DMD č. 1. pro 1. 4. 2022. Téma: Po hlavě

Sean Antares nebyl zbabělcem. Kdyby mu král dal rozkaz šel by i do předem prohraného boje a vzal by sebou co nejvíc protivníků by dokázal. Kdyby viděl hořet pastoušku, bez váhání by se vrhl do plamenů, aby všechny zachránil.

Přesto mu dělalo problém otevřít dveře do sálu, kde již všichni čekali. Nesnášel být středem pozornosti. Věděl však, že se této povinnosti nelze vyhnout.

Zhluboka se nadechl a vstoupil do sálu, který rázem zmlkl. Všichni na něj upřeli svůj zrak. Přesto se najednou cítil klidný. Až do chvíle, kdy jeho otec hrdě provolal: "Na Seana Antarese, nejmladšího rytíře v dějinách Tristenolu!"

Těžké dveře sotva propustily nesmělé zaklepání a kníže si teprve v tom okamžiku, kdy chtěl dát pokyn k jejich otevření, uvědomil, jak velmi je unaven. Prací i životem.
Zvedl oči od svazku, který už dlouhé hodiny nečetl, jen skrze něj zíral do prázdna, zrovna ve chvíli, kdy vstoupila. Celá v černém a s uplakanýma očima. Jejich pohled se střetl.
"Vaše knížecí milosti," hlesla a poklonila se téměř až k podlaze.
"Hraběnko Šliková." A po krátké pauze se opravil: "Voršilo."
A pak na něj únava života dolehla ještě silněji. Podlehl jejímu naléhání.
Šlikova hlava se tak jako jediná setkala s tělem.

“Už mám sbalené kufry! Všechno nachystané! A Jiří mi řekne, že musí okamžitě pracovně odjet! Chápete to?”
Jindřiška, Anna i Marta koukaly na kamarádku s pochopením. Opravdu prekérní situace!
“Tak krásnou cestu jsem vymyslela!” lkala Karolína.
“Mirek se taky tváří, že letos nikam nemůže,” zahučela Marta.
“Naši pojedou až koncem léta,” řekla Anna. "Beze mě."
“Hele,” napadlo Jindřišku, “co kdybychom vyrazily my čtyři spolu? Itálie, Řecko, Francie… dálky volají! Pojedeme s Karolínou místo Jiřího! Když už má sbaleno!”
Zadívaly se na sebe. Anně zablesklo v očích.
“Děvčata, nakonec, proč ne?”
“Takhle bez přípravy?”
“Jasně! Tohle je přece to správné dobrodružství!”

Někdy uprostřed léta
“Dítě, uděláme dohodu. Maximálně tři a půl kila. A jednadvacátýho je pěkný datum. Budeš invazivní.”

26. srpna
Poslyš, mladej, chápu, že tam máš bazén a sociální jistoty, ale mně už nebaví, že si ani nezavážu tkaničky. Navíc, jestli do zejtra nevylezeš, tak tě vyženou. Tak to neprotahuj, vem to po hlavě rovnou za nosem…”

16. března
“Dítě, ještě ti není sedm měsíců. Máš se převalovat na břicho, dělat druhý vzpřímení, možná se snažit lozit, ne tady lízt jak žíznivá čára a stoupat si. Natlučeš si kokos.”

Na to, že se ti ven nechtělo, jsi teď kapánek zrychlenej.

Zabít takového draka nebo saň není pražádná legrace. Aby si nějaký ten rytíř vzal hezkou anebo ne tak hezkou, pyšnou anebo méně pyšnou, šikovnou anebo totálně levou princeznu, tak je potřeba ukázat důkaz, že to monstrum leží pod drnem a nežere ani poddané, ani šlechtu.

To se řekne, že člověk má takzvaně „jít po hlavě“, ale ta hlava je jednak vysoko, jednak má plno ostrých zubů, chřtán většinou dští oheň, případně něco horšího. I když se drak nechá zapíchnout, tak odříznout jeho hlavu dá zabrat. V poslední době stačí jazyk, což je úleva.

Není divu, že chrabrost a kavalírství upadá…

Malý Pepíček jede v tramvaji, způsobně sedí mamince na klíně a roztomile komentuje okolní dění a krajinu.
Paní, sedící vedle, ho chvilku se zalíbením poslouchá, pak ho pohladí po hlavě a pochválí, že je hezký a chytrý chlapeček.
Pepíček k ní obrátí svá dychtivá kukadla a zeptá se:
„A vy máte doma taky takového chlapečka?“
Paní se začervená a smutně konstatuje:
„Ne, zlatíčko, bohužel mi čáp žádného chlapečka nepřinesl.“
„A máte aspoň holčičku?“ ptá se opět Pepíček.
„Ne, vrána mi žádnou nepřinesla,“ odpoví paní.
Pepíček se chvilku zamyslí a pak se nevinně zeptá:
„A s jiným ptákem jste to nezkusila?“

Adam přišel ke křeslu a položil si knížku na čtecí stolek. Sám si sedl na sedačku. Ještě než stihl zmáčknout tlačítko, před očima mu vyjela tabulka a nápis:
"Vytvořte si svého boha" přečetl nápis. Tlačítko muselo počkat. Adam si vždy musel všechno vyzkoušet.
"Určitě bude silný," zamyslel se bohotvůrce začátečník. "Ale tělo až po hlavě."
Po dlouhém tvoření před ním stál nasvalený blonďák ve dlouhém černém steampunkovém plášti s epicky vypadajícím mečem v jedné ruce a v druhé hrdě dřímající růžovou motyčku. Ta se mu tam prostě připletla a nedala se odstranit. A teď Adam konečně zmáčkl to červené tlačítko.