DMD č. 13. pro 13. 4. 2012. Téma: Gloria

Pozn.: Souvisí s drabbletem Ledová sprcha.
Sláva na výsostech Bohu
a na zemi pokoj lidem dobré vůle.
Měl by se modlit. Za vyléčení své sestry Sigrid. Místo toho mu na mysl přicházela úplně jiná slova.
Donedávna věřil, že dělá správnou věc. Že ochraňuje nic netušící lidstvo před zplozenci pekla.
Pak zjistil, že jeho sestra je čarodějka. Dlouho to tajila. Nevěděla, co si počít. Uprostřed rodiny, která zasvětila svůj život boji proti čarodějům.
Danielův svět se otřásl v základech.
Tehdy pochopil, že on sám je zrůda, protože...
Vzdáváme ti díky pro tvou velikou slávu.
Pane a Bože, nebeský Králi,
Bože, Otče všemohoucí.
... protože všichni jsme Jeho děti.

„Budete svrženi do Carcoonovy propasti, do úst mocného Sarlacca,“ tlumočil Threepio vůli Jabby Hutta.
Paráda!
Jenomže tak měli skončit Solo a Skywalker.
Určitě ne on, Boba Fett.
Vypukla rvačka, utržil ránu …
„Pak budete tráveni tisíc let!“
… a stal se svačinou pouštní nestvůry.
Věčnost dřepěl v smrdutém přítmí trávicího vaku.
A přece žil.
Čas uvnitř bachoru plynul lepkavě jinak.
Kyselé šťávy neúprosně rozežíraly Bobovi brnění.
Naleptávaly přilbu.
Zkoušel utéct, ale chapadla byla pohotová.
Pokaždé vrátila neposedné sousto zpátky do žaludku.
Žádná sláva, ale jednou bestii přelstí.
Kruhem oslintaných úst zahlédl modré nebe.
Jízlivě utrousil: „Jen mlaskej, hnusáku. Tenhle gáblík stejně nestrávíš!“

Téhle noci nezpívá andělský chór. Jen vichřice tiše pláče, vítr naříká ve škvírách v neutěsněných oknech. Dveře jsou nedovřené, takže dovnitř vytrvale padá sníh. Vločka za vločkou zakrývá stopy po nedávném neštěstí. Jediná upomínka, která ještě zůstala, je chladný kov s štiplavou chutí krve. Dvouruční meč.
Těžko se jí vracelo, milostivé Marii. Celou cestu chránila hořící svíci. Vstupuje váhavě, není pověrčivá, ale kdyby přece jen narazila na zoufalé duše... Rychle se křižuje. Prochází kostelem, až k místu, kde se to stalo. Srdce buší, na zemi jsou zaschlé kapky krve. Zůstala skvrna ve tvaru srdce.
Qui tollis peccata mundi, miserere nobis.
A/N Čistě ze zvědavosti, kdo pozná fandom?

Prorok mluvil jasně. Bůh z krále vinu sňal, ale vložil ji na jeho novorozeného syna.
Nesmířil se s tím.
Ležel tváří k zemi a pokoušel se rozhodnutí zvrátit. Den za dnem.
Děťátko chřadlo, den za dnem.
„Kdybys ty měl syna“, volal k Bohu v hořké chvíli, „vydal bys ho smrti kvůli hříchu někoho jiného?“
Nedostal odpověď. Jen nejasné vidění, poslední noc.
Viděl svého synka v Boží náruči.
Viděl Božího syna v lidské podobě, obklopeného davem, přesto samotného.
Nad ránem dítě zemřelo.
Čekali, že bude šílet žalem a zlořečit Nejvyššímu.
Vstal, umyl se, oblékl.
A odešel do svatyně, vzdát slávu Bohu.

András si četl noviny a dětem na zahradě věnoval jen pramálo pozornosti. Proto se zděsil, když po hodině našel Paddyho s malou Danae na pískovišti, přičemž první jmenovaný byl až po bradu zakopaný v zemi, a tvářil se, jako by mu to vůbec nevadilo. Danae se ležérně opírala o plastovou lopatku a spokojeně si prohlížela své dílo.
„Může mi někdo z vás vysvětlit, co to má znamenat?“ těkal András nevěřícným pohledem ze syna na vnučku.
„Jasně, tati,“ usmál se chlapec v jámě, „já jsem Melman, jsem v umírací jámě a Danae je Gloria. Budeme se brát!“
Jako kdyby to tušil.