Pokud si chcete zřídit uživatelský účet, napište nám prosím na sos.hp.ff (zavináč) gmail.com. V mailu prosím uveďte zejména to, pod jakou přezdívkou u nás chcete vystupovat!
Dana se vypotácela z výslechové místnosti, hluboce vydechla a opřela se oběma rukama o stůl v předpokoji, u kterého seděla Hana, u nohou tři balíčky.
"Hrůza. Vážně myslí, že jsme američtí špióni?"
"Nemyslí, jen plní předpisy. Hele, sbalila jsem nám věci, stěhujeme se."
"Rekvalifikace."
"Jo, rekvalifikace."
Podívaly se na sebe a povzdechly si.
V ložnici seděla na ustlané posteli Jana a usedavě plakala.
"To byl ten výslech tak hrozný?" vyděsila se Dana.
"Ne, to Čenda. Prý- Prý telegrafisti nechodí s uklízečkami."
"Lotr!
"Venda..."
"To bude stejné."
"Tak uklizečky nebudou chodit s telegrafisty, a bude koukat. Čenda není žádný lamač srdcí."
Je potřeba říci, že podobné chování je nesoudružské a nehodné socialistického člověka.
Hana, Dana, Jana a americký špion stáli u východu z tajného vládního krytu. Dívky držely mrtvého Zdendu.
Najednou do chodby za nimi někdo vstoupil. Dívky vyjekly, byl to soudruh vedoucí vnitřní ostrahy tajného vládního krytu.
Americký špion hmátl po Zdendovi, něco zmáčkl na své stříbrné krabičce a oba se rozplynuli.
"Zatýkám vás pro pokus o opuštění přiděleného pracovního místa."
Jana začala vzlykat.
"Co s námi uděláte? Zavřete nás?"
"Ale kdepak holčičko," zasmál se ďábelsky soudruh vedoucí vnitřní ostrahy. "Bude to mnohem horší."
Teď už vzlykaly všechny tři.
"Navěky ztrácíte možnost pracovat jako poštovní doručovatelky." Opět se zachechtal.
"Čeká vás rekvalifikace."
Čím dál víc by bylo potřeba znát knihu Thomase Pynchona Dražba série č. 49.
Lovecký zámeček Thurn-Taxisů ve švýcarské Juře byl zcela odříznutý od světa. Hrabě se synem museli přiletět vrtulníkem. Praděd se sem stáhl už před léty a museli se s ním poradit.
Stařec hleděl do plamenů krbu.
"Donutili jsme agenta Jezevce, aby se odhalil."
Starý hrabě mlčel.
"Použil stínovač."
"Kde?"
"Někde v Rusku," mávl rukou hrabě. "Komouši po něm půjdou, to dokážou zaznamenat."
"Nepodceňuj Jezevce. Prochází časem jako duch. Ovládá kouzla i techniku. To on zavinil smrt tvého otce. Můj děd ho málem dostal na Krymu, ale je příliš mocný."
"Jen díky němu Tristero přežívá."
"Je to nekonečná a vyrovananá začarovaná partie."
Dívky obstoupily zraněného špiona a mrtvého Zdendu.
"Zavolej bezpečnost," řekla Hana Daně.
"Počkejte," vypravil ze sebe špion. "Nejsem agent vlády USA. Pracuji pro mnohem starší organizaci. Nezajímá mě váš směšný socialismus, ale pošta, kterou nám chtěli ukrást."
"Cože?"
"Máme ve znaku ucpaný poštovní roh."
"Jaký roh?"
"Trárarára," udělal špion.
"Pošťáckou trubku!"
"Chcete zachránit toho mladíka?"
"Je mrtvý!"
"Mám neomezené možnosti."
Dívky na sebe pohlédly. Dana kývla.
Špion vytáhl z kapsy stříbrnou krabičku a zmáčkl tlačítko. Všichni zprůhledněli a začali se vznášet skrz stěny.
U dveří krytu jim před očima jasně vyvstal znak ucpané pošťácké trubky, kterou pozlatil poslední sluneční paprsek.
