DMD č. 15. pro 15. 4. 2023. Téma: Bujaré strkanice

The humans cheered, and Loki took a step further back from the circle of rowdy youngsters. Barely children, in Asgardian terms, but these creatures lived such short, miserable lives. Someone bumped into him, and he reached for his knife, but a familiar voice distracted him.

"Well fought, friends!" Laughter and more cheers - the crowd parted to show Thor standing victorious, fifteen youths collapsed at his feet. He caught Loki's eye and winked, beaming. He spoke their tongue with such joy. He thrived in their company; drinking their piss-water ale, singing their crude songs.

"Pathetic," Loki yelled, and Thor laughed. Gloriously.

„A to bude pro dnešek všechno,“ ukončuje Josefína svou obvyklou formulkou výuku. Vzápětí se celá třída rozpohybuje uklízením, zastrkováním židliček a bujným úprkem směr domov. Oblíbená učitelka, nebo ne – oběd a volné odpoledne jsou silné lákadlo. Josefína se jen pousměje, když k ní otevřeným oknem dolétne Jestli do mě ještě jednou strčíš... dovršené výbuchem smíchu. Janek a Prokůpek, odhaduje podle hlasů. Kdo jiný by taky dělal takový randál...
Balí si věci a myslí na své žáky, současné i minulé. Odchody ze školy jsou stále stejné, třídu za třídou, generaci za generací. Ale každé dítě je úplně jiné. Třeba malá Alenka...

Blížící se porod mě značně znervózňoval. Ne kvůli porodu samotnému, ale kvůli mému malému závislákovi. A. je poněkud nesoustředěné dítě a jeho vnímání reality je tak trochu jinde. Měla jsem obavy nejen z toho, jak zvládne ty 4 dny, co budu v porodnici (nakonec jich bylo 8!), ale také, jak přijme mladšího bratra.
První dvě hodiny ho nechtěl. Ale vůbec. Nenechal nás ho ani vyndat z autosedačky. Pak se proměnil v chůvu a J. téměř nespustil z očí. Asi na dva dny.
A teď začaly ty bujaré strkanice. Takže mám asi dvě možnosti. Buď A. zlomí krk J., nebo sobě.

Byla to přátelská herda do ramene... Byla by, kdyby v ní nebylo tolik síly, že zanechá modřinu.
"Nemá to cenu, je tak měkkej, že ji ani neucítil."
Neucítil ji tak, že se teď zvedal z bláta. Dostal další.
"Kdybys ji aspoň ustál, když nemáš koule ji vrátit."
Příští ráně uhnul. Útočník po třetí tequile neudržel rovnováhu a skončil na zemi. Skočil po něm, ale vážil sotva polovinu. Netrvalo dlouho a protivník na něm klečel.
Ten třetí, co zatím stál stranou a smál se, ho zadržel.
Spolu ho zvedli ze země a narazili mu klobouk zpátky na hlavu.
"Lepšíš se, sralbotko."

Počasí bylo příjemné, nicméně pro účastníky výpravy, kteří se nemohli zabavit pozorováním toho, kterak se slečna Barbora roztomile prodírá křovím, byl pochod poněkud únavným. Dědeček se rozhodl pro motivační proslov. Nebyl to dobrý nápad.

Kdybych používal přísloví, což z důvodů, které jsou laskavému čtenáři známé, pochopitelně nečiním, by se nabízelo – komu není rady, tomu není pomoci.

Dědeček uprostřed řeči zavrávoral a zřítil se.

Následovala scéna, ve které se všichni snažili být užiteční a zároveň pozitivně naladění.

„Táhněte doprava,“ velel doktor Vlach.
„Táhněte nahoru,“ navrhoval Saturnin.
„Táhněte pomalu dopředu,“ zahuhlal Milouš.
„Táhněte všichni do háje, vždyť mě roztrhnete!“ zařval zlostně dědeček.

