DMD č. 13. pro 13. 4. 2012. Téma: Gloria

Říká se, že žena je nejkrásnější ve svůj svatební den.
U mé snoubenky se to nepotvrdilo.
Náš svatební den byl příšerný od samého začátku.
Probudil jsem se v Sherlockově posteli. Nahý, špinavý, hlava mi třeštila jako nikdy.
Ona se probrala na opačném konci města. Svázaná do kozelce, v páchnoucím sklepě, jako Moriartyho rukojmí.
Obřad jsme stihli oba. Jen jsme vypadali tak žalostně, že nás kněz odmítl oddat a
když později konečně svolil, má nastávající si všimla křížku pod Sherlockovou košilí.
Byl můj.
Tiše se rozplakala, pak setřela slzy a beze slova odešla.
Navždy.
Jak posléze podotkla Molly, Gloria nebyla mučednice.

Chlapec se posadil na tvrdé kameny nábřeží. Tak jako každý den cestou ze školy si přišel pro svůj denní příděl snění. O dalekých cestách. Cizích krajích. Úžasných dobrodružstvích. Návratech. Kolem něj probíhal každodenní život přístavu. Nikdo si ho nevšímal. Všichni šli za svým cílem. Neviděli bouře. Námořní bitvy. Tajuplné ostrovy.
Ozvalo se zahoukání parníku.
Vytrhlo chlapce ze snění. Sebral tašku a utíkal. Domů.
Ještě se naposledy ohlédl. Byla tam. Tři stěžně. Holé. Bez plachet.
V odpoledním slunci trochu smutný pohled.
Posledním pohledem se rozloučil.
V jeho mysli plula pod plnými plachtami, na rozbouřeném moři.
Fregata Dom Fernando II e Gloria...

„Glo glo glo glo glo...“ všechno se točilo v zelených spirálách směrem dolů. Harry viděl jen velmi mlhavě, zrak mu zčeřovaly jemné duhové vlnky.
„Glo glo glo glo glo...“ Měl pocit, že se každou chvílí pozvrací, nemohl dýchat. Cosi mu tlačilo na plíce. Něco mu zatáhlo za nohu. Byl to ďasovec? Nebo rusalka? Nebo snad dokonce Draco Malfoy?
„Glo glo glo glo glo...“ víčka se mu zavírala, měl chuť spadnout na zem a spát a spát a spát. A pak najednou... Všechno viděl tak jasně...
Před půl hodinou...
„Glo glo glo glo glo. Glóriá! Jak se to pivo, pivečko pijé!“

„Pane, smiluj se,“ opakuje po knězi dav věřících.
Na svoje hříchy vlastně téměř nikdo nemyslí.
Jeden má strach, že mu hrozí vyhazov z práce.
Další je nevyspalý a myšlenky mu bloudí pouze po pozemských cestách.
Žena vedle něj má doma nemocné děti.
Pihovatý mladík docela vzadu se trápí neopětovanou láskou.
Dlouhovlasá dívka přemýšlí, co si vezme na večerní schůzku.
„Sláva na výsostech Bohu,“ zpívá se vzápětí. Nezní to nijak radostně. Spíš jako pohřební pochod než jako provolávání slávy Bohu.
Bůh, který všechno to lidské pachtění sleduje z nebeských výšin, se shovívavě usměje a povzdechne si: „Et in terra pax hominibus…“
(A/N: Název je citát z Bible - Mt 11,28. A vlastně ani nevím, proč jsem nechala Boha mluvit latinsky :D. Ale znamená to "A na zemi pokoj lidem...")

A/N: BJB
Od chvíle, kdy poprvé uviděla ten nádherný svetřík na své oblíbené filmové hvězdě, nedokázala myslet na nic jiného. Ta nádherná světlefialová barva a i z plátna viditelná měkkost! Takový kdyby sehnala, ženské v kanceláři by pukly závistí a Roman, zatím nezabírající na žádný z jejích ženských triků, by ji určitě alespoň vzal na vědomí, pokud by jí přímo nepadl k nohám. Hned druhý den prošmejdila Prior i Otavan, samozřejmě marně, nakoukla i do Tuzexu, ale ani tam nic, zaplaťpánbůh, kde by sháněla bony? A pak ji uviděla. Pletací příze Gloria 53111. Proč, proboha proč ji maminka nikdy nenaučila pořádně plést?

