DMD č. 15. pro 15. 4. 2023. Téma: Bujaré strkanice

Mužská těla se lepí jedno na druhé. Může jich být klidně i dva tisíce. Čekají na odbití hodin. Oči se upínají k věži radnice. Tváře zdobí úsměvy. Většina je cítit vínem i takto brzo ráno.
Hodiny osmkrát zazvoní. Bílá masa se pohne. Do ulic vyběhne šest statných býků. K aréně je to přesně osm set čtyřicet devět metrů, tedy trochu přes půl míle. Nikdo tu trasu nezvládne úplně celou. Jen býk.
Barvy města kontrastují s bílou v ulicích.
Čas od času se ozve: "¡Viva san Fermín!"
Život tepe ulicemi jako krev.
Po válce potřebuji cítit ten život tady a teď.

Hagrid s Olympou strávili parádní den na folklórních slavnostech. Ochutnali bigos, žurek, bachoro, placki, koloče… popili mjodulu i vařonku. Slyšeli nespočet písniček a viděli spoustu temperamentních tanců.
Zábava neskončila ani večer.
„Za gurami za lasami za dolinami, pobili še dva gurale čupagami…“ zpíval s muzikanty nadšeně a falešně i Hagrid. Popadl Olympu v pase a roztočil se s ní v divokém tempu, jako ostatní páry.
Najednou hudba rozpačitě umlkla.
Zastavil se a udiveně rozhédl. Uprostřed parketu byli sami. Na okrajích se ztěžka zvedaly desítky povalených tanečníků.
„Asi sem přišel na štvrtý pravidlo,“ šeptl manželce. „Nesmim nikdá zapomenout na to třetí.“

Hushovi bylo jasné, že nebýt povinného očkování, kluk by se u něj na ošetřovně ani neukázal. I tak se snažil předstírat, že to vykloubené rameno je v podstatě legrace.
"Jen jsme se s ostatníma pošťuchovali a špatně jsem spadnul."
Možná by mu to i věřil, kdyby se mu kluk dokázal aspoň jednou podívat do očí. A kdyby jeho modřiny podezřele nepřipomínaly otisk dospělé ruky.
Nebylo tak těžké zjistit, kdo z cuy'val dar měl tuhle várku na starost. A hvězdy ví, proč ten mandalorianský parchant nenosil přilbu.
Dospělý voják, i když napůl zmrzačený, je pořád těžší soupeř než sotva odrostlý kadet.

Čas od času bylo třeba nějakou mašinku poslat na prohlídku. Než do smíchovské opravny nastoupil pan Melichar, mašinky se bály a nechtěly se nechat prohlédnout. "Co když mi najdou defekt, co se mnou bude," naříkaly mašinky. Ale jemné francouzské klíče získaly si srdce mašinek. Navíc je po prohlídce vždy krásně promazal olejem, ó to byla lahoda!
Jak objevil se veselý obličej pana Melichara, začaly se mašinky žďuchat a předhánět, která půjde první, a pan Melichar musel je všecky uklidňovat, že se určitě dostane na každou.
Po prohlídce pak veselé mašinky klouzaly po posunovací koleji a těšily se na další prohlídku.

Bradavický hrad obsahuje nepopiratelné výhody, například postel, koupelnu a pět jídel denně, po nichž nemusíte mýt nádobí. A zábavu.
Taky obsahuje nepopiratelné nevýhody, například Pátou kolej, na niž člověk po příliš dlouhé době kontaktu začíná být alergický.
S tím se dá ale něco podnikat.
Slyším přicházet štěbetající hejno, o patro výše. Vykouknu za roh a povídám sama pro sebe:
„Tyvado Harry líbá Draca? Fakt?“
A pak už jen pozoruju sestrovražedný boj na schodech, aby se k (neexistující) podívané dostaly co nejdřív.
Schody avšak během jejich běsnění změní směr...
Dobře, i existence Páté koleje generuje zábavu.
Asi tu nějakou dobu zůstanu.

