliv mohl přijít rozkaz od krále a každičký den mohl být tím posledním, který zde prožije.

Radost z návratu ale zkazila jedna večerní příhoda. Sean se vracel z projížďky kolem jezera, když narazil na trojici čeledínů, kteří dotírali na jednu ze služebných. Všiml si její natrhnuté sukně a došlo mu, o co těm mladíkům jde.

Rychle seskočil z koně a ručně jim vysvětlil jak se věci mají.
Střetly se dva světy.
Zvítězil ten urozený.

Každý ples či bál - bez ohledu na to, kde se odehrával - se dal popsat několika málo body.

Zahájení - podzravy plné "upřímných" úsměvů a radostí ze shledání.
Pochlebování - komukoliv, kdo se zrovna namanul a měl vyšší postavení.
Tanec - v případě alespoň trochu inteligentního společníka docela příjemná kratochvíle
Popíjení - sloužící by mohli vyprávět, co vše hosté pod vlivem alkoholu provádějí
Vzpomínání - na chutnější pokrmy, silnější nápoje, krásnější ženy, galantnější muže...

Sean se poprvé upřímně usmál ve chvíli, kdy došlo na poslední bod a staré dámy rozjely své věčně nespokojené monology. V tu chvíli věděl, že večer se chýlí ke svému konci.

Konečně.

Vejít do sálu a upoutat pozornost nebylo nic příjemného. Ale ta horší část měla teprve přijít. Konverzování s hosty...

"Říká se, že být panošem je mnohem složitější, než být prostým sluhou. Je tomu tak, můj pane?"
"Opravdu jste musel být neustále při ruce svému rytíři, když jste byl panošem?"

To a další podobné věty opakovaly jedna mladá slečna za druhou.

"Věděl jste, že tento ples není jen oslavou vašeho triumfu?"
"Že prý váš otec počítá, že zde dnes naleznete svoji budoucí manželku?"

Tázaly se pro změnu matky.

Sean odpovídal jemným úsměvem a mlčením. Byl mile překvapen, že to dámám stačilo.

Sean Antares nebyl zbabělcem. Kdyby mu král dal rozkaz šel by i do předem prohraného boje a vzal by sebou co nejvíc protivníků by dokázal. Kdyby viděl hořet pastoušku, bez váhání by se vrhl do plamenů, aby všechny zachránil.

Přesto mu dělalo problém otevřít dveře do sálu, kde již všichni čekali. Nesnášel být středem pozornosti. Věděl však, že se této povinnosti nelze vyhnout.

Zhluboka se nadechl a vstoupil do sálu, který rázem zmlkl. Všichni na něj upřeli svůj zrak. Přesto se najednou cítil klidný. Až do chvíle, kdy jeho otec hrdě provolal: "Na Seana Antarese, nejmladšího rytíře v dějinách Tristenolu!"

Seděl v křesle s nohou opatrně položenou na podložce. Nechtěl Violu zbytečně trápit, proto předstíral, že je mu lépe, byť bolest ve zraněné noze byla nesnesitelná.

"Samuel určitě již brzy dorazí," zašeptala Viola a setřela mu pot z čela.

Sean neodpověděl. Tušil, že jsou to jeho poslední chvíle. Nezbývalo mu nic jiného, než vzpomínat na svůj život.

Pohled mu sklouzl k židli, kterou zdobily otisky zubů.

To udělal Samuel? Nebo Seth? Nedokázal si vzpomenout, byť slyšel ve vzpomínkách, jak jednoho ze synů okřikuje, aby do židle nekousal.

Jedna vzpomínka střídala druhou, až ho zavedly až ke dni, který vše změnil.

