DMD č. 21. pro 21. 4. 2022. Téma: Chtíč

Na rozdíl od svého předchůdce, který navazoval intimní vztahy výhradně s výrazně mladšími muži, byl sexuální život Rojvola Raddlea zjevně na jednu stranu pestřejší, na druhou stranu mnohem méně rušný. Raddle jednak celý život trpěl stupňující se paranoiou (která ho ke konci života prakticky paralyzovala), jednak o sex podle dostupných zpráv neměl ani zvláštní zájem1.

___________________________________________________________________

1To je v přímém rozporu s řadou dobových erotických novel, kde byl ministr pod zástupným jménem nebo dokonce sám za sebe vyobrazován jako sexuální bůh erotoman, a se svědectvím asi patnácti žen, které se pokoušely ke slávě dojít tvrzením, že je Raddle otcem jejich dětí.

Lékař byl doporučením pro své řemeslo. Vysoký, postavy silné a i když byl starší než kapitán, člověk by mu hádal o deset let méně. Pohodlně u něj přespali a ráno mínili pokračovat dál. Avšak do loučení se do světnice vřítil mužský s děckem v náručí.
"Doktore, pomoz!"
Chlapec byl ošklivě potrhán.
"Skutálel se do Čertovy rokle!"
Lékař mužského vyhnal ze světnice a pohlédl na Jaroše.
"Mohl byste mi asistovat?"
"Jistě."
Seržant byl jako vždy chladný a klidný, ale Matěj si povšiml lesku v jeho očích, když spatřil lékařovy rozmanité nástroje.
Co jen v nich bylo? Zvědavost? Touha? Nebo něco silnějšího?

Dave byl na sebe skutečně pyšný. Narušit androidův bezpečnostní protokol byla jeho svatá povinnost. Jen občas nedokázal rozdýchat Krytonovy záludné otázky.

„Pane Listere. Narazil jsem ve slovníku na něco, čemu skutečně nerozumím.“
„A jak zní to slovo, Kryťáku?“
„Chtíč.“
Davea polil studený pot. „A co tam píšou?“
„Stojí tu: Pocit intenzivní touhy v těle. Jak to mám chápat? Je to lidský výraz.“
„No… to je jako… představ si, že něco fakt hrozně moc chceš.“
„Jako když se mi v noci zdálo o tom, jak se mi podařilo vyčistit roky zaschlé skvrny na Vašich trenýrkách?“

Pochopil, že to bude na dlouho.

Prásk!
Ze střechy se odloupl kus šindele a holub na plotě vyděšeně vzlétl.
„Kam mohl ten starý blázen navečer jít?“ syčí vysoký muž v sutaně. „A Hana? Já nevím,“ pitvoří se, „neřekl nic a odešel. To jí mám věřit?“
Bernard vztekle odrazil holí kámen, který mu ležel v cestě, a rázoval ke kostelu.
„Já ty kacíře dostanu na kolena! Mně nikdo nebude předhazovat, že jsem pořád jen kaplanem v takové díře! Jednou všem ukážu, komu se vysmívali! Dostanu Cimburského před soud a otec biskup mi dá bohatou farnost.“
Pokleká před křížem. Nevidí, že Ukřižovanému stéká po tváři krůpěj. Rosa? Slza?

„Za tohle mi ta děvka zaplatí,” syčel pancéřovaný a běžel k Elzee.
Dívka se bleskurychle odkulila.
„Tak ty mě nechceš? Ty si to nechceš užít, čubko pohublá,” nadával a znovu se po ní nezraněnou rukou natahoval.
„Ukážu ti pořádnýho chlapa,” rychle skočil, aby ji povalil pod sebe na zem.
S její hbitostí však nepočítal.
Elzee už stála vedle něj a dlaní jej silou pleskla přes ucho. Prasknutí bubínku slyšel jen Geralt.
Chlap bolestí zařval.
To už stál u něj také zaklínač, který se mezitím vypořádal s oplášťovaným.
Sek vedl zespodu přímo na zadní holenní tepnu. „S tímhle jsi došoustal, zmetku!”