Byla zima, byla nuda. Nic se nedělo. Nikomu se nechtělo nic dělat. Všichni se povalovali na gauči, pojídali cokoli, co bylo po ruce.
Kanibal ukořistil ovladač a začal televizní turistiku.
„Čutálisti, čutálisti, semetrika, zvířátka, survival, zprávy, Jamie vaří, telenovela, Babica…“ kanibal znuděně přepínal a posléze se mu rozsvítily oči.
„Ne! Okamžitě to vypni.“
Kanibal se začal ďábelsky smát.
Vrhli se na něj, lechtalis, snažili se mu ovladač vzít. A k tomu jím hrála teologické diskuze na GloriaTv.
Prali se. Nakonec se podařilo tyrana shodit na zem.
„Gloria!“ vykřikl Matěj „a teď si pustíme Hannu Montanu!“
„Na něj!“
Bitva začala nanovo.

AN: moje oblíbená česká varianta na Azirafala a Crowleyho (NO SLASH!!!) nemohla chybět.
Anděl Páně.
„Ale notak anděli, nebuď labuť. Já jsem vážně zvědavej, jak zpíváš, čestně,“ prosil čert Uriáš nevinně.
Petronel rádoby káravě pozvedl prst. „V háji Božím je zakázáno hlučet, pekelníku. Ten je určen k pokojnému tomu... rozjímání.“
„Nepřeháněj, jaký hlučení? To určitě neplatí pro kůry andělské.“
Petronel se potěšeně načepejřil, že byl nazván kůrem andělským, a svolil. Čert se usadil a zatvářil se poťouchle.
Anděl důstojně otevřel ústa a vydal ze sebe mocné (a notně falešné) „Glóriááá!!“, následované takřka okamžitě přidušeným „hosana, haleluja, Bože všemohoucí“, když ho Pánbůh vykopl z rajské zahrady.
Uriáš už čekal před bránou. „Ale zpívals dobře,“ prohlásil posměšně.

Škaredá, špinavá, šilhavá a šmajdavá babizna otočila klíčem v zámku. Rázem byli uvězněni v komůrce bez oken, v naprosté tmě, nalepeni jeden na druhého. Bylo jí horko a měla žízeň. Díky drobným závanům jeho dechu cítila, kudy jí stéká pot. Pocit beznaděje přebil všechno ostatní.
„Co budeme dělat?“ snažila se zakrýt úzkost v hlase.
Začal se modlit. Jeho hlas zněl vyrovnaně a konejšivě. Najednou se jí zatočila hlava. Snad to bylo tím vzduchem. V nose jí štípala známá, nasládlá vůně. Bylo jí všude plno. Asi omdlela.
Když se probrala, klečel nad ní s perníkovým srdcem v ruce. Jsme zachráněni.
Gloria!

Po úvodním Kyrie přichází na řadu Gloria.
Pastýřům se zjevují andělé a sdělují jim, že v Betlémě se narodil Mesiáš. Lidé jásají, provolávají chválu Bohu a chystají se, že se do Betléma vypraví.
Noty se rychle řadí jedna vedle druhé jako figurky v lidovém betlému. Ansámbly a sóla, sbory, stříbrné tóny varhan, hřejivé tóny flétny… Kantor se chvílemi usmívá, představuje si hlasy zpěváků na kůru a myslí na své žáky v kostele na půlnoční mši. Doufá, že jim i tahle skladba zkrášlí vánoční dny.
Venku je zima, deštivo a fouká silný vítr, ale v rožmitálské světnici už vládne vánoční idyla.

(4k)
„Gloria in excelsis Deo, laudo te, benedico te!“ Miguel Gonzales, inkvizitor třetí kategorie, téměř plakal radostí. Konečně sám odhalil stvůru, která jistojistě nepocházela ze světa smrtelníků. Po těch třech stech letech už si to zjevně zasloužil.
„Mors stupebit et natura, cum resurget creatura, iudicanti responsura,“ recitoval okázale a mířil na pekelnou bytost před sebou křížem a růžencem naráz. Kvůli hubení upírů se přidal k inkvizici, ačkoliv se všichni smáli jeho rudému hábitu, teď dostal příležitost.
„In nomine Patri et Filii et Spiritus sancti,“ odvětila bez mrknutí oka Daria, momentálně psaná jako křesťanka, a kříž mu narvala do krční tepny.
„Amen.“