Letenské listy

Veganské bistro není práce, ale poslání.
Byly jsme nenaplněné životem. Ted zachraňujeme svět a otvíráme lidem oči.
Formální vzdělání nepotřebujeme, šly jsme za hlasem svého srdce. Žijeme tady a teď. Sny se nám plní dennodenně. Lidé chodí děkovat, jak si skvěle pochutnali.
Třeba tohle bio eko homemade svěží pesto. Základní suroviny pocházejí z Letné. Jižní stráně pod Stalinem. To je pro nás největší motivace a hnací motor, kvůli čemu nám nevadí vstávat denně ve čtyři ráno.

„Ty, Míšo, jsi si jistá, že tohle jsou cibulky allium paradoxum?“
„Jsem tam ještě přihodila pár narcisů. Ty fronty už mě fakt začínají zmáhat.“

Není to úplně typická šachovnice, čítá čtrnáct krát sedm. Nebuďme hnidopiši.
Židovští architekti vytyčili hrací plochu. Krásné nové čisté plány.
První řady pěšců prakticky nestihly zaujmout polohu.
S pěšci je trápení. Malí, slabí, nepatrní. Jinak postupují a jinak berou. Tihle skončili v emigraci nebo v lágru. Jediná rodina Budických se dokázala vrátit.
Pole obsadili esesáci. Střelci, králové.
Po válce komunisti. Papaláši. Někteří dodržovali pravidla, jiní podnikali příliš odvážné výpady. Nebyli krytí. Čestmír Císař, Josef Smrkovský. Dvě dolů a jednu doprava. Nebo…
Karel Hoffman ovládl dvě řady. Dočasně.
Nakonec pěšci došli na poslední řadu. Proměnili se v silnější figury.
Rozhodli partii.

Neměla v životě moc jistot. Zmizel táta. Máma s bráškou. Babička. Domov.
Přesadili ji. Tady bude aspoň v bezpečí.
Cizí země, cizí řeč, cizí lidé.
Však si zvykne. Děti jsou přizpůsobivé.
Musím do práce, Mášo, zůstaň doma. Nikomu neotvírej a buď hodná. Už jsi velká holka.
Velká holka. Pětiletá.
Měli se strejdou poznávací znamení. Pootevřené dveře. Nepotřebovali mluvit. Rozuměli si.
Plachý muž jí kladl na srdce, že nikomu nesmí prozradit, co spolu dělají.
Je to tajemství. Sekret, chápeš. Jinak kouzlo zmizí.
Znala to z pohádek. Slíbila. Neřekla.
Ale kreslila obrázky. Vlaky, co drkotají přes žebra. Tunel, spojující prázdné oční důlky.

Oslava devadesátin proběhla velkolepě. A byla úplně prázdná. Na příští kulatiny už tu Marie snad nebude. Umřít ve spánku.
..
Malinko se jí zatočila hlava. Uklouzla v koupelně. Vrásčitá ruka se zlatými prsteny se roztřeseně přidržela dveří.
 Seděla na okraji vany, zhluboka dýchala. Našli by ji včas? Kdo by hledal?

Ve středu chodívala poklízet Nadiya. Učitelka z Mykolaiva. 

Třeba ji nemusela hned vyhazovat. Prosila jen dočasně slevit z nájmu, než sežene pro neteř hlídání. Ale co. Kňourání nesnáší. Cácorku teď slýchá celé dny pobíhat po schodech.

Zítra najde náhradu, ukrajinských uklízeček je plná Praha.

Napřímila se.

Vstala.

Vlastně se nic nestalo.

V budově ministerstva vnitra na Letné došlo k dalšímu, letos již pátému pokusu o sebevraždu.
„Zaznamenali jsme prudký nárůst,“ potvrdila tisková mluvčí.
„S ohledem na ochranu osobních údajů samozřejmě nelze sdělovat podrobnosti, ale jedná se o dlouholeté a zkušené zaměstnance. Mohu pouze poskytnout písemné dokumenty, včetně textů, na kterých dotyční naposledy pracovali.“

Potenciál jsme. Je to o tom osobním kontaktu. My chceme tu kohezi. Měli jsme setkání přátel koheze. Teď jedu otevřít do Kroměříža rezonanci. Nám zkrátka ty peníze z Evropy někdo nadiktoval. Protože tamto je z toho jen ostuda.

„Ano, všechny oběti pracovaly jako soudní tlumočníci do znakového jazyka."