Řev sílil. To právě malý Péťa svalil o hlavu většího Karla na zem. Prach je na chvíli zahalil za všeobecného jásotu davu. Opozdilci se snažili uvidět alespoň kousek toho náramného divadla, a tak lokty tu a tam nabraly nějaké to žebro. Co nevidět nebyla mela jen uprostřed, ale vytvořila se tahanice, šťouchanice a pranice i mezi přihlížejícími. Náhle se vše uklidnilo, jakmile napínavý souboj nabral na obrátkách. Neúspěšný pravý hák odkryl Péťovu bradu, do které schytal nepřesný direkt. Zacloumalo to s ním, ale hned se otřepal a po pár výměnách jeho rána přistála Karlovi přímo na nose a bylo vymalováno.

Švýcarští pikenýři se zaklesli do německých. Píka odráží píku, hoty bodají a řežou, řady se postrkují o krok vpřed a o krok zpět. Pekelný pat.
Helmut písknul na své chlapy a sklopil hledí šalíře. Vtrhnul mezi píky, rozraziv je halapartnou. Dva seky, zkrátit úchop, srazit Švýcara na jeho druhy. A už není místo ani na takový boj, pouští ratiště a pracuje tesákem.
Za ním kamarádi, věrní druhové, veselá kopa. Pestrobarevné kabátce přes pevné zbroje. Halapartny a obouruční meče, pak dojde na katzbalgery, nože i pěsti.
Smějí se, když sekají. Smát se budou ti, co přežijí, i při propíjení dvojitého žoldu.

„Budeš naše děvka?“ řekl Potter dráždivě, zatímco ho šukal do zadku.
Nemít plnou pusu Blackova ptáka, zasténal by že ano. Slastně zaúpěl.
„Péťa už se tě nemůže dočkat,“ oznámil Black vyzývavě.
Neurčitě pohlédl na mladíka, který ho sjížděl lačným pohledem.
Chtěli ho ojet všichni? Proč ne?
Pettigrew do něj zajel nedočkavě, stačilo mu pár pohybů.
Lupin ho šoustal pomalu, přirážel na správné místo, až se mu protáčely panenky extází. Z té bujaré strkanice, kterou cítil jak ve své prdeli tak ústech, se udělal bez doteku na vlastním péru.

Severus se probral. Jestli se někdo dozví, co se mu zdálo, tak-

Že budou oslavy nového roku v mladé republice bujaré, Toninka tušila. Ovšem že budou bujaré tak moc… a že k jedné strkanici dojde doslova před nemocnicí… Začalo to nevinně, vesele, snad i kamarádsky. Skončilo to policajtem, který přivedl dva nejvíce potlučené narušitele pořádku k ošetření.
„Takhle sis tu službu nepředstavovala, co?“ kývl na ni Pavel Kilián, když skončili a policajt si oba výtržníky zase odvedl.
„Tiše! Dalo mi práci přesvědčit Markétu, že mezi námi nic není. Nerada bych, aby…“
Pousmál se. „Už nehrozí, že mě převelí někam do Bosny. Takže… co kdybychom se prostě vzali?“
Málem upustila tác s nástroji.

Sherlock uměl být neskutečně otravný, když se nudil. V takových chvílích John schovával zbraň na místech, která ani geniální detektiv nedokázal vydedukovat.
Poslední týden neměli žádnou kauzu. Ani jindy to nebyly zrovna bujaré strkanice, ale šlo to. A tentokrát je nezachránil ani Greg starými neuzavřenými případy.
Jeho spolubydlící v županu se věšel po nábytku a skoro ohlodával zdi. Lednice zavalená experimenty byla zbraní hromadného ničení. Tak nesnesitelný byl.

„Johne, jdi někoho zastřelit, nudím se.“
„Na to, abych šel do basy kvůli tvý zábavě, jsem moc střízlivej,“ zavrčel podrážděně.
„Tak udělej něco zajímavého!“ zaškemral.
Tak se John zvedl a políbil ho.