DMD Bonus č. 4 pro 12. 4. 2020.

,,Takže na tom trváš?"
,,Samozřejmě. A opakuji, nic ti do toho není. Tohle jsou moje pravomoce."
,,Jak myslíš. Já to takhle nenechám."

Nebral její slova vážně. Nikdy ji nebral vážně...

Ve městě je rušno, v podhradí jsou trhy. Mezi poddanými se šušká o novém nařízení krále. Všem přijdou nově zavedené daně příliš vysoké, ale nikdo se neodváží cokoliv říct. Vždyť ani nemohou. Až na jednu jedinou osobu. Jeho ženu.

Náhle dav zašumí. Na nádvoří se ozve klapot kopyt. Lidé nevěří. Ano, je to opravdu ona. Ale bez šatů ji málem nepoznali. Vše, co ji halí, jsou akorát její dlouhé vlasy...

“Jacku, nech mě!” ohradil se Ianto.
Po posledním případu zůstala hromada harampádí a bylo samozřejmě na něm, aby všechno uklidil. V práci mu ale neustále bránily kapitánovy nenechavé ruce. Harkness ho objímal zezadu a dýchal mu na krk.
“S tímhle bych nakládal opatrně,” zašeptal Iantovi do ucha.
Ten toho už měl dost.
Se slovy: “Já nepotřebuju tvoje rady, Jacku!” se vykroutil z kapitánova sevření. Předmět, který držel v ruce, s žuchnutím dopadl na zem.
...
Ianto se probudil na gauči.
“Omračovací granát. Doufám, že příště mě poslechneš,” vtiskl mu kapitán starostlivě polibek na čelo a lišácky se usmál: “Pořád chceš pracovat?”

He kept falling, accelerating towards the monolith. "I refuse to say it!" he yelled, as the Stargate opened and sucked him in. He expected the flashing, streaking colours and the psychedelic dimension, but he didn't expect to be overtaken by a bunch of cats leaving rainbow trails behind. Nor did he expect the planet-sized black-and-white cartoon faces with various expressions from sad to raging. The cats were swatted away by a red-headed girl wielding a leek the size of a nebula. The faces exploded in a shower of bananas.

And Peter fell off his bunk bed, right on his face.

Sledoval již delší dobu jak jeho panička chřadne. Přichází domů vyčerpaná a sešlá z denních úkolů v práci, kde se snažila zazářit. Mohl jí však ale být jen tichou oporou. I když přicházela domů celá uplakaná.

'Nebuď smutná,' snažil se jí dát najevo, lísal se k ní a olizoval jí tvář, 'Zůstaň tu se mnou doma, můžeme být spolu a všechno bude dobré. Dej si čas na odpočinek.'

Jeho snahy nebyly pochopeny.

"Máš pravdu," otřela si slzy, "Neměla bych to jen tak vzdávat. Pustím se do toho dál." Rezolutně vstala a šla se vrátit zpátky k tomu, co jí ničí.

Rickův proslov k obyvatelům jeskynní pevnosti byl krátký a Edvin se s ním překvapivě ztotožňoval. Řekl prostě Fremenům, že neměl v úmyslu jim lézt na píseček, že vypadne, jakmile bude moct, a že zabije všechny včetně žen a dětí, pokud ho budou dál srát a nevrátí mu placatici.
Pak se začal i ptát a zjistil, že Atreidy zatím nikdo nezná a že stále úpí pod Harkonneny. Když si ještě postěžovali, že zbraně a jejich součástky kupované od pašeráků jsou strašlivě drahé, prohlásil, že v takovém případě jim může postavit pár kanónů a atomovek z obyčejného písku.
Najednou byli skoro kamarádi.

Představ si, že přijde.
Natáhne ruku a řekne „Pojď se mnou,“ a ty nebudeš mít na výběr, tvé srdce ti nedovolí zaváhat, poběžíš za ním jako za pramenem v poušti, jako za jedinou nadějí na spasení.
Tvrdí, že není hezký, válečník s jizvou a sestřihem podle helmy, ale ty víš.
Víš, že je nádherný, protože jsi ho viděl stát ve světle řeřavých uhlíků, zlatého anglického lva. Stál tam dočista nahý a usmíval se, protože tys na něho čekal v loži.

A ráno? Bude sedět jen tak a krmit tě plátky jablka, jako by tě v noci neproklel a nepožehnal zároveň.

"Back to square one," Raven sighed.
"It's not quite as bad as that," Owl picked up the scene sketch. "We now know it was a tragic accident, not murder. And we have the weapon."
"Only a part of it."
"We need to ask the girl some questions," Owl concluded.
***
"Let's take this back to the top, shall we?" Thorne's voice was soothing. "What was the chant?"
"Something... jewish? I think. Irena said it's calling a ghost of a man. It worked. The board responded."
"What did it say?"
"Seemed like gibberish, really. D-B-R-H-A-D-M- I don't remember... it ended on Goodbye."

"To jsou netopýři? A kolik snášejí vajíček?"
"Jéé, tohle se ti doma vylíhlo?"
"Co to tady visí za ptáka?" "Visí tady netopýr, ale nezdá se mi, že za ptáka."

My netopýři jsme savci, ne ptáci. Rodíme se a ne klubeme. A sajeme jako mimina. Ne krev, ale mléko.
My netopýři se rodíme s mléčnými zoubky. Což neznamená, že se musíme zakousnout do dřívka, abychom nesosali lidem krev. Jakmile se narodíme, najdeme bradavku naší mámy, zakousneme se a sosáme mléko. Nějak se na lovící netopýřici udržet musíme.

Ten zvuk, co právě slyšíte, jsou čtenáři sykající bolestí a chytající se za prsa.

„Premiér na mě tlačí, abych na ministerstvu našel prostor pro úspory, a já se celé dny nezabývám ničím jiným než procházením papírů z vašich červených kufříků!“ lamentoval Jim Hacker. „Co mu mám podle vás říct?“
„Jsem si jistý, že něco vymyslíte, pane ministře,“ odpověděl Humphrey s potutelným úsměvem.
„Přece mu nemohu lhát do očí!“
„Ehm, lhát někomu do očí by bylo zbytečné pane ministře,“ podotkl Bernard. „Leda byste používal znakovou řeč.“
„Vůbec mi nepomáháte, Bernarde. Víte to?“ řekl ministr vyčítavě.
„Měl bych řešení, pane ministře,“ ujal se opět slova Humphrey. „Co kdybychom založili úřad, který by se o úspory postaral?“

V tábore panoval čulý spoločenský ruch. Každý sa snažil od ostatných zistiť, čo najlepšiu taktiku, prípadne podporiť svoju pozíciu vytvorením falošných mýtov. Hľadať pri brehoch? V centre Jazera? Jak tam dojsť čo najrýchlejšie?
Nutno podotknúť, že mapy Údolia boli nedostatkovým zbožím. Závodu to pridávalo zvláštne čaro.
Pohodlne som sa usadil a skontroloval batoh - čutora, nejaké veci pre prvú pomoc, lososovo kôprové koláče na cestu ( nechápem, koho taký recept napadol. Kôpor!!! ), lano, náhradné šatstvo...
"Erik?" ozval sa mi za chrbtom jemný nesmelý hlas. Skoro som vyskočil z kože. Za mnou stála malá blondýnka s očami odhodlanej srnky. Soňa, moja súčasná zamestnávateľka.