Nechtěla tam jít. Vůbec o tom neuvažovala. Léta se podobným akcím úspěšně vyhýbala.
Zavírala okna, prchala z města.
Když byla malá, nesměla při shromážděních ven. Cítila křivdu. Toužila po papírových holubičkách na tyčce. Otvíraly se a zavíraly. A mávátka! Růžová, bledě modrá, žlutá.
Letos na jaře se Jakeš přesunul na Václavák. Už se bál, že v pevné jednotě se Sovětským svazem a dalšími socialistickými státy daleko nedojde. Cesta přestavby a demokratizace odbočila.
Ani teď ji to ven zrovna netáhlo. Natřásající se těla, husto k nedýchání.
Ale tenhle dav zněl jinak.
Pohladila si rostoucí bříško, natáhla podzimní bundu a vyšla ven.

Spolek postarších dam Belcredia vyhlásil boj gentrifikaci.
„Nejde jen o vysoké nájmy. Mizí podoba čtvrti, kde jsme prožily celý život.
Nemáme nic proti avokádovým toastům. Onigirazu se stalo oblíbenou svačinkou. Ale kde zůstává tolerance a názorová pluralita?
Způsob, jak znovu nastolit rovnováhu, není o nic drastičtější než ten, kterého jsme zde na Letné denně svědky.
Letos jsme přihlásily na Zažít město jinak tradiční kurzy venkovního vaření. Připravíme a naservírujeme osvědčené recepty předků.
Vrány v jíšce, vrabce na víně, hlemýždí salát, ježky v peci, domácí psíčkovou.
Ať jsem žába na česneku, jestli se generace sněhových vloček okamžitě nepřestěhuje nejméně do Berouna.“

Otce si vodila, ještě jí nebyly čtyři. Na letenském Šemíkovi dokázala kroužit donekonečna. Bude nejmilejší taťulínek, když nechá svézt Mařenku ještě jednou. A ještě jednou.
Bratříček se narodil až po válce, přirozeně si ho vzala na starost. Zbožňoval ji, cokoliv by udělal. Vypiplaný k užitku.
Manžela pečlivě volila s ohledem na změněné politické poměry. Nepřebrala. Postarší zchudlý továrník, vdovec, teď oddaný straně a vládě. Měkký. Zaťala zuby. Koneckonců to nebude na dlouho.
Nebylo.
Letenský činžák restituovala jako vdova. Nájemníky pečlivě probrala. Zákony platí pro ostatní.
Nenápadná stará dáma. Trvalá ondulace, decentní zlatý šperk. Nic vulgárního.
Vodicí šňůry nepouští z ruky.

„Tyvoe, dávej bacha, furt jí stojíš na hlavě!“
„Zas nešplhám po ničím hřbetě!“
„To nepochopíš, voe. Rozdílný hodnoty, voe“
„Co plácáš vo hodnotách, voe! Pivo, párky, automaty.“
„Bejvávalo! Co jsem s Božkou, spatřuju vyšší smysl.“
„Jo, přibyl sex třikrát denně. A párky už nežereš syrový.“
„Zato tys guru, voe! Bejvák na radnici a vlastní děti nedokážeš spočítat!“
„Obohacuju lidskej genofond, voe.“
„Nemel a čum kam šlapeš! Ať jí zase nemusíme spravovat frňák!“
Zvony od Antonína.
Slezli z lešení, sbalili vercajk.
Pokračování polemiky o hodnotách si nechali na polední pauzu. K orosenému Radegastovi.
Na karyatidy na fasádě už se ani neohlédli.

Ani výstavba nové soustavy rybníků v Letenských sadech nedokázala snížit teplotu městského tepelného ostrova.
Vědci z Ústavu pro výzkum klimatických vlivů proto přišli s unikátním řešením.
Při náročném terénním průzkumu zjistili, že druhým největším zdrojem vláhy, hned za přirozenými dešťovými srážkami, je na Letné úhrn noční a ranní moči návštěvníků barů a restaurací. Použili proto naklíčený slad, jehož vůně je muži vnímána obecně pozitivně, a vytvořili urinální ostrůvky.
Stačilo rozsypat po nárožích a v průjezdech hromady sladu, lákající příjemnou vůní k močení. Tekutina se přes den vlivem slunečního záření postupně uvolňuje a tím ochlazuje vzduch.
Na odstranění zápachu se pracuje.