DMD č. 10. pro 10. 4. 2023. Téma: Neslučitelné se životem

Podmínky ve světě inspirace by měly být pro rostlinu neslučitelné se životem. Žádný reálný vzduch, voda ani sluneční světlo. Přesto to vypadalo, že se rostlina sedící v krabici vedle stolu, těší dobrému zdraví.
Úřednice opatrně přivřela víko.
Dveře kanceláře se otevřely a dovnitř nakoukla jiná úřednice. “Máš jít do kanceláře Vedení,” řekla a zmizela dřív než dostala odpověď.
“Jsem zvědavá, co chtějí,” zamumlala směrem k rostlině než vstala.

***

Vedení seděl za stolem s jeho obvyklým přezíravým výrazem.
“Uděláš průzkum na aféru Múza. Vše co lze zjistit. Jak, proč a co se stalo a kdo tomu napomáhal. Jasné?”
Ztěžka polkla.
“Jistě.”

Harry byl zmáčený potem. Jeho propnuté paže se spojenými dlaněmi stlačovaly sternum do hloubky šesti centimetrů. Některá žebra už praskla, jiná na to teprve čekala. Nesmělo se polevit, dokud srdeční rytmus nepřejde v sinus.
„Masírujeme frekvencí 100 stlačení za minutu,“ informoval hlouček studentů na vyšetřovně. „To je stejný rytmus jako u songu Stayin‘ Alive!“
„Já nevím, doktore Pottere, ale… není to v tomhle případě trochu… zbytečné?“ ozvala se nesměle Daisy Dursleyová, s pohledem upřeným na muže, kterému jaksi chyběla hlava.
Potter ustal v činnosti a tu svou k ní obrátil.
„Máte jiný nápad, jak trénovat resuscitaci, když nám sebrali figuríny?“

"Číslo desať, prosím." zvolala slečna veselo. Nikto sa neozval.
Zopakovala. Potom zas. Stále nič. Tu jej zasvietilo šibalsky v očiach
"Vyhráva objednávka číslo dééėsať!" zavolala šťastne.
Trochu ju zaskočilo, keď sa skoro okamžite zdvihol pán v zadnej rade.
"Ja som vyhral? Čo som vyhral?"
"No..vašu objednávku, pane" povedala čo najnevinnejšie.
Pánovi sa nebezpečne zúžili oči. Slečna sa nedala.
"U nás vyhráva každý!" podala mu hrdo tácku s prekliato dobrým kuraťom.
Pánovi našťastie zapol zmysel pre humor, ale slečna si zotrela kvapku potu, keď smejúc odchádzal. Fakt to chvíĺu vyzeralo,že sa jej mentálne snaží uštedriť zranenia nezlučiteľné so životom...

Přežít výbuch granátu znamená mít ohromnou kliku. Přežít kulku do hlavy není tak nemožné, jak by člověk řekl, ale být zázračně přeživší dvakrát za sebou vám už nasadí brouka do hlavy. Ale kdo má čas na malichernosti, když pracuje na pomstě proti jedné z nejmocnějších organizací všech dob? A těm zatraceným sourozencům.
Mnohočetný průstřel samopalem bývá neslučitelný se životem. Když se tedy Jednatelka probudila v nemocničním pokoji, podle všech měřítek živá a zdravá, skýtalo to mnohé otázky.
Vylezla na okenní římsu a skočila.
Probudila se o týden později. Živá a zdravá.
„Hm,“ pomyslela si. „Tak odteď to bude opravdu zajímavé.“

Ve vzduchu se rozplýval namodralý kouř vonící střelným prachem. Kroutil se a trhal v horkém vzduchu nesnesitelně pomalu ve srovnání s výstřely, které předcházely. Rány vystřídalo ticho. Hudba přestala hrát, ostruha sotva slyšitelně cinkla a zanechala rýhu v parketách, když cuknul nohou v předsmrtné křeči. Potom už se nepohnul.
Látka nové košile nasakovala krví na mnoha místech. Na místech, kde látku protrhly kulky. Jedna z temných, vlhkých skvrn se hladově rozpínala tam, kde dřív byly slyšet ozvěny úderů srdce.
"Uvidíme se na hřbitově, nádivo!"
Horác Badman se triumfálně rozesmál. Jejich příští setkání si v té chvíli zcela jistě představoval jinak.

