DMD č. 15. pro 15. 4. 2023. Téma: Bujaré strkanice

Protože jsem Prahu nenavštívil již léta, rozhodl jsem se to napravit. Tak jsem si koupil jízdenku na vlak a vyrazil jsem. Již během příjezdu na nádraží jsem byl překvapen tím, jak je tu moc lidu, ale to mne neodradilo v pokračovat v mému znovuobjevování Ameriky. Mým oblíbeným místem v celém městě byla poklidná a útulná Ústřední městská knihovna, kam jsem rázem po příjezdu zavítal. S viděním konečného klidu jsem dorazil na Mariánské náměstí, kde jsem již v dáli spatřil budovu knihovny. A davy turistů, kteří se cpou dovnitř s cílem vyfotit se se sochou Idiom. Klid zemřel, ať žije hluk!

Potkaní fotbalisté v napínavém zápase porazili tým krys a po deseti letech znovu získali titul ve fotbalové lize hlodavců.
„Trenér na nás zkoušel používat různé experimentální metody – a vyplatilo se,“ popsal brankář týmu.

Ihned po finálovém zápase se potkaní fotbalisté potkali s fanoušky a vyrazili slavit. Oslavy byly bujaré a došlo dokonce i na potyčku.
„Pokusila se mezi nás vloudit jedna krysa, a ještě měla kousavé a jedovaté poznámky, když jsme se ji snažili vystrkat ven,“ vysvětlil jeden z účastníků oslav.

„Dneska se většina z nás cítí jako čerstvě vyorané myši, ale stálo to za to,“ uzavřel trenér potkanů spokojeně.

The mass of bodies, dancing, laughing, pushing each other surrounds me. The pulsating music fades into the background, becomes a dull sensation overshadowed by the pulse of blood in my veins, in my ears, the beat of the heart trying to burst out of my ribcage. Sweat breaks out, hands shake, feels like I can't breathe. All thoughts are pushed aside by one that screams get out, get out, GET OUT of here, OUT OF HERE. And get out I do, weaving through the dancers or simply pushing through. Finally, I reach the edge. My lungs welcome the air again.

Dobře znal pečlivě vykroužené linky pravidel, po nichž se očekávalo, že se bude pohybovat. Přesto příležitostně využíval výhod svého postavení; stavění chladných zdí k jeho údivu vyvolávalo v lidech jakousi podivnou představu důstojné arogance. Povrchní rozhovory ho unavovaly, hlučné davy v něm vyvolávaly tíseň, kterou zakrýval nadřazenou maskou, a marně hledal příčinu toho, že zřejmě všichni kromě něj považovali představu jakýchsi bujarých tanečních strkanic za vynikající zábavu.
A když mu ještě Bingley začal dělat dohazovačku, pohár jeho trpělivosti přetekl: Proč by se měl zajímat o nějakou ženskou, kterou ani nezná?! A hůř: proč se ten mizera Bingley zase musel trefit?

It was a standard observation mission at an establishing meeting of a local political movement.
The meeting was held in a taproom of a local microbrewery, with an apparently unlimited open tab, so the spirits of the gathered crowd were high, both figuratively and in the intoxicated sense.
The speeches were often punctuated by shouts from people who fancied themselves funny or edgy.
Raven and Lion sat in one of the corners, unfortunately far from the door.
When one of the guys nearby took issue with the way their girlfriend looked at the agents, Raven just lifted his hands:
"We're not here to start a fight, man."
As they moved to leave, a pushing brawl started on the other end of the room.
"We're not here to finish one, either," the older agent warned his nephew.

S příchodem Averyho do Bradavic přišla nová vlna změn. Své hodiny postavil na nácviku bojů proti mudlům. Mezi studenty si vybíral špehy. Vrcholem jeho práce s mládeží byl ale prefektský klub.
„Prefekt není jenom dozor na chodbě, dámy a pánové,“ zahájil svůj proslov jako každý rok. Percy stál v pozoru v první řadě s ostatními nováčky a trochu se třásl.
„Prefekt je budoucnost kouzelnictva. Strážce pořádku a pravé čistokrevné morálky. Bojovník proti podvratným akcím ve své koleji. Tady,“ obsáhl pohledem celou místnost, „se naučíte, jak být tím vším. Na značky!“
Starší prefekti se přes páťáky prodrali dopředu. První hodina začala.

Severus se vznášel chodbou a svou kouzelnou osobností na potkání děsil studenty. Radostný den. Podle bujarého povykování výzev k rozdrcení soupeře směr nebelvírská věž brzy poznal, že se schyluje také k radosti řvací.
Ke svému překvapení po rozpuštění davu, stržení bodů v hodnotě školního poháru a odeslání dvou delikventů na ošetřovnu objevil na okně Harryho.
„Pane kolego, mlátí se ti tu nadějní Nebelvíři. Tvým úkolem je jim IQ zvyšovat.“
„Hannah si mě nechce vzít.“
Severus chvíli zvažoval citlivý přístup. „Je vám jednadvacet a chodíte spolu sotva půl roku. Zvažoval bych podání dryáku proti zamlžení mysli, kdyby si tě vzít chtěla.“

Hraje se šesté semifinále mezi Hradcem Králové a Vítkovicemi. Domácí můžou, hosté musí. V základní hrací době padne po gólu na každé straně.
Prodlužuje se. V prvním prodloužení branka nepadá. Ve druhém též ne. Ve třetím padá pouze gól neregulérní, ve 113. minutě je překonán deset let starý národní rekord v trvání zápasu. Po 120 minutách se jde do pomyslného třetího zápasu v jednom. Únava pracuje, bujarost upadá. Ve 137. minutě komentátor konstatuje, že pivo na stadióně stále je. Ve 139. minutě Vítkovičáci konečně překonávají domácího brankáře a vynucující si rozhodující sedmý zápas doma.
Nový rekord je ustaven. Vydrží dlouho?

Nebýt toho, že byl sám předmětem úvah, byl by se pan Vilém Slavata náramně bavil. Pohled na tu bandu hlu... tedy dav urozených, hádajících se mužů, kteří zaplnili kancelář, byl k popukání.

"Pošleme je po řece na sudech do Vídně!" křičel jeden
"Hlupáku, řeka teče do Míšně! Natřeme je dehtem a vyválíme v peří!!" navrhoval druhý
"Donutíme je podepsat že císař je dobytek!"
"A k čemu to?"
"Pánové, to chce něco důslednějšího." přemýšlel nahlas Jindřich MatThurn dívaje se na okno.

Ta řevnivost! Cožpak takhle se dělá povstání? No jak tohle asi dopadne. A jak asi dopadnu já?, přemýšlel Vilém Slavata.

Domkář Staněk po cestě od výčepu přehlédl starého Jílovce, který právě ztěžka vstával od stolu. Zakopl o jeho nohu a pivo vystříklo za krk kováře Labského. Ten si to nenechal líbit, zvedl Staňka za límec a mrštil jím na stůl, kde seděli sedláci Příhoda, Strahovský a Červenka. Všichni vyskočili jako bodnutí vosou a záhy se strhla mela. Staněk mlátil Labského po hlavě válečkem, Jílovcův pes kousl Červenku do zadnice, vzduchem létaly půllitry a do rvačky přispěchal i ponocný s halapartnou, zatímco hasič Martínek kropil zápasící hadicí.
„Tak dost!“ zařval hostinský Vávra mávaje výhrůžně cepem. „Kdo má po vás věčně uklízet?!“