„Nebylo by to úžasné, Mary?“ ptal se už poněkolikáté. Nějak se mu povedlo přehlédnout, že jí to úžasné rozhodně nepřipadá. A že i přes nechuť k němu a jejich společné existenci má obavu o jeho duševní zdraví. Chápala romantiku plavby po moři a do jisté míry rozuměla touze po dobrodružství. Když ale popsal život pirátů jako bujarou strkanici, uvažovala, že se o tom zmíní komukoli s touhou chránit společnost před šílenci.
„Mary?“
Uvědomila si, že na ni celou dobu mluví. Jeho dětsky nadšená tvář ji rozpalovala do běla.
„Jdu si lehnout. Nechoď za mnou.“
To jediné by ho ani nenapadlo.

Když Bobbymu přišlo dědictví po mámě, nestačil se divit. Tolik librodolarů by v kliďánku vystačilo na fajnovej život ve Sprawlu řekněme na dobrý deset let. Což bylo o pět let víc, než co si Bobby vůbec dával.
Právník stihl zdůraznit, že matka si přála, aby to bylo na studia. "Jasan," zahalekal Bobby a o pár minut později valil za Slíďákem, aby mu vyrobil tolik implantátů, co se do něj vejde.
"Čéče, vosum? Nejsi picnutej?" divil se Slíďák, ale prachy nesmrdí nikomu.
Rekonvalescence byla rychlá, jak se u prašivejch podvodníků sluší.
Ještě ten večer Bobby do hlavy zastrčil šest kabelů najednou.

„Těšíš se?“
Stojím v řadě s nejlepší kamarádkou a jdeme na náš první punkový koncert.
„Jsem tak nadšená, že se asi počůrám!“

Urputně se tlačíme až k pódiu.
Koncert začíná a konečně přicházejí.
Hudba je prostě dokonalá!

Hrají nejlepší song a v momentě se prostor za námi vylidnil. S nechápavým výrazem se otáčím a rozhlížím se po posluchačích, kteří očividně vyčkávají.
Už mi to došlo, co přijde.
V nejlepší části hudby do sebe bujaře strkají a vráží.
„To je Pogoooo!“
Chvílemi jsem vystrašená, ale když vidím tu jejich radost a loajalitu, při zvedání druhých, jsem nadšená!
„Tohle je teprve zážitek!“

Šárka držela sestru za ruku a prodírala se proti proudu maškar. Nebo aspoň zůstávala na místě, zatímco se je rozdováděné okostýmované postavy snažily unést na vyzdobené náměstí.
Když do ní strčila kobyla z pruhovaného povlečení, Šárka jí málem dala herdu.
„Prý že kobyla má malý bok,“ ucedila ke Kláře.
Sestra jí stiskla ruku a Šárka spustila volnou pravici k boku.
Kde měla ještě před chvílí měšec.
Zloděje nenajdou, i kdyby se dav zázrakem rozplynul.
Šárka si představila, jak poberta sáhne do měšce, vytáhne z něj rozchechtaný bludný kořen.
A zjistí, že ho kořen přenesl doprostřed pouště na druhém konci světa.

Barbarič nedokázal odolat úsměvu. Kapitán se totiž, podle očekávání, tvářil naprosto nenaloženě.
"Dílo ďáblovo, že?" naklonil se notář ke Steinovi.
Stein kupodivu mlčel a jen zíral na omladinu, poskakující, pobíhající a objímající se okolo vatry. Dav tančil, motal se a přeléval kolem dokola. Ve stínech se tančilo trochu jinak, ale zář ohně tam nedosáhla. Naštěstí. Kapitána by pravděpodobně trefil šlak.
"No, my vás tu necháme. Máte tu chromou nohu, tančit byste stejně nemohl."
Matěj to ani nestačil doříct. Agátka ho odtáhla mezi rozjívenou mládež a zabránila tak tím vraždě.
Vedle stojící Jaroš přešlápl.
"Snad tam nechcete jít taky?"
Jaroš přikývl.