Gerard Lockwell schoval obličej do dlaní. Dneska mu vládnutí světu trochu lezlo krkem.
Před pár dny udělal vážné rozhodnutí a teď si nebyl jistý, jestli bylo úplně šťastné. Jenže spojenectví s Gebaury bylo důležité, a kdyby něco honem neudělal, mnohaletá diplomatická jednání by přišla vniveč.
Bohužel jejich požadavky byly tak trochu neslučitelné se životem. Tedy, tím pozemským, jak se teď ukazovalo.
Nepoznával se.
Nalil si na prst své oblíbené brandy a napil se.
Nikdy nejednal takhle zbrkle. Vždycky plánoval dlouhodobě, zaplétal širokou síť politických intrik.
Na vyřešení téhle krize porodnosti bude potřebovat hodně času.
Otázkou zůstávalo, jestli tolik času dostane.

Šest unavených pirátů se ještě stále tísnilo v mrňavém člunu a nebylo to dobré.
Hádanky, kvízy a večerní čtení už na pozvednutí morálky nestačily.
Pete upadl do depresí, Roach se vztekal, až několikrát málem prevrhl člun, a Švéd v pravidelných intervalech kvílel:
"Tohle jsou podmínky neslučitelné se životem!"
A potom už zase začaly docházet pomeranče.
Švéd ke svému kvílení připojil sloku o strachu z kurdějí.
A víte, jak šest pirátů na malém člunu vyměšuje? Stede už to bohužel věděl.

Něco se muselo udělat, to bylo jasné.
A tak šest naštvaných, promočených a hladových pirátů ukradlo loď třikrát větší než Pomsta.

Geralt se u kupcova stánku cpal výbornou tlačenkou, jitrničkami i prejtem. Elzee předstírala, že jí chutná řezníkova šunka.

Kupec se rozpovídal o městě, ale o práci pro zaklínače nevěděl.

"Vítej zaklínači, ráda tě poznávám," ozval se dívčí hlas.
"Naše léčitelka. Moc hodná, spravila mi koleno."
Geralt se otočil za hlasem: "i já tebe rád poznávám."
"Hledala jsem tě."
"Máš pro mne snad práci?"
"Ne, to ne, mohu tě doléčit a třeba pomoci jinak." Podívala se na Elzee.
"Co za to budeš chtít?"
"Nic, jen si chci prohlédnout jizvy ze zranění, které jsou pro jiného neslučitelné se životem," usmála se dívka.

Čelist měl John sevřenou tak pevně, že bylo slyšet, když mu zavrzaly stoličky. Shlížel na Sherlocka, jak se probíral z bezvědomí poté, co si způsobil zranění, která by pro ostatní byla neslučitelná se životem. Jen on se z nich vždycky nějak vylíže.

„Víš, Sherlocku, někdy mám chuť tě zabít sám. Moje nervy už jsou tak našponovaný, že čekám, kdy mě z tebe šlehne. Proč krucinálhergot musíš bejt do všeho hrr? Ty máš svoji síť bezdomovců, Mycroft zasranou armádu kouzelných elfů, Greg celej policejní štáb. K čemu ti vůbec jsem? Co mám já?“

„Svatou trpělivost.“

„Nic jinýho to bejt ani nemůže.“

"Co se jí stalo?" zjišťuje Neklan, zatímco Artur zkoumá náhrobek.
"'Utéct je jediná záruka svobody, zmiz dokud můžeš.' Co tím myslela?"
Dědek se sotva nadechl k odpovědi.
"Musí Artur utéct ze Strachova? Všichni cizinci tu zemřou? Proto jich tu máme málo?" tlačí na něj Neklan.
"Já už odjet nemůžu. Strachov mě nenechá," přizná Artur.
"Ale kulový. Musí zdrhnout před svým zaměstnavatelem. Ladu dostali kolegové. Deset bodných ran šroubovákem v hrudi, neslučitelné se životem."
Artur se zvedne. V dálce svítá.
"Někoho sem posílali. Myslel jsem, že ji vyzvednou."
"Podívej, za to ty nemůžeš," otočí se Neklan. "Ale teď se musíš ztratit."