DMD č. 21. pro 21. 4. 2022. Téma: Chtíč

Kolem kobka tulící se k tělu jak svěrací kazajka, všechny čtyři stěny na dosah a s jizvami zanechanými v omítce nehty, močí a krví, strop s prskající žárovkou v nedohlednu; jako by byl Vilém spuštěn do hranatého tubusu.
Chčíc nechčíc zapomeň tu na chtíč, čte žlutavý nápis vlevo, Přiznej barvu!, vyzývá rudá před ním, Byl jsem tu je vyrýpáno vpravo. Detaily perfektní, rozlišení na té nejvyšší úrovni.
Sám ze sebe vidí jen bimbase, an s hlavou skloněnou levituje v prostoru.
Zavrtí sebou, by zkontroloval cítěné: sedí na křesle, ruce i nohy pevně zafixovány, hlavu zakutou do VR helmy.
Zavře oči.

Marilla měla sotva patnáct let, když byla nucena do životního rozhodnutí - odjet s Jamesem z Ostrova, nebo se postarat o farmu a bratra. Milovala Jamese nade vše, ale svatební závoj uložila do truhlice a ujala se svojí povinnosti.
Trvalo čtyřicet let, než další muž rozdmýchal dávno zapomenuté pocity. Myslela na jeho úsměvy, líbilo se jí, když s ní mluvil, v noci se jí zdálo o krásných zelených očích. Poprvé v životě se učesala neprakticky, zato slušivě. Vzala si nejlepší šaty. Žárlila.
Když se z Nathaniela vyklubal podvodník a zloděj, styděla se, že dovolila obyčejnému chtíči, aby jí hloupě pomotal hlavu.

Seděl u jeho postele a tiše ho sledoval. Musel být vyčerpaný, když si dovolil usnout v mé přítomnosti, pomyslel si a něžně se pousmál. A snad mi i začal důvěřovat, zadoufal.

Protáhl se. Z té nepohodlné židle ho začala pěkně bolet záda. Ale nechtěl odejít. Nejraději by vklouzl do té postele a stočil se vedle svého profesora… Severuse, opravil se a projelo jím vzrušení, když si uvědomil, že mu vážně dovolil říkat mu jménem.

Naklonil se a jemně odhrnul vlasy, které mu padaly do očí. Prsty sjel přes tvář až k obvazu na krku v lehkém pohlazení. Toužil ho políbit.

Sage Antares ve svém životě moc věcí nelitoval. Když umíral, začal litovat svého rozhodnutí vydědit svého vnuka. Ve skrytu duše toužil po tom, aby mu syn dal vnuka či vnučku, kteří by vzešli z manželství s Violou. Jeho touha však měla zůstat nenaplněna.

V posledních dnech svého života mu navíc vnuk dělal nepřetržitě společnost. Něco, co si Sage vlastně nezasloužil, neboť vnuka do té doby ignoroval.

Nakonec byl Sage rád, že Sean zařídil svému synovi budoucnost. Mít ochránce, který má styky na královském dvoře, Samuelovi usnadní život.

Snažil se překonat hořkou pachuť toho, že ochráncem bude jeho protivník - Luthomar Niman.

Největší problém lidského života přichází tehdy, když člověku jeho společenské postavení umožňuje získat vše, po čem zatouží. Získal nejlepší vzdělání tehdejší doby, ale toužil stát se králem. Jaká náhoda, že jeho starší bratr zemřel. Toužil po moci a mocném spojenci, jaká náhoda, že žena, již nezdravě miloval, byla Španělka. Hořel božím hněvem a potlačoval náboženské reformace. Samozřejmě jen do doby, než se mu hodilo ji podporovat. Žádal si syna, ale jeho vyvolená zklamala pouhou dcerou. Někdy v té době začal tloustnout. A taky se hodně zamiloval do Anny Boleynové.
Jaká hrůza, když zjistil, že i ona žila zmítaná divokými tužbami.

Skřivánek se líně pohupoval na vlnách na dohled hrdla dlouhého průlivu.
“Vidíte něco, Hoopere?”
“Ne, madam.” křikl námořník z ráhnoví.
Jenom se zdrželi.
Mapy jsou nepřesné.
“Počkáme ještě dvě hodiny.”
“A potom?” zeptal se pan Keith.
“Prohledáme ústí průlivu. Když se do tmy neobjeví, vyplujeme.”

