Láska za časů korony

Můj milý když padá
V dubnu sníh je to
Jako když řasa Ti
Do oka které pláče

Nemusíš být smutný
Když sníh v dubnu
Snáší se na květy
Meruněk nádherných

Můj milý ve vodě
Řasy taky plavou
Zelené, hnědé a
Rudé taky tak

Krásné dlouhé řasy
Zdobí dívčí zraky
Tvůj něžný obličej
Chrání jasný zrak

Můj milý řasa
Spadla do oka
Každému z nás
Když bolelo

Srdce bolelo
Každého z nás
Jednou nebo
Mnohokrát

Můj milý každý
Jeden z nás to
Zažil tolikrát
A nezapomněl

Nesmíš zapomenout
Na radost smutek
Svůj nebo cizí
Uchovej si milý

Můj milý
Zázraky
Pamatuj

Člověk je primitivní biolog
Zajímavá hříčka můj milý
Člověk je hříčkou přírody
Nenaděláme s tím nic

Člověk všechno ví a všude
Všude taky byl je to tak
Na lásku i na rozum názor
Patent na všechno má

Můj milý o hříčce lidství
Přemítat smíme spolu snad
Jsme lidé primitivní tak
Žádostiví a žádoucí snad

Neumíme se vymanit z nich
Z hedvábných lásky okovů
Prý jsou znakem svobody
Dávají v pandemii křídla

Můj milý opravdu netuším
Proč máme být primitivní
Přitom hory přenášet
Láska je znak svobody

Milovat smíme dál
Omezení pomíjí pak
V okovech svobody
My půjdeme dál

Věř milý

Můj milý víš
Co je to se bát
Mít velký strach
Z otevření dveří

Bát se tak moc
Tak strašně
Strašně moc
Jako se bojím já

Můj milý věz
Ač divné se Ti
To jistě zdá
A je to tak

Strašně se bojím
Vyjít ze dveří
Zavřely se mi
Jak se to stává

Můj milý víš
Něco končí a
Mělo by prý
I začínat

Jenomže dveře se
Zavřely a zamkly
Nechci je otevřít
Jednou to stačilo

Můj milý věz
Život se mi změnil
Zničil a převrátil
Díky téhle době

Tohle Ti nikdy
Nepředám a Ty
Boty moje zkrátka
Jaksi nenosíš

Posti se můj milý
Od zbytečných slov
Posti se od slzí
Stejně Tě to nemrzí

Posti se můj milý
Od hodin v práci
Navíc strávených
Posti se od Musím

Posti se můj milý
Hodin nad knihami
Marných to mučení
Srdce čekajícího

Posti se můj milý
Od slov Nemám čas
To přece pochopíš
Že firma nečeká

Posti se můj milý
Od falešného hájení
Od milosrdných lží
Posti se od Musím

Posti se můj milý
Od vlastního já
Sebelásky bolestné
Posti se od Nevím

Posti se můj milý
Od důležitosti světa
Od falešných důvodů
Proč být bez druhých

Posti se můj milý

Nastává noc můj milý
Stíny dlouží se a
My sami jsme v ní
Je temná a zlá

Nejhorší a nejtěžší
Přichází právě noc
Noc kdy se vyjeví
Pravda rozum sny

Můj milý bát se
Na to pozdě je
Nastává temná
Nemyslící noc

Můj milý noc je
Nerozumná krása
A já Tobě píšu
Slova podivná

Věř mi můj milý
V této noci se
Může něco stát
Zůstaň bez dechu

Můj milý na rozum
Patentů můžeme mít
Dle svého přání
Bolest je odplaví

Můj milý Kristus
Ležel v hrobě
V noci podobné
Taky se narodil

Můj milý
Nastal čas
Čeká
Na nás

Můj milý o odpuštění
Pravil v Bibli Pán
Ne sedmkrát Petře
Sedmasedmdesátkrát

Dnes jsme spolu o tom
Mluvili a přemýšleli
Nad odpuštěním lidem
Kteří zhřešili tisíckrát

