DMD č. 10. pro 10. 4. 2023. Téma: Neslučitelné se životem

Neutrální tvář Wednesday Addamsové se proměnila v čiré zhnusení.
Barvy. Úplně všude. Celé spektrum duhy s jasným akcentem růžové.
Dívala se do tváře své budoucí nejlepší kamarádky a chtělo se jí zvracet.
Růžové konečky vlasů, třpytivé oční stíny, lízátkový lesk na rty, kolem krku asi tak miliarda třpytivých nesmyslů s jinými nesmysly, růžový svetr přes uniformovou košili, červená sukně, každý nehet jiné zato výrazně pastelové barvy, duhové podkolenky, boty na vysokém podpatku. A ze všeho nejhorší byl ten úsměv.
Mladá vlkodlačice se na Wednesday vrhla a podávala jí cinkátkový náramek.
"Máme stejný, budeme ho nosit jako sestry."
"To raději umřu."

Teploměr ukazoval 3276 K. Vetřelec klidně kráčel chodbou. Profesor Squrirrelstein zmáčkl tlačítko. K životu se probudil tlakoměr a zastavil se na gigapascalech. Nic.
"To není možné..."
Následovalo zmáčknutí dalších tlačítek. Nakonec všechna měřidla skončila s ručičkami vpravo dole a někde ještě v červené zóně. Teploměr se pokusil ukázat -1 K. Skoro se mu to povedlo. Hladiny různých druhů záření tak vysoko nevystoupaly od Velkého třesku. Jenže co to bylo platné, když ten mladík kráčel dál a dokonce si pískal!
"Máš být mrtvý!"
Gwen vědce soucitně potlapkala po zádech.
"Jak to?"
"Síla, vole," osvětlila mu to, načež ho Berek uzemnil polenem.

„Složení atmosféry: dusík, kyslík, argon, oxid uhličitý,“ ozvalo se z reproduktoru kosmického plavidla. „Atmosféra nedýchatelná, prostředí neslučitelné se životem. Průzkum doporučuji provést v ochranném maskovacím oděvu. Vzhledem k početnému výskytu druhu Mus musculus doporučuji stejné maskování,“ dokončil hlášení palubní počítač.

„Spojení s výzkumnou lodí YGGYR přerušeno,“ ozvalo se zpoza jednoho monitoru řídícího střediska průzkumných letů, „Celých 96 hodin našeho času, což odpovídá jednomu oběhu zkoumané planety kolem své osy. Snímače životních funkcí posádky ukazují smrt. Pravděpodobně vlivem agresivního prostředí.“

Pokud za agresivní prostředí považujete skutečnost, že posádku sežrala obyčejná kočka domácí. Tak to dopadne, když se někdo zamaskuje jako myš.

Zavolali si ji na Oddělení záhad. Nejspíš něco udělala. Nebo měl švagr špatnou náladu.
„Posaďte se, paní mluvčí, a pište si,“ uvítal ji Moody, ale ona měla oči jen pro mladíka uprostřed cely.
„Tohle je Oliver.“
Byl skoro stejně starý jako Draco. Děs v jeho tváři už si měla pamatovat navždy.
„Škodil naší společnosti. Zemřel na následky zranění neslučitelných se životem.“
Narcisse se z obličeje vytratila veškerá barva. Oliver se pomočil. „Pomozte mi!“ Mlčela.
Moody neřekl nic. Pak metodicky kletby střídal s bitím, tak dlouho, až se Oliver přestal hýbat a většina jeho krve byla rozstříkaná po všech stěnách cely.

Vyšetřovatel obchází tělo oběti a tváří se, že každou chvíli svým obsahem žaludku znehodnotí ostatky.
„Žena utrpěla zranění neslučitelná se životem.“
Pohlédla jsem na vyšetřovatele otráveným pohledem.
„Jak tuto práci děláte dlouho? Mám dojem, že vám po bradě stéká mléko! Tohle není vaše náplň! Myslíte si, že to na první pohled nevidím?“
Dívám se na tělo a kroutím hlavou.
Dívka leží v necudné poloze. Genitálie má pořezané, v břiše má obrovskou díru, ze které vylézají vnitřnosti. Ale především její hlava drží na posledních milimetrech kůže.
„Žena je mrtvá….“
Plácla jsem se rukou do čela: „Bože, pošlete mi sem někoho jiného!“