Geralt se vrátil po několika dnech na lovu. Bylo to znát.
Jaskier nemohl z Geralta sundat ruce. Ten však vypadal, že se ho to vůbec netýká. Sotva ale byli po večeři, zaklínač prudce uchopil barda za ruku a začal ho táhnout k jejich pokoji.
Ještě se za nimi ani nezabouchly dveře a Jaskier byl přitlačen ke zdi vášnivým polibkem.
„Celý večer jsi mě přiváděl k šílenství,” zavrčel Geralt, když se jejich rty na vteřinu odtrhly. „Uvědomuješ si to vůbec?”
Jaskier jen bezmocně polkl. „Já jsem si nemohl pomoct.”
Geralt se škodolibě usmál: „Nápodobně. Zítra si nesedneš.”
„Ano, prosím,” vydechl bard.

Vidím tě brodit se uzoučkou strouhou -------------------- (Kočinko)
Jak Vesna tancuješ mezi květy --------------------------- (Andílku)
Místo mě s úsměvem končíš mé věty ----------------------- (Snílku)
Bez tebe vydržím jen chvíli pouhou ---------------------- (Hrozinko)
S tebou a vínem jdem nocí dlouhou ----------------------- (Kočinko)
Ze všeho zbyly jen siluety ------------------------------ (Andílku)
Když tě chci políbit na měkké rety ---------------------- (Snílku)
Srdce mi buší bolestnou touhou -------------------------- (Laskominko)
Dělej si se mnou klidně, co chceš ----------------------- (Zlatíčko)
Třeba mě pevně svaž svými vlasy ------------------------- (Vládkyně)
Označ mě, vládni mi, učiň mě svojí ---------------------- (Sedmikrásko)
Porušuj pravidla, chybuj a hřeš ------------------------- (Srdíčko)
Spletou se těla, spletou se hlasy ----------------------- (Bohyně)
Potom se duše s tou druhou spojí ------------------------ (Lásko)

Jak už dříve předesláno, trhy byly náročná věc. A tím náročnější, čím větší a druhově rozmanitější byly. A i když Gwen disponovala prostředky, které by se v pohádkách aktivovaly slovy: "Syp, pytlíčku!", byla tu pořád otázka prostoru. Žádná planeta není nafukovací.
No a pak nastal okamžik, kdy byli obleženi balíčky a Berek se zasekl.
"Já to potřebuju!"
"Máš tři!"
"Dobrá, tak to chci!"
Berek si chtěl dupnout, ale pak to zamítl.
"Prosíííím? Všem si koupila, co chtěli!"
Gwen pohlédla na Mimase. Nastal okamžik rodičovské rozpolcenosti.
"Tak mu to kup," kapituloval Mimas.
Ono se to čtvrté tachyonové torpédo bude určitě hodit.

Když se poprvé dotkl její dlaně, zábla jako sníh. Držel ji tak dlouho, až se zahřála.
Rozdmýchal oheň a sledoval, jak taje.
Oheň a led.
Když poprvé spojil jejich rty, byly chladné jako ocel. Líbal je tak dlouho, až hořely touhou.
Zažehl hranici a cítil, jak plane.
Plamen a dýka.
Když poprvé řekl, že ji chce, její oči studily jako dva brilianty. Díval se do nich tak dlouho, až vzplály stejnou vášní.
Rozpálil kámen a pozoroval, jak se mění v srdce.
Drak a diamant.
Když se James Potter probudil vedle Narcissy Malfoyové, chtěl věřit, že to není jen fyzická láska.

Seděla u stolu sama a popíjela víno.
„Nejspíš na někoho čeká. Jenže, co za chlapa by nechalo čekat tak krásnou holku,“ pomyslel si.
Barman mu poslal čtvrté pivo.
Měl by za ní jít a zkusit to …
Páté pivo.
Jo, rozhodně za ní půjde, jenom si musí promyslet, co jí řekne…
Šesté pivo.
Zasněně na ni zíral. Jenom dopije a…
Sedmé pivo.
Tak jo, jde se na to… odsunout židli, pak levá, pravá, levá...
Vrávoravým krokem se vydal přes lokál.
„Poslední objednávky,“ ozvalo se.
„Tak nic, už je pozdě, vyjde to jindy,“ pomyslel si a plynule nabral kurz směrem k východu.