Letenské listy

Jaroslav se šoural zpátky do druhého patra, matčin důchod v ruce. Nemohl pustit pošťačku do bytu. Nekomunikoval. Sousedy nezdravil. Podivín.
Dveře od bytu nezaklapl, beztak býval dopoledne v domě sám.
Holčička se klouzala po schodech. Byla tu nová. Cizí. Osamělá. Teta přikázala zůstat doma, ale Mášu to nebavilo. Utekla na chodbu. Pootevřeným dveřím neodolala. Taková krása! Vláčky jezdily z pokoje do pokoje. Mosty, tunely, výhybky. Semafory svítily, mašinky houkaly.
Muž se ve dveřích zarazil.
Prozrazen. Dítě. To nezvládne.
Mášenku mrtvola v kuchyni nezaujala. Těch už za svůj pětiletý život viděla spoustu. Zvedla oči k Jaroslavovi: „Чи можу я дивитися поїзди?“.

Opustila nás. Navždy. Tenhle svět byl pro Karolínu moc drsný.
V Čechovce drobně mžilo. Slizko, neveselo, truchlivo. I platany plakaly. Barney očichával rozmočené zbytky pohankového quiche s kadeřávkem a kozím sýrem. Marian se rezignovaně opíral o rýžový smeták. Zamlženýma očima přejel dvorek, nedouklizený po sousedských slavnostech. Ztěžka si povzdechl.
Dalo se to čekat. Na poslední kurz přírodního drhání se dostavila jen popletená babka. Z bia Oko odstranili její oblíbené plážové lehátko. Poslední kapkou bylo, když se omylem napila kávy oslazené cukrem. Cukrem!
Na venkově jí bude líp. Objevila nový smysl života. Organizuje teď kurzy wellbeingu pro vysloužilé žížaly z vermikompostérů.

Sedmá pražská část letos zaznamenala pětinásobný nárůst počtu plastických operací.
„Jednoznačně převažují svobodní muži mezi třiceti až čtyřiceti lety,“ potvrdil reportérovi Hobuletu doc. Mudr. Čestmír Hladík z letenské privátní kliniky Smooth.
„Pozorujeme přímou souvislost s oblibou trendy psích plemen, šarpejů a francouzských buldočků. Je vědecky potvrzeno, že ve velmi krátké době, řádově několika měsíců, se domácí mazlíčci začnou podobat svým majitelům. Méně se ví, že proces je i reverzní. Laicky řečeno, pokud zvolíte za životního partnera psa, musíte počítat s následky. Naši specialisté jsou připraveni vám s vyhlazením vrásek pomoci.“
V nejbližších měsících zřejmě dojde ke strmému nárůstu počtu psíchiatrií.

1. Chtěli byste žít v zemi, kde vládne sedm trpaslíků nebo tři medvídci?

2. Jaké jsou důsledky spojení kmenových buněk jelena lesního a jírovce maďalu a kde byly poprvé pozorovány?
a. v pražské ZOO v důsledku dokrmování spárkaté zvěře
b. v okolí vodárenské věže
c. v lánské oboře na bezpoplatkových lovcích

3. Existuje na světě kolejiště, které prochází mumifikovanou lidskou kostrou?

4. Vyjmenujte alespoň pět výhod umělých květiny oproti živým!

5. Hlasovali byste pro vyhlášení prezidentské amnestie?

6. Na kompost nepatří
a. nejídlo
b. nebio
c. nablilo

7. Nemám otázku, ale soutěž. Kdo vyhrabe z kompostu nejdříve prošlou hovězí panenku?

Namaluj mi svět, Mášenko.
Namaluj louku plnou motýlů a kytky zářivých barev. Namaluj slunce, ptáky na nebi, zvířátka v lesích. Víly a trpaslíky. Duhového jednorožce se zlatými kopýtky. Namaluj, jak si hraješ s bráškou. Namaluj, jak všichni pojedeme k moři.
Nemůžeš si vzpomenout. Louku zdusaly tanky, pásy rozdrtily motýlí larvy. Jednorožce ani skřítky už nevídáš. Srnky s koloušky snědli orkové. Z krytu jsi nebe vůbec nezahlédla. K moři se přes frontu nedostaneme. Babička je mrtvá, střepina granátu. Máma utekla s bráškou domů do Ruska.
Že máš jen černou pastelku?
Pojď ke mně, malá, budeme si o normálním světě zatím povídat.