Můj milý proč asi Pán
Petrovi pravil kolikrát
Když myslel že odpustit
Máme nekonečně krát

Co vězí za odpuštěním
Za spolknoutou výčitkou
Že jsi včera nevolal
A mne to tuze trápilo

Můj milý co je v pozadí
Já nejsem Ježíš ani Petr
A odpustit někdy je těžké
Ty dobře to víš můj milý

Můj milý snad odvážíš
Odvážíš se k hádání
Uhodneš co skrývá
Slovo odpouštění

(Není to těžké
Můj milý
Je to
Láska)

V mrtvé schránce
Necháme si vzkazy
Nikdo je nebude
Za nás číst

Z jedniček a nul
V mrtvé schránce
Máme teď dva vzkazy
Jeden já jeden Ty

V jediném tom vzkazu
Zanechaném ozvěnou
Čteme mezi řádky
Vzkaz který není

Jsme jenom lidé
Slabí a omylní
Odevzdali jsme
Lásku do strojů

Mrtvé je tělo
Člověka bez vady
Mrtvé a nahé
Tělo bez srdce

Jsme jako schránky
Které někdo zabil
Jedničkou a taky
Ubohoučkou nulou

jednička a nula
Ve schránce neživé
Nemají uši což dnes
Jim hodí se velice

Čísla totiž bez uší
Roušku nosit nemusí
Proto mrtvá schrána
Může život zachovat

Mnohé věci se dnes dějí
Seznámení co komplikují
Máme respirátory roušky
Omezení moře taky zákazy

Do práce a domů smíme
Taky jídlo si nakoupit
Hlady neumřeme někteří
Slušet nám však nebude

Je to kruté můj milý
Když seznámit se chceš
Honit v poli ženicha
Když mrzne nám a sněží

Někdy je život vtip
A lov na ženicha jen
Pohádka je neskutečná
Kterou nikdo nenapsal

Je to smutné že ti kdo
Byli sami před tím než
Proměnil se celý svět
Zůstávají osamělí dál

Úzko je mi u srdce
Z lidské samoty
Můj milý pověz mi
Prosím Tě pověz

Proč jsou sami

Motýlci v břiše
Křídly duši hladí
Poletují nezbední
Motýlci očekávání

Motýlci s křídly
Třepotálci maličcí
Tichouncí a
Bezbarví

Motýlci kteří čekají
Zrovna na nás dva
Myslíš že mají roušky
Nebo nosí respirátory

Máme sbírku motýlků
Není komu ji ukázat
Smíme být sami dva
Jenom ale to nevadí

Schováme si motýlky
Někdy na později
Vždyť jsou naši
Naši soukromí

Motýlích křídel rej
Střežíme si žárlivě
Jenom náš můj milý
Náš malý soukromý

Jako rej motýlků
jsou moje slova
Milá a krásná
Pevně doufám

Motýlci jsou pro nás
Ostatní mají svoje
A tak to má být víš
Motýlky má každý z nás

Mám špatnou náladu
Bručím a vzdychám
Dnešek je otrava
Navíc je ošklivo

Mám se dobře víš
Jsem milá a krásná
Chytrá a vtipná
Slyším Tvůj smích

Je to vážně otrava
Ve věku digitálním
Právo být zapomenut
Má každý jeden z nás

Právo být zapomenut
Navždy ze sítě vymazán
Mně to jde i v reálu
Jsem opravdu šikovná

Celé dny sama
Jen se zvířaty
Která nemluví
Ještěže Tě mám

Být zapomenut
Není těžké tak
Jak si lidé
Možná myslí

Chceš být ze života
Počítačem vymazán
Tu možnost teď máš
Ještěže ze srdce ne

Můj milý
Ještěže ze srdce
Vymazáni být
Nesmíme