Oblohu na východě pročísl blesk. Výstřel splynul s burácením hromu. Koule dopadla neškodně několik sáhů za zádí La Gavioty.
“Jak to míříte, chlapi?!” hartusil pan Glover. “Znovu nabít!”
Dělo zarachotilo, když paže námořníků zabraly, aby ho znovu vysunuli ze střílny. Dělmistr s doutnákem vyčkával na nejlepší okamžik, jaký mu rozzlobené moře mohlo dát.
“Pal!”
Přiložit doutnák už nestihl. Do boku Skřivánka udeřil nenadálý poryv. Fregata se prudce naklonila. Zděšený výkřik tonul v řevu vichřice. Dělo se osvobodilo z okovů. Prudký náraz. Hlaveň drtila kosti. Zmatek a spoušť.
La Gaviota se chopila příležitosti. Už ji nedoženou.
Pan Glover se rána nedočká.

Tak obyčejní.

Pozoruji vás, jak naplňujete své životy prostými radostmi. Jak do úmoru pracujete.
Jak se odhodlaně oddáváte bezbarvým, krotkým a opatrným vášním.

Lidé.

Procházím mezi vámi. Čas od času mě někdo z vás odhalí - vyžaduje to speciálního talentu - a takový člověk je po zbytek života proměněn. Už mu není dost dobré to vaše obyčejné lidské snažení. Poznání v něm zanechá touhy, kterým není připraven rozumět.
Takovému člověku pak za to vy lidé připravíte krátký osud plný utrpení.
Nemám vám to za zlé.
Já sám vím, že má podstata není slučitelná s vašimi životy.
Jsem víc, mnohem víc.

Jsem

Dracula.

Lešení popraviště, oděno v černém, čnělo nad třísethlavým davem. I ona byla v černém, klidná, její saténové šaty temně zářily. Protestantskou modlitbu děkana překrývala slova latiny, která předčítala z vlastní modlitební knížky. Po odříkání si kat s pomocníkem klekli a požádali ji o odpuštění. Pak jí její dvě věrné dvorní dámy společně s katem a jeho pacholkem vysvlékli a vespod se objevila karmínově rudá spodnička a uhlově černá šněrovačka symbolizující mučednickou smrt právoplatné dědičky anglického trůnu. K zdůraznění efektu jí připevnili separátní, dlouhé karmínové rukávy. Jana Kennedyová jí zavázala oči bílým, zlatou nití vyšívaným závojem. Byly to její poslední okamžiky.

Breitingen je tiché. Skoro nikdo tu nezbyl.
Dívka míří na hřbitov. Rozloučit se, než také odejde.
Kdo má hrob, může být rád. Doba je zlá.
Nedaleko je jeden čerstvý. Květina v nadýchané hlíně ještě nezačala vadnout. Je to žlutá lucernička. Kde ji ještě našli? Vždyť je listopad.
Slabikuje dřevěnou tabulku.

Tarzíciusz Tamasofi Szekeres.
1614-1631
Hrdinsky padl u Breitingen.
Děkuji ti.

Válka bere mladé lidi jako staré, pomyslí si. Ale lépe padnout v bitvě než pojít hlady.
Je vyhublá. Sotva sem došla, a sotva dojde kamkoliv jinam. Ale musí jít. Tady by umřela.
Ve světě, neslučitelném se životem, smrt dlouho nečeká.

"A tento záznam z pitvy dokazuje, že zdravotní stav oběti byl neslučitelný se životem!"
"Námitka! Nechal jsem si udělat druhou pitvu a ta potvrzuje, že oběť mohla žít ještě 5 minut po zásahu. Mohla tedy zanechat posmrtnou zprávu!"
"V tom případě byl doktor neschopný. Oběť možná ještě žila, ale nebyla ve stavu, aby mohla napsat zprávu! Byl naprosto zničen mozek."
"I přesto-"
"Pravda, kdyby byla oběť právník, nemá to vliv. Ale byla umělkyně!"

Apollo pozoroval svého šéfa, jak urputně válčí s vrchním prokurátorem. Hluboce si povzdechl. "Mohli by si ty své sexuální předehry schovat na doma a ne k soudu."