Poprvé ji zaregistroval, když se šel ráno proběhnout. Pružná, plavá, nádherná. Volná.
Nestihl zareagovat včas. Utekla.
Dostal druhou šanci. Nazítří přišla sama. Svůdně voněla. Chtěl ji.
Spolu. Jak to myslíš, kamkoliv? Já domov mám. Když chci, taky můžu na procházku.
O víkendu na dlouhou. Jednou jsme byli týden u moře. Můj život má řád. Jídlo třikrát denně.
Jasně, dělám ze sebe šaška. Občas. A poslouchám na slovo. Vyplatí se to. Nemůžou přece všichni dělat, co chtějí. Ani bych nevěděl jak. Kdo by se o mě postaral.
Promiň, budu muset běžet. Rád jsem tě poznal. Slyšíš, už volá.
„Barney, k noze!“

Ale jen se neupejpej. Čerstvá mrkvička, sama jsem jí vypěstovala. Mám po tátovi starou motorku, pamatuje Velkou vlasteneckou válku. Zapřáhnu vozejček, naložím zeleninu, dovezu na trh. V Mykolajivě na rynku vyměním mrkev za chleba. Nebo za sýr. Někdo má mlíko, někdo vajíčka. Peníze tu nejsou k ničemu.
Počkej, dolů jdeme. Nahoře nebydlíme. Tam by mi v noci mohlo něco spadnout seshora do postele. Zvykneš si na všechno.
Nenechám se vyhnat z domova. Kam bych asi šla? Nebudu nikomu na obtíž.
Tohle? Jo, sama jsem malovala. Dřív se mi prožitý měnilo v obrazy. Teď s nima zacpávám díry po rozbitých oknech.

Milý Antoníne,
předem mého dopisu přijmi, prosím, srdečné pozdravení od celé rodiny.
Včerejší oslava se náramně vydařila. Dostavili se všichni moji milí, svátečně oblečeni a s úsměvy na rtech.
Víš, že nákladné pozornosti nevyžaduji, koneckonců jsem po manželovi dobře zaopatřena. Přesto mě nesmírně potěšil dárek od Tvého syna Jarouška. Netušila jsem, jak něžné city ke mě, staré ženě, můj synovec chová. Zlatý prsten se safírem se jak vejce vejci podobá tomu, co mi na prst navlékl můj drahý Jindřich.
Doufám v brzké shledání, až Tě propustí z vězení. Nikdy jsem neuvěřila, že bys byl schopen okrást vlastní sestru.
Líbá Marie.

Posedávali na paletách ve vnitrobloku, jinany vrhaly sporé stíny. Tváře mokré a slané.
Tísnivé ticho prolomila Jana. „Jak se nám mohla celou dobu dívat do očí?“

„Zdravila na schodech, a přitom…“ zlomil se jí hlas. „Myslela jsem, že ji znám.“

„Kdybych něco tušil, mohl jsem pomoct.“ Marian objal kolena rukama a sklonil hlavu.

„Bylo jí teprve pět. Znal jsem jí celou dobu. Roztomilá, živá.“

„Přitom Karolína se fakt těšila, než si ji přinesla.“

„Ty sis něčeho všimla?“

„Byl to šok. Čouhala z kompostu. Rozsekaná na kousky. Suchá. Snažila se zahladit stopy.“

„Tři neděle bez vody nemůže přežít nikdo.“

Umučená mučenka.

Plán byl prostý. Každý si vzal na starost jednu hlavu.
První milovala třešně. V červnu žádný problém.
Druhá toužila do úmoru drbat za ušima.
Třetí byla blázen do country. Brnkal jí na banjo.
Čtvrtá a pátá nechtěly vlastně nic, řešily politiku. Schroupaly všechno, co bylo v dosahu. Zapíjely vodou ze studánky.
Šestá zaháněla melancholii poslechem básní. Oblíbila si Poea.
Poslední sedmá kladla nepříjemné otázky. Proč ho máme sežrat? Co udělal špatně? Každý princ přeci jezdí na lov. Že je pořád pryč? Tolik se jí stýskat nemůže! Že ji milujete víc než on? A co si ubohá počne se sedmi trpajzlíky?