DMD č. 9. pro 9. 4. 2023. Téma: Vrásky z lásky

Nenechte vrásky dělat vám vrásky! Zamilujte si osvědčený Extreme Ultra Hyper Super Boost & Bounce noční krém, nyní s vylepšeným složením pro nekompromisní redukci známek stárnutí (a nejen jich). Luxusní gelovo-balzámová textura se okamžitě vstřebává, zatímco unikátní složení s kokosovým olejem, kyselinou sírovou, fluoroantimoničnou, arsenem a hydroxidem sodným spolehlivě zajistí, že už si skutečně nebudete muset dělat vůbec žádné vrásky. Nikdy. A s ničím.

Copywriter si požitkářsky prokřupal klouby na rukou. Chvíli hypnotizoval očima tlačítko Odeslat, pohrával si s myšlenkou, co by, kdyby...
Pak to s povzdechem smazal a šel si nalít sklenku něčeho silnějšího, aby tu hovadinu dodělal do deadlinu.

Pozorovala ich tváre poznačené starosťami. Cítila sa vinná. Nielen za hlbokú vrásku na otcovom čele kvôli jej neskorým príchodom, či súbežné linky na čele maminy za každé prekvapivé rozhodnutia, napr. keď sa rozhodla odísť zo školy. Teraz sa zvýraznili všetky. Odmietla pomôcť sestre postrážiť Hviezdičky. Ako im vysvetliť, že nemôže, pretože to nie je bezpečné?
Za ich výčitkami zabuchla dvere. Utekala za Ním. Potrebovala potrestať, potrebovala na chvíľu na všetko zabudnúť. Len pri ňom to dokázala. Opäť sa dotknúť hviezd. Po Tom jej počítal pribúdajúce šedivé vlasy, kým mu ona prstom obchádzala vrásky. Aj tie, ktoré mu ešte len vytvorí.

„Mohlas mně držet o něco déle,“ otočil se k zástupkyni desáté divize. „Omlouvám se, Rangiku.“
Omluvil se, za to byl rád. To jediné mohl udělat, přestože se stal zrádcem. Zradil ji a celé Soul Society… a kvůli čemu? Moci, věhlasu? Ne, jeho důvod byl dalece přízemnější. Poháněla ho pomsta.
Bývalý kapitán třetí divize seděl na jedné ze střech v Reálném světě, ztracený v myšlenkách. Matsumoto…
Vyrůstali spolu, starali se o sebe. Pouto mezi nimi nepřetrhla ani Spirituální Umělecká Akademie.
Bývalý spolužáci… kapitán a zástupkyně, rty mu cukly do náznaku smutného úsměvu. Miloval ji, chránil… měl vrásky z lásky. Byla vším.

Scholastika barví velikonoční vejce v cibulovém odvaru. Náhle praví Otovi:
"Neměla bych si tím nabarvit vlasy? Měl bys zrzavou matičku."
Otík neodpovídá. Lev též ne. Už proto, že otázka nebyla určena jemu.
Lev se však zamyslí. Je dobře, že se Scholastika chce krášlit. Vždyť oba stárnou, už u Scholastiky i u sebe postřehl první vrásky. Také si uvědomuje, že ty vrásky jí přidělává hlavně on s Otou.
Lva napadá, zda by jí neměl k brzkým narozeninám pořídit krém proti vráskám. Vzápětí to zavrhuje, ví, že Scholastika na takovouto kosmetiku nikdy nebyla. Tak se bude aspoň snažit vrásek přidělávat co nejméně.

„Po rodičovské se tloustne a šediví. Po lásce k práci plešatí. Po nehynoucí přibývají vrásky. Po vášnivé se zlepšuje pleť, ale ty kruhy pod očima…“
Žena se pod náporem informací trochu zakymácela a s patrnou nelibostí v hlase se zeptala: „A nějaká, po které se hubne, by nebyla, doktore?“
„Ale samozřejmě milostivá, to zařídí nešťastná, ale musím vás varovat, někdy má přesně opačné účinky, dávkujte tedy opatrně.“
„Sem s ní.“ Nedočkavě mu vytrhla z ruky recept a vyběhla ze dveří. Chvíli se ještě točil na židli a pak zavolal do chodby „Ještě je tu sebeláska!“. Ale nikdo ho už neslyšel.