Hana, Dana a Jana se dovolily soudružky velitelky sedmé čety poštovních doručovatelek v odpoledním volnu na pingpong. Neprozradily, že si totéž vyprosili Venda, Jenda a Čenda.
Vracely se těsně před večerkou, celé rozpálené a usměvavé.
Náhle ztuhly. Z chodby za tělocvičnou se ozývaly divné zvuky. Dívky se podvědomě chytily za ruce a nakoukly za roh.
Ležela tam dvě zhroucená těla.
"To je Zdenda," vyjekla Jana.
"A asi ten špión," dodala Dana.
"Zdendo, Zdendo," cloumala Hana s nehybným tělem.
"Soudruhu špióne, co vám je?" ptala se vyděšeně Jana.
Špion jen zasténal: "Tristero. Poštovní roh."
Naopak Zdenda byl až příliš tichý společník.
V tajném podzemním vládním krytu před večerkou v ložnici poštovních doručovatelek sedmé čety dokončovaly Dana s Janou nástěnku politických aktualit. Najednou do ložnice vlétla Hana:
"Ten chycený špión byl falešná volavka. Falešný Američan. Falešný špión."
"Cože byl, co se stalo?"
"Soudruh poštmistr objednal u kontrarozvědky falešného špióna, aby zjistil, jestli někdo z nás není taky špión. Chytil se na to Vendův kamarád Zdenda."
"Cože?"
"Se špiónem společně poslali tajné materiály do Ameriky."
"Jak to víš?"
"Venda našel divnou zprávu z dálnopisu a odnesl ji vedoucímu. Špión asi nebyl falešný Američan, protože neuměl pořádně česky. Místo faktura ROH napsal fraktura rohu."
Členy ROH, Revolučního odborového hnutí, byli v socialistické éře všichni pracující, i když nevím, zda i američtí špióni. Ale ti falešní asi ano. Komu a co mohla fakturovat organizace ROH z tajného podzemního krytu vlády, to netuším.
Ještě bych chtěl upozornit na nejednotnost psaní slova špion. Podle mě je spisovná pouze krátká forma, i když současná Pravidla pochopitelně připouští dubletu. V textu soudružky dívky používají formu špión, což má působit legračně, byť připouštím, že bez této poznámky to legračně pravděpodobně nepůsobí.
Předchází dosavadní drabbly z letošní série. Pravděpodobně se odehrává mezi lety 1983 a 1985.
Text z totalitního prostředí
"Soudruzi, zahajuji uzavřené tajné jednání vlády ČSSR. Přítomen je ministr zdravotnictví ČSR, což vysvětlím později.
Předsednictvo Ústředního výboru Strany nám uložilo vybudování tajného krytu pro vládu, ÚV a Genštáb pro případ atomové války, včetně zajištění personálu. Písemné materiály jste četli, proberme to.
Vlastíku, spojení bude klíčové."
"Vyberu nejlepší a nejhezčí pošťačky," slíbil soudruh ministr spojů.
"A telegrafisty, na ty nezapomeň."
"Jistě, soudruhu."
"Budou potřeba i zdravotníci," vmísil se soudruh ministr zdravotnictví.
"Ty mlč," skočil mu do řeči soudruh ministr zahraničního obchodu. "Ty jsi navrhl v krytu zakázat alkohol."
"Bohouši, pro tebe bude třetí světová válka prostě jedna dlouhá odvykací kúra."
Jednajícími osobami jsou ministerský předseda vlády ČSSR Lubomír Štrougal, ministr spojů ČSSR Vlastimil Chalupa, ministr zahraničního obchodu ČSSR Bohumil Urban (který byl veřejně podezírán z alkoholismu, pravděpodobně oprávněně) a ministr zdravotnictví ČSR Jaroslav Prokopec, který byl lékařem v oboru radiologie, což si patrně ministerský předseda vyložil jako kvalifikaci k léčení následků atomových výbuchů (chybně).