***

“Člun! Tam!”
Ukazoval Hooper k ústí říčky. Roztáhla dalekohled.
“Dejte mi spustit člun! Vyhlaste poplach!”
Smršť rozkazů zvířila vzduch. Člun odrazil. Záběry vesel ho nesly vstříc dřevěným torzům. První tělo spatřili, ještě než se kýl zaryl do kamenitého dna. Známky zoufalého boje.
Margarita tu pořád někde byla.
Touha po jejím dopadení se právě stala osobní.

Albus zaklepal na dveře Tomova pokoje a opatrně nahlédl dovnitř.
"Smím dál?"
"Jo," odpověděl chlapec.
"Chtěl bych si s tebou o něčem promluvit. Máš chvilku?"
"Jo," pokračoval Tom v jednoslabičných odpovědích, jako by tušil, co přijde.
"Víš, jak jsem ti vyprávěl o tom, že tví rodiče, tví skuteční rodiče, se měli rádi, ale maminka zemřela a tatínek se tě vzdal, protože se nedokázal smířit s její smrtí?"
"Jo."
"Tak to nebyla pravda," přiznal Albus. "Tvoje maminka se zamilovala do tvého otce a chtěla ho tak moc, že ho svedla pomocí nápoje lásky."
"Hmm," řekl Tom.
Brumbálovi stekla po tváři slza.

Přišel včas.
Nečekala to od něj. Působil na ni jako zazobaný floutek, kterému všechno projde. Privilegovaný frajírek. Namočený do černé magie.
Drahá kožená bunda. Nohy opřené o vedlejší židli. Aspoň si je nedal na stůl.
Vážně po tomhle muži kdysi toužila?
„Neměla jsem zasahovat,” řekne mu. Vrbenský svou magickou transformaci zvládl. Aleksandr ne. Viditelně.
„Takže se ti všechno vrátilo?”
Neodpoví.
„Nechala bys mě exnout?”
„Určitě byla jiná možnost.”
„Tohle,” ukáže si na levé oko s černočernými skvrnami, „byla jediná možnost.”
„Přibyla ti skvrna.”
„Použil jsem černé kouzlo.”
„Nebyla jiná možnost?” opáčí Olena. „Nebo nezvládneš život bez černokněžnictví?”
Teď mlčí on.

Doba oběda. Matka u sporáku. Sáně se popelí kolem. Už rozlilo psí misku a do pusy si nacpalo granule. Bž v dětské židličce máchá kůrkou chleba.
“Papat,” pronese Sáně.
“Už to bude. Běž si sednout do židličky.”
Sáně zaostří na talíř s rizotem.
“Ne.” prohlásí kategoricky.
“To je rizoto. To máš rád.”
“Ne! Papat!”
“A co chceš papat?”
“Tistiny.”
“Nemáme těstoviny.”
Sáně odstrčí talíř.
“Tistiny!
“Vím, že bys chtěl těstoviny. Ale ty nemáme. Máme rizoto. To je taky mňam.”
“NE! TISTINY! PIČUK!”
Opět (tak jako už mnohokrát) matce probleskne hlavou, že prozrazovat batoleti existenci těstovin s kečupem byla zásadní chyba.

Pozorovala jsem ho z dálky. Před ním leželo jakési zařízení, jež bylo pro mě záhadou. Rukou se ho těměř dotýkal. Jakoby se zastavil v pohybu. Viděla jsem mu to na očích. Tu vášeň... chtíč, jak moc toužil po jeho aktivaci. Jako by zařízení mohlo napravit veškeré křivdy času. V odlesku okamžiku se třpytilo rozhodnutí. Ruka se přiblížila objektu ještě blíž, až se ho skoro dotýkala.
Pak se bez jediného slova obrátil a odešel.
*
Neptala jsem se a ani jsem nemusela, aby mi došlo, jak těžký boj svedl. Potom všem, co mu provedli, já bych to aktivovala. Ale já nejsem Doktor.