Seděl v cele. Zíral do tmy.
Je to už měsíc, co Georgiana odjela. Nechtěl, aby ho viděla zlomeného, ale nedokázal se vzchopit.
Před očima viděl Valerii, jak padá k zemi... zetě, jak je lstí zabit. Představoval si agónii, kterou zažívala Rebeka s rodinou, když byli vražděni v blízkosti Petrova kamene... i svou malou holčičku a vnoučka s proříznutými hrdly.
Jak to mohl Loqar udělat? Copak ho tak moc nenáviděl?
Byl slepý hlupák.
Už neuvidí svou milovanou zemi vzkvétat. S jeho smrtí se vytratí i zákon zdravého rozumu. Aldorma nepozná soucit.
Vypil odvar, který mu sluha přinesl.
Usnul. Víc se neprobudil.

Opět se pod rouškou noci vydala do vesnice, aby se setkala s neznámým mužem. Nikdy mu pořádně neviděla do tváře, ale podvědomě tušila, že mu může věřit. Jeho rady se ukázaly být přínosné.
„Jsem rád, že jste mohla přijít,“ zazněl hlas. Georgiana spatřila přibližující se siluetu.
„Máte pro mě nové informace?“ zeptala se okamžitě.
Muž chvíli mlčel, než jí pověděl o Dračí stezce a úskalích, která ji mohou doprovázet.
Gee se zhrozila. „To nemohu… moje rodina mě teď potřebuje.“
„Vydejte se na cestu a můžete jen získat. Zůstaňte a nebudete mít nic. Rozhodnutí je na vás.“
S těmito slovy odešel.

„Chceš si odpočinout?“ zeptal se Ethan. „Můžeme na chvíli zastavit.“
„Ne,“ odvětila, „jsme téměř u hraniční řeky, dojedeme do Hůrky.“
„Jak myslíš.“
Gee si pohladila vystouplé bříško a ucítila kopnutí. Už několik týdnů ji to maličké nenechává spát.
Když kočár zastavil před hostincem, vystoupila jako první. Chtěla se porozhlédnout kolem, ale někdo ji uchopil za paži.
Otočila se. Zírala do hnědých očí muže, jehož tvář byla skryta pod černými ornamenty, hyzdícími jeho obličej. Lekla se.
„Nejezděte na korunovaci,“ zasyčel. „Je to vrah, nezaslouží si být králem tohoto území.“
Chtěla muži odseknout, ale v tu chvíli se objevil Ethan. Neznámý zmizel.

Svírala kus pergamenu s královskou pečetí, nemohla tomu uvěřit. Dopis četla několikrát za sebou, přesto ji jeho význam šokoval.
„Co když řeknu ne?“ zeptala se už po několikáté.
„Je to závazek, Gee,“ uznal Ethan, „ale nic, co bychom společně nezvládli. Budu stát při tobě, ať se rozhodneš jakkoliv.“
Gee vydechla úlevou. V hloubi duše věděla, že prosbu princezny Valentýny neodmítne, přesto to nebylo jednoduché rozhodnutí.
„Co řekneme lidem?“ vyhrkla vzápětí. „A Viktorii? Je ještě tak maličká, nepochopí to.“
Ethan ji něžně objal. „Viktorie získá novou sestru a jako takovou ji budeme vychovávat.“
Přikývla a odpovědí na dopis přijala princeznina levobočka.

Seděli na spadlém kmeni a čistili hříbky. Měli štěstí, úroda byla letos bohatá.
Když zaslechli dusot kopyt, jediný Saem nastražil uši. O chvíli později se kolem nich prohnal splašený kůň. O kus dál shodil svého jezdce, který se zaúpěním upadl do mechu.
Všichni se okamžitě vymrštili na nohy a běželi neznámému pomoci. Saem s Gee však měli náskok. Než dorazili ostatní, Gee muži pomáhala na nohy.
„Pozor, kouše!“ varoval ho Froderyk.
Muž se vystrašeně ohlédl po té bílé chlupaté obludě a zkusmo se ho snažil rukou odehnat.
„Ne pes,“ rozesmál se Johnatan, „ten je neškodný.“
Gee jen zuřivě vycenila zuby.