Hana, Dana a Jana se na politickém školení pracovníků pošty nudily. Náhle se všechny narovnaly na židlích.
"...váleční štváči ze Spojených států severoamerických, aby narušili mírové úsilí socialistického tábora, vysílají špióny i přímo na naše pracoviště. Firma Galactronics vyrábějící vražedné zbraně se pídí po tajemství výkonnosti bulharských dálnopisů Kljvač, česky Datel, které používáme.
Špión ale neunikl bdělosti naší podnikové stráže.
Rozchod k večeři."
Když Hana a Dana vyšly z jídelny, Jana nikde. Přiběhla za chviličku z kuchyně.
"Jé, ty máš Esíčka!"
"Od kuchařky Mráčkové, ona je od nás z Kopidlna. Holky, říkala, že ten špion neexistuje, je to jen volavka!"
Mladší čtenáři patrně jen matně tuší, že dálnopis byl jakýmsi TikTokem 20. století. Stručně řečeno, byla to klávesnice mechanického psacího stroje, jehož úhozy se elektrickou sítí přenášely jinam, třeba i do jiného města (hle!), kde se teprve objevovaly na papíře.
V ČSSR se vyráběly velmi kvalitní psací stroje a dálnopisné přístroje také, takže je nepravděpodobné, že by se používaly bulharské modely, ostatně ani nevím, zda nějaké existovaly. Na název Datel jsem ovšem nezřízeně pyšný, protože klapání datlova zobáku může připomínat klapání psacího stroje či dálnopisu. Bohužel jsem si ale vzpomněl, že v nějakém dávném vydání Čtyřlístku byla básnička (přeložená ze slovenštiny!), která se jmenovala Spisovatel a datel, založená na stejném nápadu, takže ani v tom nejsem nijak původní.
Sousloví "Spojené státy severoamerické" se z nějakého důvodu v socialistické éře opravdu používalo, zřejmě aby se dalo najevo, že ne celá Amerika je plná kapitalistických nepřátel, že Latinská Amerika na socialismus pohlíží vlídně a s porozuměním. Také může jít o vliv stejnojmenné knihy Jiřího Viktora Daneše, těžko říci. Zdaleka to nepatří k největším podivnostem, které s sebou období socialismu neslo.
Co se týče Esíček, zdá se, že pořád existují, takže ty vysvětlovat nemusím.
"Co si o tom myslíte, paní Havránková?"
"Myslím, že moc koukáte na agenta Máltra. Maskovat únosy lidí zombie apokalypsou je hloupost. Kdo by to dělal? Navíc si pořád myslím, že za zombie apokalypsu může váš synovec, ten přes to DPH."
"V osmdesátých letech také mizeli lidi, svádělo se to na emigraci. Pak kvůli tomu dokonce zinscenovali 17. listopad, aby to zakryli," řekla přesvědčeně paní Vonásková.
"Nesmysl!"
"Pracovala jsem tehdy u vojenského drážního telegrafu. Zmizela spousta lidí. Potřebovali je do podzemního krytu vlády. Chtěli se schovat pod zem, jako mravenci faraoni, ti přežijí všechno. Prý tomu StB říkala Projekt zlatý mravenec."
"K plnění pracovních úkolů pracovníků národního podniku Česká pošta, rozchod!" zaryčel soudruh vedoucí úseku provozu poštovních služeb. Neměl tak rázný hlas jako soudruh zástupce poštmistra, ani vemlouvavý tón soudruha velitele druhé roty poštovních doručovatelů, takže Hana, Dana a Jana provedly rozchod jaksi rozladěně.
Tiše se cestou bavily o tom, co zahlédli v temných chodbách včera po večerce. V noci totiž v nevyslovené shodě mlčely, bály se na to jen pomyslet.
"Myslíte, že chytali špióna?"
"Těžko by-"
Odbočily chodbou vlevo a vrazily do soudružky velitelky sedmé čety poštovních doručovatelů.
Ta je vlídně pokárala: "Tady v podzemí se nehodí hlava v oblacích."