Edith se mračila na dokument, který jí přišel na logpad.
Tohle přece nedávalo smysl.
Vyšetřování výpadku systému pro vývoj plodů bylo u konce. Veřejnost neměla nejmenší tušení, proč se to stalo, technický personál tušil, vláda mlžila. Což potvrzoval i ten dokument.
Před pár lety by nad tím Edith pokrčila rameny, ale teď zjišťovala, že nešťastný osud nenarozených dětí s ní pořádně zamával. Nebylo jí to jedno.
Uvědomovala si, jak moc důležité to je.
Nejen pro jejich budoucnost, ale pro svobodu.
Pro lásku.
Jestli se do toho boje pustí, rozhodně jí to přidá vrásek.
A možná jí i půjde o život.

Snášela mu to. Všechno. Do poslední tečky.

To, že měl moc práce.
To, že byl pořád mimo domov.
To, že se vracel pozdě domů.

A i přesto všechno si na ni on dokázal najít aspoň nějaký čas. Sic to nebylo moc, tak i nějaký ten společný večer ve společnosti to dokázal zachránit. Ne-li sladké pomilování po náročném dni.

Ona tu pro něj vždy byla - doma. Starala se o jeho děti, i po tom, co on překročil hranice.

Trpěla. Možná chtěla od něj odejít? Ukončit to? Nemohla.

Musela při něm stát, i když v novinách byl na titulní stránce jako hledaný.

Od chvíle, kdy jsem ji prvně spatřil, jsem věděl, že je nejúžasnější stvoření na světě. Zvídavá, chytrá, talentovaná.

Obdivovali jsme Muntze, slavného dobrodruha. Snili jsme, že jednou opustíme tohle město a budeme žít v Jižní Americe, u Vodopádů snů.

Vzali jsme se a začali přestavovat dům. Malinkými krůčky se přibližovali našemu snu. Ellie ráda ležela pod naším stromem, pozorovala mraky. Život plynul. Nikdy jsme se našeho největšího snu nevzdali.

A pak Ellie začala ztrácet sílu. Teď posedávám v křesle a snažím se vybavit každou z jejích vrásek z lásky, každý detail. Ten obraz se mží. Zůstaly jen staré, zašlé fotografie.

Už zase měl ten strach
že všechno ztratí
na své životní trati
že se mu z lásky
dělají hluboké vrásky
přešlapoval sem a tam
všude, kam se podíval
vyvstávaly vzpomínky
na ty cizí trenýrky
zase už tu byly obavy
že nepřežije ve zdraví
všechny ty zrady
nevěděl si rady
stál osamotě
zády
k domovnímu vchodu
svěšenou hlavu dolů
když přišla, začal z ostra
atmosféra rostla
ona ani slovo nechápala
až se z toho rozplakala
když rozpláče se ona
rozpláče se on
nevěděla, co říct
nevydala ani tón
pak práskla dvěřmi
naštvaně
až ji uvidí
dá jí pěstí
potvoře zrádné, ulhané

Lister se zrovna bavil balancováním ping-pongového míčku na nose, když lodí otřásl hrozivý výkřik. Vzápětí do místnosti vrazil Kocour se zrcátkem v ruce.

"Podívej se na mě!"

Lister neviděl nic neobvyklého.

"Tady!" Kocour si ukázal na čelo.

Po chvíli si Lister všiml jediné vrásky.

"No co, vždyť je to normální."

"Jestli je normální vypadat jako ty, vopičáku, tak s tím nechci mít nic společnýho! To mám z toho, že jsem tu zavřenej s váma."

"Ale jdi ty. Víš, že vrásky můžeš mít i z lásky?"

Na to se Kocour zdrceně zadíval do zrcadla. "Krasavče, mezi náma by to stejně nefungovalo."